dane102018
20.2.2020
Kategorie: Ekonomika

Proč můžeme být naštvaní na placení daní?

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

Daně jsou součástí vývoje lidstva již od jeho počátku, přestože se v různých etapách vývoje jmenovaly různě. V podstatě jde o poplatky a úlitby, které si pro sebe vždy vyžadovali ti mocnější. Jestliže v prvopočátcích, kdy naši dávní předci slézali teprve ze stromů, dostával vedoucí tlupy jisté pozornosti, například v podobě cizího úlovku či si vymiňoval právo výběr nejlepšího místa, případně drbání v srsti, pak s progresem přicházely jiné formy. Lovci odevzdávali náčelníkům kožešiny, maso, později hospodáři část úrody, po vzniku peněz došlo i na ně. Daně tak zajišťovali výběrčím a jejich nadřazeným jedincům pohodlný život a umožňovali jim postupně více a více bohatnout.

Ne vždy to pro lid odvádějící daně znamenalo pouze povinnost. Byl li pán dobrým hospodářem, část vybraných prostředků vracel různými formami zpět a vytvářel prostředí, ve kterém se mohli mít všichni relativně dobře. Byl li však darmožroutem a snadno nabyté majetky projedl, měl se dobře jen on sám a poddaní, kteří svou prací přispěli k jeho blahobytu, strádali. Historií lidstva se táhnou daně jako červená niť a asi neexistuje nikdo, kdo by mohl kdykoliv říct, že mu dělá jejich placení radost. Zvláště, když forem jejich odvodu je tolik, kolik nyní. Kdysi prostý lid odváděl část prostředků svému feudálovi, přiživovala se také církev. Neoblíbené desátky, tedy desetinu úrody odváděnou svým duchovním, bychom dnes možná považovali za únosnou částku, tenkrát šlo však jen o jednu část, druhou dostával hradní pán. I ten byl povinen výše, takže se penězovody scházely u samotného krále.

Od té doby se moc nezměnilo. Ateismus sice přiskřípnul tepnu, ze které bohatla církev, ta si však našla jiné zdroje a často jsou přiděleny ze státních prostředků. Výběr daní nadále pokračuje, jen je mnohem důslednější a finanční úřady mnohdy připomínají původní výběrčí. Zaplať ševče kdysi nahradilo šílené papírování, několikastupňová kontrola a nově EET. Hon na daňového poplatníka jde až tak daleko, že je tlak na rušení hotových peněz, to aby stát měl pod kontrolou jejich jakýkoliv pohyb. Digitalizace státu není ničím jiným, než totalizací systému kontroly občanů, přičemž vše směřuje k jedinému cíli. Elitám je v podstatě úplně jedno, jaký zastáváte politický názor a čím se prezentujete, pro ně je důležité z Vás dostat co nejvíce peněz, které jim umožní mít se nadstandardně a zároveň vládnout. Už nejde o to dobře hospodařit, o čemž nás denodenně přesvědčují naprosto scestná rozhodnutí Evropské komise. Naprostou kontrolou získávají přehled o každém Vašem kroku, slovu, myšlence. A samozřejmě o každé koruně, kterou se snažíte vydělat. Jste li státní zaměstnanec, je to snadné. Podnikáte li, sedí na Vás finanční úřad s neomezenou pravomocí a zaměstnávající často psychicky narušené úředníky úkolované nadřízenými tak, aby z Vás vyždímal často i to, co je nad rámec běžných odvodů. Chcete li podnikat, máte v něm skutečného nepřítele.

Největším nebezpečím, které si výběrčí daní dokáže představit, jsou ekonomičtí anarchisté. Tedy lidé, kteří si příliš dobře uvědomují, kde končí prostředky, o které je obral stát. Šedá ekonomika je součástí každé společnosti a trnem v oku nejednoho ministra financí. Jde totiž o paralelní hospodaření, které je však většinou mnohem zdravější, efektivnější a díky tomu výnosnější. Funguje na jednoduchém principu má dáti-dal. Proč však státu tolik vadí? Vynechme obcházení daní, které je samozřejmě prioritním důvodem pro tvrdé postihy. Druhou příčinou je to, že výnosy šedé ekonomiky často končí jako úplatky pro státní úředníky. Ti by často bez šedé ekonomiky daleko více živořili, nicméně připravují o peníze své nadřízené tím, že si sami přerozdělují část produkce prostého lidu. Korupční prostředí je součástí politické scény a okrádáním nejvyšších elit zároveň. A nikoliv příliš skryté. Stačí si také uvědomit, kolik miliónů teče do stran ze státních peněz a jejich množství určují volební výsledky. Občané by si však měli uvědomit, jak moc se plýtvá financemi a při každé výplatě se pořádně podívat na svou výplatní pásku a spočítat si, jak velkou část pracovního dne věnují vydělávání pro stát. K tomu se zajímat, kolik haléřů či korun z každého jednotlivého nákupu opět pošlou do rukou Ministerstva financí. Výsledná částka je tak šílená, že pochopit existenci šedé ekonomiky musí snad úplně každý. Tedy mimo elit a výběrčích.

Kam tedy mizí peníze, které se k nám nijak zpět ve formě státních služeb už nikdy nedostanou? Systém desítek různých daní a skrytých poplatků směřujících do státní pokladny mizí mimo jiné v platech zaměstnanců neziskových organizací, na jejichž režii se většinou čerpá až 90% z peněz do nich příchozích (platy, pronájmy kanceláří a jejich provoz). Jde o neskutečnou pračku státních a špinavých peněz. Dále v platech státních zaměstnanců, které jsou někdy astronomické, přestože jejich ,,práce“ je tristní. Třeba vedení organizací, jakými jsou zdravotní pojišťovny, ČT, Dopravní podniky, Česká pošta, a plno dalších jim podobných, dostává takové výplaty, že se i řada ministrů musí ošívat. O režii ústavů, jakými jsou Parlament a Senát České republiky, dále řady významných radnic není třeba mluvit. Přidejme přeplácené úředníky na ministerstvech, přísedící v různých komisích, obrovské množství policejních a vojenských důstojníků na minimum skutečných pěšáků, předražené státní zakázky opět vytvářející prostor pro následnou korupci. Nekvalitní práci odváděnou za peníze státu. Dotace vyvolených a obrovskou mašinérii, kterou jsou různé státní přerozdělovací složky. Odvody peněz do pokladny EU, z nichž jsou neskutečně přepláceni tamní neefektivní úředníci na všech myslitelných stupních. A co teprve indoktrinované školství a mizerně fungující zdravotnictví? Můžeme nadávat na komunisty, ale v těchto sférách je to snad nejmarkantnější.

Vše toto, a nejen to, je třeba zaplatit z peněz, které vy všichni vyděláte. Je toho mnohem více, než si bral feudál s církví dohromady. Nikoho nezajímá, jak se občanům daří, je li krize či období rozkvětu. Nesmyslnost utrácení státu dosahuje každým rokem nových a vyšších met. Dokud má kde brát, tak se na palubě tančí. A to v takové euforii, že málokdo pozná, že mu již teče do bot. Lze se domnívat, že Andrej Babiš si to už uvědomuje. Pochopil, že stát není firma. Aleně Schillerové stydne její pověstný úsměv, loď se potápí. Přestože finanční úřady odvádí skutečně špinavou práci a tlačí podnikatele ke zdi, na konsorcia si nikdo zatím nedovolí. Jsme zemí, ze které odchází rekordně vysoké částky, aniž by byly zdaněné. Práce našich lidí je podhodnocena, drobní podnikatelé pomocí EET strácí často poslední výhody, střední firmy stagnují a jsou ždímané represemi. Prostý občan odvede systémem zdanění až 85% výdělku státu. Opravdu Vás ještě baví platit daně a dotovat život elit?

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2020: *****

Václav Tykvart 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Ivan Domkář ml. 300,- Kč, Vladimír Rozinek 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jana Skřenková 150,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Otakar Kohoutek 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Hruška 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Libuše Polášková 500,- Kč, Stanislava Ekartová 100,- Kč, Oldřich Lhoták 1000,- Kč, MUDr. Eva Niemcová 100,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jiří Hejhálek 2000,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Milan Sobotka 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Jan Sabo 1000,- Kč, Martin Dřímal 100,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Jiří Linhart 300,- Kč, Miroslav Splítek 200,- Kč, Mgr. Luděk Tesatčík 500,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč

Celkem za měsíc: 18 831,00 Kč
Vybráno 53.80%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 702 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...
loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.