10.11.2014
Kategorie: Ekonomika

Proč to fungovat nemůže a nikdy nebude: Kurzarbeit

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ 10|11|2014

Ačkoliv jsem mínil vyvracet všechny výmysly všech socialismů systematicky, per partes, dnes zmíním jen jeden ze soudobých excesů, o kterém jsem už také psal, a tím je tzv. Kurzarbeit. Principem Kurzarbeit je, že stát v rámci „aktivní politiky zaměstnanosti“ zavede me­cha­nis­mus, že někteří zaměstnanci nebudou pracovat celou zákonnou dobu tak, jako jiní, ale budou pracovat méně a mzdový rozdíl jim zaplatí stát.

 

 

Odhoďme mediální vršek ledovce, tedy ty nejapné pokusy o legitimizaci takového kroku třeba tím, že „i v jiných státech“ také takový institut „funguje“. Samozřejmě, že nefunguje – žádný věcný ekonomický rozbor nedokládá, že to „funguje“. Věcně je doložitelné pouze to, že i jiné státy ten mechanismus ke škodě ekonomiky, dělníků, podnikatelů a trhu zavedly.

 

Pokud použijeme Bastiatova principu: „Co je, a co není vidět“, pak samozřejmě pro­pa­gan­dis­té socialistických vlád najdou to, že chrání pracovní místa, že pro soukromé firmy je drahé zbavit se v krizové situaci kvalifikovaného zaměstnance a pak jej po odeznění problémů zase draze hledat. To je to, co má být vidět. Samozřejmě jde o argument naprosto lichý. Za prvé: státu vůbec neleží na srdci blaho soukromé firmy, protože kdyby leželo, nebránil by tak efektivně (jinými nástroji) soukromému podnikání. Zesílím ten výrok: státu totiž není vůbec nic do chodu soukromých firem, ani do jejich nákladů.

 

Propuštění zaměstnance (pokud by zde neplatil komunisticko-odborářský Zákoník práce) je takřka beznákladovou záležitostí a přijetí jiného v jiné situaci prakticky také není nákladem. Pokud nějaké místo za něco stojí, stačí je zveřejnit na elektronických portálech a adeptů je během několika hodin násobek potřeby. Takže v tomto socialistický stát lže. Mimochodem, lidé kvalifikovaní, jakkoliv, mají své profily třeba na portálu LinkedIn a personalisté o nich moc dobře vědí. (A jen na okraj podotýkám, že titíž personalisté sledují také osobní profily potencionálních zaměstnanců i na Facebook, Twitter a jiných sítích.)

 

KURZARBEIT

 

Tedy opatření Kurzarbeit není plošné, ale je zaměřeno nejvíce na zaměstnance ne­kva­li­fi­ko­va­né (a snadno manipulovatelné), kterých je všude hromada. Málo chtějí pracovat, mnoho toho neumí, ale o to více požadují opatřovatelskou ruku státu.

 

Ale dobrá, opusťme důvody a podívejme se na důsledky. Pokud stát chce provozovat Kurz­arbeit (vadí mi i ten germanismus), pak musí mít prostředky, kterými tento socialistický ná­stroj ufinancuje. Pokud abstrahujeme fakt, že stát vlastní rotačky na tisk bankovek (což samozřejmě vede jen k devalvaci měny, resp. k inflaci, která sníží v důsledku nejvíce kupní sílu těch, kteří žijí od vý­pla­ty k výplatě), zdroje na tento nápad budou samozřejmě získány od aktivních subjektů, ať podnikatelských, nebo zaměstnaneckých. Tedy, jinak řečeno, lidé dosud pracující (i dělníci), budou okradeni o výnosy své práce a ty budou obětovány ve prospěch těch, kteří jsou ve výrobním procesu postradatelní, pracují špatně, nebo málo. Anebo – a to není nic závadného – nejsou momentálně potřeba.

 

 

Kdyby stát uvolnil pracovně-právní vztahy a nestrkal své ideologické prsty tam, kam si slušní lidé nesahají, ten problém by neexistoval. Práce by si nacházela zaměstnance a zaměstnanci práci, bez vlivu státu, tak, jak logika věcí vždy fungovala. Celý Kurzarbeit má totiž zcela jiný podtext: jde o etatisaci platové sféry. Tedy, dokud není celý výrobní sektor zcela socializován (etatizován), pak se použije salámové metody a bude socializována alespoň část mezd, tedy dělníci se z nějaké části stanou státními zaměstnanci.

 

Celý ten princip má takový smysl, že oficiálně sice bude nadále legální soukromé vlastnictví a soukromé podnikání, ale celou řadou zákonných a podzákonných norem bude každá taková věc penalizována až k jejímu vykořenění a potlačení. Nevyhnutelně za tím bude následovat Mittelarbeit, po něm Langearbeit a v důsledku pak nevyhnutelně Arbeit macht Frei (buď to fašistické pojetí, anebo jen jiný překlad: práce je zdarma, resp. práci platí stát a to už je typický rys reálného socialismu).

 

Kdyby dělníci měli jen trochu soudnosti, nikdy by nemohli podlehnout pábení socialistických, etatistických stran, protože jim prodávají jen pozlátko a už samozřejmě jim neřeknou, že nej­ví­ce to zaplatí oni sami, což je tím, co právě vidět není. Dělníci by nikdy neměli podlehnout té laciné vábničce, že jim socialismus něco dá zadarmo. Nikdy nemůže, a kdyby jen maličko uměli počítat, pak by museli zjistit, že je nevykořisťuje ani tolik soukromý podnikatel, jako ten (jimi žel oblíbený) socialistický stát. Stát, a nejvíce ten socializující, je nejen vykořisťovatelem, ale prakticky feudálním archetypem.

 

„Ne, to není proti dělníkům, co tady zpívám.
Ti u soustruhů totiž dávno vědě‘j svoje.
To je pro vás, byrokracie,
s bílejma límečkama,
která žereš ten svůj život,
jako ten umaštěnej bůček, vstoje…“

Vláďa Merta

 

Jenže to ne! Žijeme nadále v plně socialistickém státě s podporou socialistické Evropské unie.
 

ZDROJ: Petr Závladský

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč

Celkem za měsíc: 9 606,00 Kč
Vybráno 27.44%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 15 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 4,42 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
9 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.