19.6.2014
Kategorie: Politika

Proč nerozdělit stát?

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ 20|06|2014

Naše společnost prožívá krizi. Krizi nejen ekonomickou, morální, ale také občanskou. Tedy ve smyslu vzájemného soužití a celkové spokojeností s kvalitou života. Jistě můžeme namítnout, že se určitě nemáme tak špatně, abychom museli plakat nad tvrdou chlebovou kůrkou k večeři, ale … „Systém“ kolabuje. Jsme sice zatím svědky jen prvních náznaků, nicméně potíž je v tom, že příčiny cesty do pekel se neodstraňují, ale chyby se „řeší“ jejich další kumulací.

 

 

Zásadním problémem, kolem kterého se stále chodí jako kolem horké kaše je nesmiřitelné rozdělení společnosti na dvě části. Na jedné straně existuje skupina lidí, kteří by rádi svobodně žili, pracovali a vytvářeli hodnoty aniž by museli být pod dozorem panských drábů na každém kroku. Jejich životní priority se řídí tradičními morálními pravidly a jednoznačně vykladatelnými zákony, které jsou vyjádřením důrazu na osobní svobodu a kréda: „Pomocnou ruku najdeš hlavně na konci vlastní paže!“

 

Na protější straně však stojí stále se zvětšující společenská skupina, která „pochopila“ výhody sociálního státu a jejich jediným životním cílem, který však velice neradi přiznávají, je jakýmkoliv způsobem podojit erární kravku. Je úplně jedno, zdali se jedná o celoživotního příjemce dávek v nezaměstnanosti nebo politického podnikatele navázaného na korupční přerozdělovací systém.

 

Tento zásadní rozpor v pohledu na svět se projevuje v našich životech každodenně. První skupina je stále více rozzlobená na bezhlavé státní sociální a daňové inženýrství, které jim bere stále větší část poctivě vydělaných peněz, stále více reguluje běh života, stále více dusí přirozený rozvoj a stále více jim nutí „dobro“, o které se nikdo z nich neprosí. Druhá skupina pak vytváří iluzi, že peněz v systému je naopak málo, stejně tak jako daní, zákonů, nařízení, vyhlášek či jiných aktivit, které však v konečném důsledku vedou k ovládání společnosti jako ustrašeného stáda bez názoru.

 

Je naprosto evidentní, že propagandistické vymývání mozků společenskou skupinou etatistů, pro které se stal „sociální stát“ novodobým náboženstvím, prohnilo jako neléčený vřed do všech vrstev společnosti. Učení komunistických demagogů, které je pravým předobrazem současné socialistické politiky podávané salámovou metodou, přijalo za své mnoho třeba i jinak rozumných lidí, kteří si ale nechtějí přiznat, že myšlením jsou znovu jen bolševické loutky, které „uvěřily“ ve spravedlivý boj za šťastné zítřky „všeholidu“ financovaný však cizími penězi, potem a dřinou.

 

Jestliže budeme definovat míru bolševizace společnosti břemenem daňové zátěže a praktikami totalitní mocenské oligarchie, vyjde nám pro komunistický socialismus 100% zdanění, tedy znárodnění výrobních prostředků a absolutní přerozdělování, a justičně estébácká zvůle vrcholící koncentračními tábory za dob ČSSR. Není však pravdou, že nyní žijeme na opačném společenském pólu svobody a volného trhu, zjednodušeně zvaného pionýrský kapitalismus, který dokázal stvořit svého času nejprogresivnější společenský a ekonomický rozvoj v dobách budování U.S.A.

 

Nemáme jednoznačně znějící a různým výkladům nepodléhající články ústavy, nemáme minimální zdanění umožňující prudkou expanzi tvorby reálných hodnot. Jsme sešněrováni legislativní džunglí nesmyslných, často si odporujících zákonů, které nezaručují světskou spravedlnost, ale jen strach ze „silnějšího psa“, brodíme se v žumpě daňové ekvilibristiky, dotační zlodějiny, regulační mánie a korupčně politického pseudopodnikání. Míra zdanění po započtení všech odvodů státu činí dnes 75%, míra znásilnění svobody se velice blíží „manýrům“ komunistických kádrů. K umístění zpět do bolševické klece nám tedy chybí méně než si možná dokážeme přiznat a stále neochvějně jdeme směrem k ní. Sami i pod praporem neomarxistické EU.

 

 

Žijeme tedy ve tříčtvrtečním socialismu komunistického střihu, o kterém nám propaganda hlavního proudu tvrdí, že prochází krizí kapitalismu. Mediální prostor ovládají zkušeně vyškolení dezinformátoři, vytvářející zdání demokratického politického boje, jen stále vychytraleji rozdělující společenské skupiny jejich závislostí na státním penězovodu. Velmi pohodlně se jim daří vytvářet stále početně rostoucí vrstvu vyznavačů společensky likvidačních tezí o možném se prodanění, proregulování a byrokratickém prošikanování ke svobodě a prosperitě.

 

Tento zásadní rozpor, iracionálně jdoucí proti všem tradičním zásadám, pravidlům i zkušenostem vývoje lidské společnosti, je dnes však určujícím prvkem politické manipulace. Na vrcholu demagogické propagandy mocenských center je stokráte omílaná lež o potřebě fungujícího sociálního státu, která se stala zástěrkou pro materiální i duchovní znovuzotročení produktivní části obyvatelstva.

 

Velmi zjednodušeně řečeno, míra socialismu opět překračuje únosnou mez. Ač přikryta jen naprosto základními artikuly osobních svobod, byla společnosti opět plíživě vnucena mentalita totalitně zneužívaného manipulovatelného stáda, pro „demokratickou většinu“ uplaceného pravidelnou erární dávkou těžce poživatelného odpadu. Stáda, které si většinově myslí, že může vytvořit spokojenou a prosperující společnost na základě zákonného okrádání produktivních tvůrců hodnot, kriminalizování nepohodlných či vytváření falešných iluzí Potěmkinovských vesnic.

 

Dovolili jsme lidským hyenám parazitujícím na zdravém jádře společnosti vytvářet jejich představu společenského uspořádání. Dovolili jsme jim nekonečnou hostinu na mocensky zničených mrtvolách většiny morálních pravidel, svobod i volného trhu. Dovolili jsme jim beztrestně se šátrat v našich kapsách i domovech, dovolili jsme jim ovládat myšlení davů. Dovolili jsme jim se nám vysmívat. A v neposlední řadě, hlavně jsme jim dovolili nakazit touto sebezničující úchylkou rozhodující demokratickou většinu.

 

Proto žijeme v nemocné, rozdělené společnosti, která již z principu svého uspořádání nemůže být spokojená. Stejně jako vedle sebe nemůže šťastně žít zloděj a okradený, otrokář s otrokem, estébácký fízl s politickým vězněm, nemohou vedle sebe žít dvě společenské skupiny s takto odlišným pohledem na svět. Řešením by asi bylo (formálně) rozdělit stát, kde by každá skupina žila dle svého přesvědčení. Nezdá se vám to v poslední době jako celkem dobrý nápad?

 

 

 

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 955,00 Kč
Vybráno 34.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 14 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
9 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.