26.3.2013
Kategorie: Společnost

Program ČSSD očima Alexandra Tomského

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 26/03/2013

Sociální demokracie prozradila o svých budoucích vládních plánech na nedávném sjezdu zřejmě daleko více než původně chtěla. Co je vlastně podstatou jejich programu? Co bylo možno vyčíst mezi řádky jednotlivých projevů? Co nás s vládou ČSSD vlastně doopravdy čeká? Nad tím se zamyslel ve svém článku politolog pan Alexander Tomský.

” Takovou euforii ještě žádný sjezd sociální demokracie nezažil. Za rok volby a výhra (sice jen v menšinové tiché koalici s komunisty) na spadnutí. Pravicová koaliční vláda je totiž v totálním rozkladu. Nenáviděný financministr Miroslav Kalousek se svou novou stranou Top 09 (volte pravou rukou) vládu zcela ovládl a ze všech rozumných slibů, že sníží byrokraci, zavede jeden inkasní berňák, sloučí ministerstva, zlikviduje rozpočtový deficit a nezvýší daně, nezůstalo nic. Daně a poplatky už tři roky stoupají a stouply především těm nejpotřebnějším (DPH), státní dluh vláda stále zvyšuje a chválit se snižováním růstu dluhu je nestydatost (loni stoupl o 101 miliard korun), byrokracie narůstá, hospodářství v recesi. A bude hůř.

Je paradoxní, když pravice provádí levicovou politiku a vymlouvá se na krizi, kterou prohlubuje. Vytváří tím ekonomickou ortodoxii, že jiná cesta než růst daní z krize neexistuje, a nahrává socialistické opozici.

Nemůžeme se proto divit, že se politický spor netýká skutečné podstaty krize, ale jen zástupného problému koho více zdanit. V takto definovaném sporu nemá pravice šanci, vidíme to po celé Evropě.

Vždyť program sociální demokracie nikdy nebyl a není založen na ekonomickém růstu, jenž nerovnoměrně prospívá všem, jejím cílem není ani prosperita státu ani nízká nezaměstnanost, dokonce ani vyrovnaný rozpočet, ale jen a jen sociální stát, jenž sice zákonitě chudne, ale snižuje nerovnost příjmů. Rovnost především. A stát zbytnělý, byrokratický, marnotratný a nefunkční, který z principu neumí cíleně pomoct nejpotřebnějším, jako to dělají dobrovolné charitativní organizace s minimálními náklady. Stát, který jako pijavice vysává energii tržního hospodářství a je dnes nemalou součástí ekonomického úpadku. Stát, který se během prosperity devadesátých let nafoukl a měl by teď v recesi splasknout.

To ovšem od socdemokratů čekat nelze, znají jen jedno: zdaňovat a rozdělovat. Že to hospodářství pohřbí? Tomu buď nerozumí (nebo nechtějí rozumět), anebo jako stínový financministr Jan Mládek to matně chápou, ale takovou myšlenku okamžitě zapudí. Jde o moc, o vládu, je nutné slibovat voličům, té velké dvoutřetinové většině, která vydělává od průměru dolů.

Sociální demokraté na sjezdu zřejmě v naivní euforii svůj hrůzný program plně odkryli. Progresivní daně (nad 100 000 měsíčně 38 %), vyšší daně ze zisku všem podnikům (s. r.o.) z 19 na 21 %, podstatné zvýšení berní malým a středním živnostníkům (zhruba jeden milion osob), kteří ovšem zaměstnávají téměř další tři miliony, a také vybraným (nejspíš nenáviděným) firmám finančním, telefonním, energetickým a ovšem třeba zvýšit i antikapitalistickou daň z kapitálového zisku (nicnedělání) například z pronájmu nebo z výnosu akcií (z 15 na 21 %). “Představa, že národ dospěje k blahobytu zdaněním, je nejkrutější sebeklam lidstva” (Churchill). Zvýší se kontroly (i počet kontrolorů) na daňové úniky, zvláště na nenáviděný, leč tolerovaný švarcsystém, kdy zaměstnavatel neplatí 34 % sociálních daní za zaměstnaného, který se tváří, že pracuje pro podnikatele jen nárazově a nikoli na celý úvazek. O slibovaném zvýšení důchodů (růst počtu penzistů děsí) kupodivu slovo nepadlo a nesníží se ani dloudobě tolik slibovaná daň z DPH na potraviny, léky a kulturu, to bylo řečí, že zátěž reformy nesmí padnout na chudnoucí penzisty a rodiny s dětmi. Minimální mzdu zato nařídí podnikům zvýšit z 8 000 na 12 000 korun. A nesměl chybět ani malý předvolební kosmetický dárek – nenáviděný regulační poplatek u lékaře a za recept (30 Kč) se zruší (už jednou tenhle slib socdemokratům přispěl k vítězství v krajských volbách) a manželé s dětmi budou (bohužel nepatrně) zvýhodněni společným zdaněním.

A co na to ekonomie, respektive majestát zdravého rozumu, v ekonomickém myšlení obsažený? Cesta z recese je jednoduchá a přesně opačná, jak to dokazují empirické studie už celé století. Zvýšení minimální mzdy znamená likvidaci minimálních pracovních míst, čili větší nezaměstnanost, a žádná lepší komunikace pracovních úřadů nic nespraví. Likvidace švarcsystému (naštěstí neproveditelná) by zlikvidovala celá chudá hospodářská odvětví. Zvýšení podnikových daní investicím nepomůže a vyšší daně bohatým valné peníze do státní pokladny ještě nikdy v historii nepřinesly (totiž od určité výše, kterou už dnešní vláda dávno překonala, a proto zdaňuje spotřebu). Cesta z recese znamená snížit investice státu (málokdy na sebe vydělají), většinou jde o luxus, i počet státních úředníků a jejich platy. Znamená také zlikvidovat byrokratické překážky pro podnikatele a zjednodušit zákoník práce. A ovšem realizovat co nejméně zbytečných projektů z Unie, na které stát tak těžce doplácí (50 %). A pochopitelně snížit daně nejen podnikatelům, ale i lidem (DPH), aby se hospodářství vzpamatovalo z recese. “Už v mládí jsem pochopil, že daně jsou špatné a spotřeba dobrá” (Churchill).

Kdyby výše daní a státní podíl na spotřebě HDP zatěžovaly ekonomiku rozumně (30 % a ne 45 %), nebylo by Česko v recesi. I když je to marné, sociálním demokratům je zapotřebí stále otloukat o hubu, že pracovní místa nevytváří stát, ale podnikatelé a podnikatelské prostředí. Přebujelý stát, který se dobře uživí, zatímco společnost chřadne, je parazitický.

Alespoň že máme nějakou senzaci. Mládek nazval živnostníky parazity, za což se nakonec musel veřejně omluvit. Jde totiž nejen o voliče, ale o to, že taková nehoráznost je úžasná příležitost, jak mobilizovat rozloženou pravici. Jeho výrok jako okřídlené poselství sjezdu bude nepochybně ve volbách viset na každém rohu, vždyť malé a střední podnikání je páteř ekonomiky. A samoživitel, byť platí menší odvody, nečeká příliš od státu a pracuje déle. Tohle snad voliči ví! ”

Tolik slova pana Tomského. Zde v redakci bychom je podepsali do písmene.

 

 

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 45 415,80 Kč
Vybráno 129.75%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.