Proč se máme bát nástupu Joea Bidena?

Nečekaný, násilný, byť zcela chaotický, neorganizovaný a nic dalšího nepřipravující a nesignalizující vpád Trumpových stoupenců (ale i všech dalších, kteří milují jakýkoli útok na oficiální instituce, ať je jejich myšlenkovou výbavou cokoli) do Kapitolu vytlačil z pozornosti jakoukoli vážnou a velmi potřebnou debatu o nastupujícím prezidentovi. Úspěch tohoto nepřímého „povznesení“ Bidena do nediskutovatelné a nekritizovatelné pozice byl úžasným tahem, ať už chtěným či jen využitým, nebo zneužitým.

Jeden můj dobrý rakouský známý, neúnavný rozesilatel různých internetových příspěvků svým přátelům a kolegům, mi dnes poslal článek ze švýcarského týdeníku Weltwoche s nadpisem „Trojský kůň extrémní levice“. Protože je den inaugurace nového amerického prezidenta, hned jsem německou verzi původně anglického článku amerického komentátora Bucka Sextona začal číst. Pak mne zarazilo, že jsem dne 20. ledna 2021 dostal článek, který na Weltwoche vyšel už 8. července loňského roku. Teprve, když jsem ho dočetl, došlo mi, proč mi byl poslán právě dnes, ač byl napsán čtyři měsíce před americkými prezidentskými volbami. Ve svém prvotním zklamání jsem se však mýlil.

Je totiž mimořádně aktuální. Jeho aktualita je paradoxně dána právě tím, že nebyl napsán včera. Proto obsahuje obecnější – a ve své naléhavosti daleko závažnější – myšlenky. Autor přesvědčivě argumentuje způsobem, který ospravedlňuje použití příměru o trojském koni americké levice – v němčině Linksaußen (levého křídla), v angličtině Radical Left (radikální levice).

Joe Biden může být mediálním establishmentem doporučován jako „garant návratu k normálnosti“ jen za předpokladu, že je za normálnost považována extrémní levicová pozice a brutální kulturní revoluce, která probíhá v dnešní Americe. Volba Bidena evidentně oslabila (autor v červenci samozřejmě mluví v kondicionálu, „by oslabila“) všechny síly americké společnosti, kterým jde o svobodu, národní suverenitu a právní stát. Bohužel nejen společnosti americké, ale i společnosti celého Západu.

Je sice pravda, že je Biden klasickým představitelem amerického establishmentu – ale je to možné říci jen v jednom jediném smyslu: Biden za téměř pět desetiletí v politice prokázal, že „odkudkoli vítr v Demokratické straně fouká, Biden je vždy na místě“. Nemá žádný „etický nebo ideologický základ“. Je „tvárný (formbar) a ovlivnitelný (beeinflussbar)“. Pro levicově radikální demokraty je Bidenův oportunismus přesně to, co potřebovali.

Americká vláda s Bidenem v čele bude „motorem socialismu a radikálně levicového etatismu“, píše Buck Sexton. Bude to kombinace starých socialistických idejí a nových plánů a projektů jak v oblasti sociální spravedlnosti, tak v oblasti zeleného boje s údajnými klimatickými změnami, tak ohledně masové migrace. Jestli Biden svým očekávaným prezidentským rozhodnutím dá amnestii ilegálním migrantům, v zemi přibyde podle opatrných odhadů osm milionů, podle realističtějších odhadů dvacet milionů voličů Demokratické strany, kteří zařídí, že už nikdy nevyhraje prezidentské volby žádný kandidát Republikánů a že – a to stojí za přesnou citaci – „Amerika se stane zemí s otevřenými hranicemi a státem jedné strany“. Zajímavé bude, co se stane v zahraniční politice. Trump jako první z nedávných amerických prezidentů nezahájil žádnou válku, ale „washingtonští experti chtějí další války v každém případě“.

Několikráte jsem v posledních dnech ve svých rozhovorech a článcích řekl, že je Biden „stará struktura“, která nemá zájem o revoluce, ale jeho oportunismus naznačuje, že to může být i jinak. I oportunismus může otevřít cestu k revoluci – je-li země na revoluci natěšena.