Proč – aneb “Dědictví minulosti”

Volba Zemana a dnes nově i Babiše a jeho projektu ANO, je pro mne potvrzením toho, co zde prezentuji už dávno. Lidé jakkoliv spojení s minulostí, lidé s pokřivenou minulostí a s máslem na hlavě, se takto cítí být rehabilitováni a jejich viny smazány; a to nejspíš i ti, co se jenom proti totalitnímu a nedemokratickému režimu nijak nevymezili, nijak nevystupovali a jen se přizpůsobili. A jejich svědomí, jim velí se před sebou samými a před okolím, ospravedlnit a očistit se. Přesně to jim pak nabízí právě lidé jako Zeman a Babiš, kteří jsou na tom v podstatě v tomto směru stejně.

Vyznamenávání prospěchářů a podporovatelů, často s komunistickou minulostí, s osobními selháními a vědomou spoluprací s režimem, jeho bezpečnostními složkami – jako členství v KSČ, spolupráce s StB a podobně, se tak stává ospravedlnitelným, pochopitelným, normálním – promiňte, ne, normální to není a ospravedlnitelné je to pouze tehdy, je-li patrná pokorná snaha o nápravu svých činů a uznání svého pochybení. Nic z toho a nic takového, ale od většiny takových lidí neuslyšíte a tedy ani neuvidíte. Namísto toho, opět vidíme a slyšíme nové lži, neskonalou drzost, bagatelizování a dokonce útoky na oponenty, kteří na něco podobného upozorní. Vítejte v Česku!

Nemá valného smyslu v současné atmosféře a při současném rozložení sil, snažit se kohokoliv přesvědčovat o tom, že je to nejen nepřijatelné, ale že je to cesta do pekel. V tomto případě zpět, a to o 30 let. Ta cesta není dle rčení dlážděná dobrými úmysly, jak můžeme nyní často slýchat. Je dlážděna právě jen onou snahou ospravedlnit vlastní pochybení a omyly, snahou bagatelizovat morální selhání vlastní i velké části národa, která se na nějakou dobu stáhla do pozadí, ale dnes, dnes už se v celé své síle, a nijak nezměněná, bohužel vrátila k moci. Dokonce do nejvyšších míst naší politiky, do vlády i na hrad. Smutná a trýznivá podívaná, tím spíš, že tzv. většina národa to vítá, nebo jí je to zcela lhostejné.