Proč muslimové křičí při útoku „Allahu akbar!“?

Jistě jste zaznamenali, že takřka každý útok muslima je doprovázený právě tímto výkřikem. Mainstreamoví pisálci či různí politicky korektní politici se nám pak snaží namluvit, že se jedná o jakési „islámské extremisty“. To je ovšem absolutní nesmysl. Jde o následovníky Mohameda, tedy skutečně, pravověrné muslimy. Oni dělají přesně to, co dělal jejich lžiprorok.

V tomto článku si tedy poněkud podrobněji vysvětlíme, nejen to, jak je to s tímto pokřikem, kdy se začal používat a co vlastně znamená, ale také to, proč jej stále častěji slyšíme vykřikovat muslimy, žijící v západních – tedy dobývaných – zemích. Pro ilustraci zde pak zveřejním také pár videí (většina v AJ či s anglickými titulky).

Prvním videem však připomínám, že drtivá většina muslimských vetřelců používá tento výkřik při tažení na právě dobývanou Evropu. záběry džihádistů z Bosny hovoří za vše. Tito džihádisté už jsou vesměs v různých zemích Evropy, další sem teprve směřují:

Než přejdeme k detailnějšímu vysvětlení, tak si je třeba nejprve uvědomit, že islám je především ideologie. Tedy tvrdit, že je atentátník, křičící Allahu akbar islámský radikál a ten, kdo čin jen tiše schvaluje, umírněný muslim, je asi totéž, jako tvrdit, že nacista, který přímo vedl popravy v koncentračních táborech, byl radikální nacista a ten, který tomu jen tiše přihlížel, ale souhlasil, byl umírněný nacista. To je samozřejmě nesmysl.

Ti z vás, kdo umí anglicky, se mohou podívat na video, kde hovoří konvertita – původně marocký muslim, který od islámu konvertoval a již roky se skrývá neznámo kde pod neznámou identitou, neboť je na něj uvalena fatva (trest smrti). Často ovšem podobně, jako několik dalších konvertitů, natáčí odvážná videa, varující před islámem. V tomto videu vám zcela fundovaně vysvětlí, co vlastně výkřik „Allahu akbar“ znamená, nicméně níže vám, kdo anglicky neumíte, tento výraz osvětlím.

Abychom pochopili násilnou historii výrazu „Allahu Akbar“, musíme vstoupit do stroje času a vrátit se do roku 628 a na místo, které bude jednoho dne známé jako Saúdská Arábie. Je tam poušť a horko. Teploty v létě zde běžně překračují hranici čtyřiceti stupňů.

Jsme v Khaybaru. Je to pouštní oáza, udržovaná Židy. Pokud je právě vedro, kolem 40 stupňů, zastavíte se v oáze pro vodu a osvěžení. Oáza je jakousi „čerpací stanicí“ prochází tudy obchodní cesty. Právě v těchto oázách nacházíme prapůvod dnešních islámských útoků. Již po staletí tak není dne, aby nebyl někde ve světě zabit člověk ve jménu Alláha.

Muslimové nazývají to, co se stalo dál, „bitvou u Khaybaru“. Stejně, jako většina muslimských bitev, také toto byla zrádná léčka, po níž následoval masakr těch, kdo se do oázy chodili osvěžit.

A „Allahu Akbar?“

To je to, co křičel Mohamed, když si uvědomil, že tento pro oběti zcela nečekaný a zákeřný útok byl úspěšný. „Allahu Akbar! Khaybar je zničen.“ Tehdy přísahal, že každý národ napadený muslimy, bude trpět podobným osudem. A pak nechal zabít bojovníky a jejich potomky, přičemž ženy vzal jako zajatce.

Mohamed také začal zajímat na svých krvavých výpravách sexuální otrokyně. Safija – Mohamedova první otrokyně – byla mezi zajatci z Khaybaru. Nejprve musela být k dispozici ostatním bojovníkům, ale později patřila Mohamedovi. Safijin manžel byl zavražděn. Stejně, jako jejich nástupci z ISIS, i tehdy si skupina vrahů a násilníků, pobočníků lžiproroka, vzala ženy za otrokyně.

Tehdy vznikl pokřik „Allahu Akbar“. Tehdy, kdy povraždili první bezvěrce a vzali si jejich ženy za otrokyně. A to je důvod, proč muslimové stále křičí při každém teroristickém útoku. Kopírují tak Mohameda a jeho pobočníky.

Allahu Akbar ovšem neznamená „Alláh je veliký.“ Znamená to „Alláh je větší“. Tím má být vyjádřeno, že je islám větší, než všechna ostatní náboženství, či než jejich bohové. V Khaybaru to křičeli ve vztahu k Židům, ale totéž je myšleno ve vztahu ke křesťanům, hinduistům, či komukoli jinému. Výkřik má poukazovat na nadřazenost muslimů ve vztahu k nemuslimům, na jejich větší „sílu“.

V islámu je náboženská válka – džihád – také zkouškou. Muslimská vítězství pak demonstrují nadvládu Alláha.

Tolik tedy k tomu, co znamená výraz „Allahu akbar!“ a proč jej muslimové vykřikují. Je třeba si uvědomit, že skutečně pravověrný muslim zcela kopíruje život Mohameda. Muslim, který tak nečiní (a ano, takových je celkem dost), je považován za odpadlíka a v případě převzetí území a vzniku chalífátu pak patří mezi první oběti.

Také různí imámové ve svých videích nabádají k obsazování území bezvěrců, přičemž jako první mají být zabiti ne bezvěrci či třeba homosexuálové. Jako první mají být zabiti, ti, kdo se narodili jako muslimové, avšak nenásledují cesty Mohameda. Pak jsou teprve na řadě ti ostatní. Život poslušných bezvěrců pak může být ušetřen jen za předpokladu, že budou platit džizju a dodržovat zákony šaría, v chalífátu nastolené.

Nicméně džizju – daň podřadného bezvěrce nadřazenému muslimovi – už dávno v Evropě muslimům platíme formou velmi štědrých sociálních dávek, které sami muslimové považují za samozřejmost. Mnohé země si tak jimi zřejmě muslimy svým způsobem „kupují“, neboť moc dobře ví, že pokud by s platbou této „povinné daně bezvěrců“ přestali, došlo by ke vzpourám.

Pokud tedy někdy znovu zaznamenáte, že kdekoli ve světě bezvěrců došlo k útoku, doprovázenému výkřikem „Allahu akbar!“ , budete vědět, proč dotyčný muslim tuto obligátní hlášku vykřikuje a co ve skutečnosti znamená.