book-1421097_960_720
9.12.2018
Kategorie: Společnost

Problém lidské důstojnosti

Sdílejte článek:

DOMINIK HRUBÝ 

Lidskou důstojnost nelze exaktně definovat. Její arbitrárně určený standart nelze z ekonomických a také etických důvodů považovat za absolutní hodnotu, ale spíše za ekonomický statek svého druhu, s nímž lze na základě vlastních preferencí operovat na trhu. 

 

Při obhajobě silného státu velmi často jeho zastánci odkazují na lidskou důstojnost, jejíž garance pokud možno co největšímu počtu lidí má ospravedlnit rozsáhlé státní zásahy. Naopak v minimálním státu či anarchokapitalistickém uspořádání by podle socialistů enormní počet lidí o svoji lidskou důstojnost přišel.

Jako základní princip „sociálního státu“ a zároveň jako samostatné pozitivní právo chápe lidskou důstojnost německý Spolkový ústavní soud, zhusta tento pojem používá ve svých nálezech obhajující široké pojetí takzvaných pozitivních sociálních práv (právo na bezplatnou zdravotní péči, právo na pomoc v hmotné nouzi apod.) také český Ústavní soud.

Různým pojetím lidské důstojnosti a z něj vycházejícími druhy právní argumentace se zabývá rozsáhlá odborná literatura z oblasti teorie práva. Jakákoliv argumentace lidskou důstojností však skýtá dva základní problémy. Bez hlubšího zamyšlení je lze těžko odhalit a zároveň jsou prakticky neřešitelné.

Interpersonální neporovnatelnost důstojnosti

Velká většina libertariánů patrně ví, že rakouská ekonomická škola pracuje s interpersonální neporovnatelností užitku. Za její dílčí aspekt každopádně můžeme označit také interpersonální neporovnatelnost důstojnosti.

Subjektivní vnímání „nedůstojného“ se bude nejtypičtěji lišit v závislosti na socioekonomickém postavení. Chudému člověku bude připadat v pořádku jezdit MHD „načerno“. Člověku ze střední třídy to bude připadat nedůstojné a zaplatí si jízdenku. Bohatý člověk bude považovat za nedůstojné dopravovat se jinak než drahým autem a ještě bohatší si bude připadat nedůstojně, když bude muset auto řídit sám a nebude mít řidiče.

Odlišné vnímání důstojnosti ovšem určitě vysledujeme i napříč jednou sociální skupinou. Někteří lidé ze střední třídy do MHD rovněž nevlezou a radši někde jinde ušetří, aby si mohli dovolit auto a benzín, někteří miliardáři zas sami sedají za volant, protože je řízení baví nebo jsou zvyklí neplýtvat vlastními zdroji zbytečně, ačkoliv jich mají velký nadbytek.

Obtížné je rovněž stanovit jakýsi „minimální standart“ lidské důstojnosti, s nímž etatisté často operují. Existují totiž lidé, kterým činnosti jako žebrat, vybírat věci z popelnice, živit se prostitucí nebo točit pornografické filmy na rozdíl od většiny společnosti vůbec v rozporu s lidskou důstojností nepřijdou. A nelze opomenout, že libertariáni naopak budou považovat za krajně neslučitelné s lidskou důstojností státní zásahy do jejich osobní svobody. I kdyby ovšem lzelo zmíněný minimální standart stanovit (dá se říci, že v praxi současného státu se tak děje demokratickým hlasováním a výsledek je tím pádem nutně arbitrární), neznamená to, že je správné se snažit tento standart všem zajistit.

Lidská důstojnost jako ekonomický statek

Dnešní moderní právní systémy obsahující pozitivní sociální práva často nahlíží na demokraticky definovaný minimální standart lidské důstojnosti jako na v podstatě nejvyšší a neporušitelnou hodnotu. Z výše vzpomínané interpersonální neporovnatelnosti užitku ovšem vyplývá, že i na tento minimální standart je nutno nahlížet jako na ekonomický statek svého druhu.

Kategorie důstojné X nedůstojné přitom nelze vnímat jako binární opozici, ale jako jakési kontinuum, v němž se každý různě pohybuje při hodnocení jednotlivých fenoménů přítomných v každodenní realitě. S pozicí na tomto kontinuu pak souvisí i případná subjektivně vnímaná cena jednotlivých aspektů lidské důstojnosti na trhu. Některý jedinec živící se prostitucí si poskytování takových služeb vybral dobrovolně, ačkoliv měl i jiné možnosti jak si vydělat, neboť nespatřuje na své práci nic špatného a ještě si jí užívá. Jiný do stejného odvětví naopak přišel v nouzi, kdy neměl jak jinak zajistit si svou existenci a nejraději by ho zase co nejrychleji opustil, neboť mu taková činnost přijde velmi nedůstojná.

Podobně workoholik, kterému na odpracování 80 hodin každý týden nepřijde nic špatného a nevidí žádné smysluplné využití případného volného času, může k takovému vytížení svolit, i když by mu na slušný výdělek stačila běžná pracovní doba. Nicméně i ten, jemuž taková situace přijde krajně nedůstojná a nepříjemná, se k ní může uchýlit v případě extrémní životní situace, kdy nebude mít žádnou ze svého pohledu lepší šanci na dostatečný výdělek.

To, že popsané způsoby jednání je dnes v České republice buď mimo zákon nebo přímo protizákonné, prakticky znamená, že demokratická většina předem provedla cosi jako plošný pokus o interpersonální porovnání užitku u všech členů společnosti. Z něj vyšlo, že pro každého jednoho člověka je jeho lidská důstojnost tak cenná, že takové jednání nikdy nebude chtít realizovat.

Tento odhad byl ovšem očividně mylný, neboť některé osoby toto jednání v praxi realizují, čímž dávají najevo, že jim taková činnost přináší užitek, pro nějž jsou třeba ochotni obětovat i určitou míru své důstojnosti. Takových osob by přitom bylo daleko více, kdyby nad nimi nestála dnes přítomná hrozba problémů se zákonem. Nezbývá tedy než konstatovat, že lidskou důstojnost nelze exaktně definovat. A že její arbitrárně určený standart nelze z ekonomických a také etických důvodů považovat za absolutní hodnotu, ale spíše za ekonomický statek svého druhu, s nímž lze na základě vlastních preferencí operovat na trhu. Pouze takový přístup je v souladu s vlastnickými právy v čele s principem sebevlastnictví.

Autor: Dominik Hrubý

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč, Hana Tomová 150,- Kč

Celkem za měsíc: 47 492,60 Kč
Vybráno 135.69%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 17 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.