Problém 49/51, aneb možná by to chtělo nějaké jiné myšlenky…
Sdílejte článek:
MARIAN KECHLIBAR
O polarizaci a těsně dopadajících volbách.
Včerejší polské volby dopadly těsným vítězstvím současného prezidenta Dudy nad varšavským primátorem Trzaskowskim. Je zajímavé, že Duda je v postkomunistické éře teprve druhým polským prezidentem, kterému se podařilo obhájit mandát. Komorowski prohrál, Wałęsa prohrál, Kaczyński zahynul při letecké havárii, jenom Kwaśniewski dokázal v roce 2000 vyhrát znovu, a to dokonce v prvním kole.
Reakce jsou očekávatelné. Někteří slaví, jiní vyhrožují přestěhováním do České republiky (opravdu!), inu jako obvykle. Ale poměr 51:49, kterým volby zase jednou skončily, je tak trochu nanic. Druhá kola dopadají podobně těsným poměrem častěji. Naše poslední prezidentské volby skončily skoro přesně tímtéž poměrem hlasů jako polské, soudem zrušené druhé kolo rakouských voleb roku 2016 ještě těsněji.
Přitom je nápadné, že v prvních kolech těch samých voleb byl mezi kandidáty značný odstup (PL: Duda 43 %, Trzaskowski 30 %, CZ: Zeman 39 %, Drahoš 27 %, Ö: Hofer 35 %, Bellen 21 %), což naznačuje, že v druhém kole volby hodně lidí hlasovalo spíš proti nějakému kandidátovi než pro toho svého.
Musím říci, že ve mně hlodá pocit, že takový systém není úplně OK a že by bylo na místě jej nějak “vytunit”. Kdyby to byl motor, určitě se v něm už vrtají inženýři, aby nedělal takové rány.
Hlavní negativní důsledek je pitomá, blbápolarizace mezi pozicemi, které spousta lidí ani nezastává, jenom jsou do nich nahnáni logikou zápasu o moc. Hodně poslední dobou píšu o cancel culture a myslím si, že není úplná náhoda, že je tak silná zrovna v anglosaském prostoru. Ty systémy dvou stran, které jsou pro anglosaské pojetí demokracie typické, degenerují politickou soutěž na něco mezi sportovním utkáním a válkou. Pak není divu, že na Twitteru narážíte na intelektuální rowdies, jejichž hlavní zábavou je vymlátit duši z někoho, kdo nešťastnou náhodou zabloudil do jejich sektoru.
Když sledujete ty politické boje v médiích, máte dojem, že národy se rozdělily do znepřátelených, znenáviděných kmenů, které se jednoho dne pustí do občanské války. Přitom to tak není; ty skutečně radikální postoje zastává jen několik procent lidí a mezi nimi je něco, co autoři studie “Hidden Tribes” nazvali vyčerpaná majorita. Ten termín je neuvěřitelně výstižný a vsadil bych se, že při jeho přečtení teď většina čtenářů pokývala hlavou: to jsem přeci já!
V reálném světě tvoří obyvatelstvo něco jako spojité spektrum a je politicky rozházeno po celé mapě. Bavíte-li se s lidmi, narazíte třeba na liberála, který chce omezit imigraci z Afriky, národovce, který má rád gaye, ochránce životního prostředí, kterému genderová politika leze krkem, nebo i levičáka, který podporuje právo držet a nosit zbraně. Jednotliví lidi do těch jednoduchých, stereotypních stranických škatulek zas tak moc nezapadají.
Ale volby je nutí obléct nějaký dres a v případě binární volby “Losna nebo Mažňák” jsou ty dresy jenom dva. A někteří se s tím dresem tak ztotožní, že začnou druhou stranu opravdu nenávidět a představovat si ji jako ďábly na pochodu.
Nevyhnutelným důsledkem v případě porážky pak je …
To se mu to kecá, z opačného konce světa; ale má pravdu.
Ani v Čechách vůči tomu nejsme imunní. Už v roce 2013 před druhým kolem historicky první přímé prezidentské volby bylo nápadné, jaké hysterii lidi propadali. Rok 2018 byl ještě horší.
Toto je velká designová chyba. Přístup “vítěz bere všechno” jde proti základnímu principu demokracie, kterým je reprezentace různých názorů. 1:0 je sice technicky vzato taky reprezentace, ale strašně hrubá. Zisky a ztráty jsou příliš velké, hraje se o neúměrně vysoké sázky. Kdo prohraje, byť jen o pár hlasů, přišel o hodně. Poražená strana se pak má tendenci mstít v rámci institucí, kde má převahu, což jsou v tom anglosaském světě třeba univerzity, ale šíří se to i jinam. Schválně by mě zajímalo, kolik lidí může dneska ve Varšavě v klidu říct u firemního oběda, že volili Dudu.
Další negativum je, že do takového souboje vstupují prvky “kulturní války” a adekvátně se vyhrocují. Teď v Polsku to byly otázky jako potraty, LGBT apod. Hlavní dva protikandidáti se od sebe chtějí odlišit co nejvíce, takže zaujímají naprosto razantně protilehlé postoje, které přitáhnou maximum mediální pozornosti. A ten, kdo vyhraje, je pak zavázán ten program realizovat. Což také může znamenat realizaci extrémní pozice v něčem, u čeho by širší veřejnost dala přednost nějakému kompromisu. Pak to za pět let změní, volby dopadnou o pár procent jinak, a dojde k prudkému přepólování. Je to tak držet jednu ruku v horké vodě a druhou ve ledové – teoreticky dobrý průměr, prakticky utrpení.
Toto je špatně fungující mechanismus a myslím, že by stálo za to uvažovat nad tím, jak jej vylepšit.
U některých otázek je nutné se s binárním charakterem hlasování smířit. Nelze například být i nebýt členem EU, nebo být napůl monarchií a napůl republikou.
U prezidentského úřadu bych si ale uměl představit mechanismy, které vůli voličů respektují trochu více. Například bychom mohli mít jen jednokolovou volbu s tím, že nezíská-li nikdo přes padesát procent hlasů, rozdělí se funkční období mezi několik nejúspěšnějších kandidátů. Třeba mezi tři nejlepší, s případnými dodatečnými podmínkami, např. aby ten třetí měl aspoň deset procent. A každý by si na tom Hradě odkroutil poměrnou část času, podle toho, kolik procent hlasů dostal. Jeden třeba tři roky, druhý dva.
Toto není technicky až tak velký problém zařídit, protože v zemích jako ČR nebo Polsko prezident nezodpovídá za dlouhodobé projekty typu výstavby dálniční sítě. (USA nebo Francie, kde má prezident exekutivní moc, jsou jiný oříšek.) Výhody ale vidím velké.
Jednak by nikdo nebyl nucen volit “menší zlo”; ale hlavně by takový volební model generoval daleko lepší kandidáty. Najednou by totiž ten člověk musel prodat sám sebe a svoje myšlenky, ne jenom to, že ve druhém kole snad dokáže dát dohromady o trochu širší koalici než jeho oponent. Přestalo by se vyplácet zákulisní taktizování a hledání nepříliš výrazných osobnosti, jejichž hlavní výhodou je to, že nasírají méně lidí. Větší šanci uspět by měli lidé, kteří jsou osobnosti skutečné.
Další výhody? Velká část voličů by také byla aspoň po nějaký ten rok či dva nahoře reprezentována někým, o koho opravdu stojí, ne jenom někým, koho volili s kolíčkem na nose. A jelikož by jednotliví uchazeči soutěžili s více protikandidáty, nenavádělo by je to do binárních situací “já jsem anti-Zeman, anti-Duda, anti-Hofer”.
Mělo by to jednu nevýhodu: vítěz by nemohl příliš slavit. Jeho zisk by nebyl absolutní, žádný Čingischán triumfálně přehlížející zástupy kvílejících a pokořených nepřátel.
Ale za sebe říkám, že bez toho bych se jako volič klidně obešel. Chvilku si to člověk užije, pokud jeho strana vyhrála, ale ta dlouhodobá negativa za to nestojí.
Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přesPayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800 (Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.
***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2021: *****
Roman Dubravský 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Pavel Klika 222,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Silvia Ambrogini 500,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Vladimír Votřel 1000,- Kč, Anonym 0,01 BTC, Pavel Burget 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Ludmila Kárská 250,- Kč, Zdenka Brancuská 500,- Kč, Karel Zangl 500,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Karel Teplý 500,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, MUDr. Iva Neimcová 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Anonym 150,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Hana Hoffmannová 666,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Petr Kosmata 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Marie Tachezyová 200,- Kč, Vladimír Janeček 100,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Libor Heidler 222,- Kč, ing. Miroslav Bohatý 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč
Celkem za měsíc: 17 709,00 Kč
Vybráno 50.59%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Aby se dal “korigovat” nevhodný výsledek. Když se “něco nepovedlo” a většina hlasovala pro jiného, než medii doporučovaného kandidáta….
Podívejte se do Francie. V druhém kole vždy totální mobilizace a všichni, všichni, všichni proti Marine LePen. Dokud to “nedopadne”. Nebo se podívejte k sousedům, do Rakous. Tam poslední presidentské volby musely až napotřetí “rozhodnout” korespondenční hlasy bůhví odkud.
Ne. Lékem je jednokolová volba. To druhé kolo slouží jen lumpům z medií a deep state k zachování statu quo, proti lidové vůli.
Výborný článek, většina voličů asi volí tak, aby nevyhrál ten druhý.
Já tedy určitě, hodila jsem to Zemanovi jenom v hrůze, aby se na Hrad nedostal tančící derviš…V prvním kole jsem vůbec volit nebyla, ten výběr byl děsný.
Systém by mi snad ani tolik nevadil, ale zdá se mi, že společnost nedovede vygenerovat doopravdického lídra, čímž se nápadně liší euroatlantická civilizace od těch na východě.
Zdá se mi, že nějaký dýpstejt (říkejme tomu jak chceme) se postará, aby byli v nabídce jenom kandidáti podle jejich gusta.
Takže volby jsou jenom spektákl pro blbé, v každém případě vítězí imagemarkeři, kteří jsou někde za scénou a nijak netoužej po publicitě.
“… společnost nedovede vygenerovat doopravdického lídra, čímž se nápadně liší euroatlantická civilizace od těch na východě.”
10. protokol sionských mudrců :
“7) Nepřipustíme, aby se prosazovali vynikající muži; lůza pod naším vedením se již postará o to, aby k ní nemohli promluvit, protože tato lůza je zvyklá poslouchat jenom nás, kteří ji platíme za poslušnost a poddanost. Tím z lidu vytvoříme tak slepou a poddajnou moc, že nebude schopna pohnout se bez vedení našimi agenty, kteří nahradí její dosavadní vůdce. A lid se podrobí, protože bude vědět, že zisk, odměny a různé jiné výhody budou záviset od těchto nových předáků.”
P.S. To valíte voči jako puk, že ? Couraj se vám pod voknama a myslej si o vás, že jste lůza, která je bude poslouchat.
Ano, problém 49 je obrovský problém současné společnosti. To, že nějaké rozhodnutí vadí (no, budiž – je jedno a přímo vadí) skoro polovině je vyloženě špatné. Je špatné i při menších procentech – fakt je vhodné naštvat řekněme pitomou čtvrtinu obyvatel/voličů? Názory, že by se nic neprosadilo neberu.
Stejně tak nemám rád náš systém voleb. Nejenom, že vládu lze jmenovat a nechat vládnout nezávisle na parlamentu. Ale i potom – vláda, tedy exekutiva, ovládá z principu i parlament, tedy zákonodárce.
Tohle má asi tak dvě možnosti řešení. Jedno je nechat stejný stav, ale upravit dání důvěry. Stará vláda vládne, dokud nová nedostane důvěru. Druhé je pravdu oddělit tyto dvě věci. Samostatné volby vlády a také samostatné parlamentu. Pro to bych byl raději. Ale nesmí to být jako ve Francii, kdy jsou tyto volby vlastně zároveň, tedy i výsledky jsou stejné jako u nás. Námitky proti přehlcení občanů volbami bych řešil zrušením krajů. Do dnes vlastně nechápu, k čemu jsou. Stát – obce je podle mě dostatečné dělení. Kraje možná měly smysl dříve, ale při dnešních možnostech automatizace v nich už důležitost opravdu nevidím.
Naprosto naivní a absurdní představy, které – pokud by byly realizovány – by vedly k naprosté nefunkčnosti volených politických struktur a k jejich nahrazení tyranií nejhlasitější bojůvky.
Jako to dnes vidíme u praktik neomarxistické ultralevice z Antifa, Pirátů, TOP09, BLM, Člvoěk v tísni, Open arms, Lékaři bez hranic a podobných skupin, které se násilím, nátlakem a hlasitým řevem snaží vynutit si (a často úspěšně) realizaci věcí, se kterými nesouhlasí ne většina, ale vlastně téměř nikdo. (I když velká část mlčící většiny je zastrašena a stádním prinicpem “souhlasí”)
Za “rozdělení společnosti” nemůže volební systém, ale nenávistná, totalitní ideologie neomarxismu/multikulti, která když vyhraje v demokratické soutěži, tak volá po “jednotě” (držet hubu a krok), a když v demokratické soutěži prohraje, tak se pomocí nátlaku a fašistických bojůvek alá Antifa domáhá zrušení výsledku nebo se snaží dosáhnout alespoň paralýzy společnosti.
Technika, kterou neomarxisté/multikulturalisté odkoukali od Hitlera, NSDAP a SA
Například společnost v USA po volbách 2016 nerozdělil Donald Trump a jeho příznivci, ale neomarxistická chátra Demokratů, která jako Hitler neunesla prohru ve volbách a svoje oddané fanatiky nechala např. mlátit voliče Trumpa za tichého přihlížení nebo přímo souhlasu ze strany neomarxisty ovládnutých médií, univerzit a soudů.
Společnost v USA nerozdělil Trump svými opatřeními, ale neomarxistická fašistická lůza ovládající deep state, soudy apod, která např. pomocí zcela protiústavních “soudních rozhodnutí” popírala základní principy fungování politické moci v USA a zcela zjevně demonstrovala tichou anti-demokratickou totalitní moc realizovanou skrze neomarxisty ovládaný soudní systém a média
Společnost dnes nerozdělují ani volební mechanismy, ani témata jako taková.
Společnost rozdělují ti, kteří usilují o nastolení totality (pod falešnou fanglí lidských práv, humanity, politické korektnosti, anti-rasismu, anti-fašismu, LGTBismu, “tolerancí” vůči netolerantním např. muslímům a netolerancí vůči tolerantním bělochům, atd.)
Tedy pane autore, píšete skvěle, ale ten nápad s děleným funkčním obdobím není z těch nejlepších. Jakž takž by byl realizovatelný v systémech, kde je president opravdu jen pokladač věnců (SRN), ale tam nikoho netrápí, kdo je presidentem. Jinak by znamenal v zásadě ochromení funkčnosti. Představte si třeba, že se má schvalovat zákon nebo jmenovat člen ústavního soudu, pak by i jiní zainteresovaní kalkulovali s tím, že např. za pár měsíců už tam nebude Zeman, ale Drahoš. Schválit by se stihlo ještě méně věcí než dnes, hádky a obstrukce by byly ještě častější než dnes,nemluvě o tom, že každý president potřebuje nějaký čas na rozkoukání, a než by se ten 10% rozkoukal, už by balil, ani milost Kájinkovi by nestihl. Řešení té rozpolcenosti ovšem nemám, jen je mi divné, že to takhle funguje jen v posledních letech, zatímco volební systém je stejný, minimálně v západoevropských zemích a USA víc než 100 let. Takže chyba bude jinde. Za sebe říkám, nahraďme presidenta konstitučním monarchou, odpadnou nám nejen presidentské půtky , ale i jedny volební náklady. Ovšem vím, že reálně to není prosaditelné.
Provozovatel: Pravý Prostor Média s.r.o.
Všechna práva vyhrazena. Jakékoli kopírování, šíření nebo využívání původního autorského obsahu bez předchozího souhlasu redakce není dovoleno.
Proto přece byly ty dvoukolové volby vynalezeny !
Aby se dal “korigovat” nevhodný výsledek. Když se “něco nepovedlo” a většina hlasovala pro jiného, než medii doporučovaného kandidáta….
Podívejte se do Francie. V druhém kole vždy totální mobilizace a všichni, všichni, všichni proti Marine LePen. Dokud to “nedopadne”. Nebo se podívejte k sousedům, do Rakous. Tam poslední presidentské volby musely až napotřetí “rozhodnout” korespondenční hlasy bůhví odkud.
Ne. Lékem je jednokolová volba. To druhé kolo slouží jen lumpům z medií a deep state k zachování statu quo, proti lidové vůli.
Psal jsem to tady dávno, systém voleb je u nás udělán k manipulaci. Nakonec o spadlých serverech vím všichni. Házíme hrách na stěnu.
To jsou nesmysly. Naprava spociva v diverzifikaci tisku, utnuti penezovodu neziskovkam, FARA.
Pan Kechlibar pise skvele, ale tentokrat souhlasim s panem Vylicilem.
https://www.youtube.com/watch?v=Xz3fFjg3QUs
Výborný článek, většina voličů asi volí tak, aby nevyhrál ten druhý.
Já tedy určitě, hodila jsem to Zemanovi jenom v hrůze, aby se na Hrad nedostal tančící derviš…V prvním kole jsem vůbec volit nebyla, ten výběr byl děsný.
Systém by mi snad ani tolik nevadil, ale zdá se mi, že společnost nedovede vygenerovat doopravdického lídra, čímž se nápadně liší euroatlantická civilizace od těch na východě.
Zdá se mi, že nějaký dýpstejt (říkejme tomu jak chceme) se postará, aby byli v nabídce jenom kandidáti podle jejich gusta.
Takže volby jsou jenom spektákl pro blbé, v každém případě vítězí imagemarkeři, kteří jsou někde za scénou a nijak netoužej po publicitě.
“… společnost nedovede vygenerovat doopravdického lídra, čímž se nápadně liší euroatlantická civilizace od těch na východě.”
10. protokol sionských mudrců :
“7) Nepřipustíme, aby se prosazovali vynikající muži; lůza pod naším vedením se již postará o to, aby k ní nemohli promluvit, protože tato lůza je zvyklá poslouchat jenom nás, kteří ji platíme za poslušnost a poddanost. Tím z lidu vytvoříme tak slepou a poddajnou moc, že nebude schopna pohnout se bez vedení našimi agenty, kteří nahradí její dosavadní vůdce. A lid se podrobí, protože bude vědět, že zisk, odměny a různé jiné výhody budou záviset od těchto nových předáků.”
P.S. To valíte voči jako puk, že ? Couraj se vám pod voknama a myslej si o vás, že jste lůza, která je bude poslouchat.
Myslíš ty protokoly, kterým bylo dokázáno už bůhvíkolikrát, že jsou podvrh?
Pouhym nadavanim se nic nevyresi. Minimum je chodit k volbam (i v prvnim kole) a volit to nejmensi zlo.
Nejvetsim nebezpecim v Cesku je polarizace
komuniste + satelite proti rusofobum
Oba tabory jsou stejne zlo. Oboji je zalozeno na ztotoznovani Ruska s komunismem.
Ano, problém 49 je obrovský problém současné společnosti. To, že nějaké rozhodnutí vadí (no, budiž – je jedno a přímo vadí) skoro polovině je vyloženě špatné. Je špatné i při menších procentech – fakt je vhodné naštvat řekněme pitomou čtvrtinu obyvatel/voličů? Názory, že by se nic neprosadilo neberu.
Stejně tak nemám rád náš systém voleb. Nejenom, že vládu lze jmenovat a nechat vládnout nezávisle na parlamentu. Ale i potom – vláda, tedy exekutiva, ovládá z principu i parlament, tedy zákonodárce.
Tohle má asi tak dvě možnosti řešení. Jedno je nechat stejný stav, ale upravit dání důvěry. Stará vláda vládne, dokud nová nedostane důvěru. Druhé je pravdu oddělit tyto dvě věci. Samostatné volby vlády a také samostatné parlamentu. Pro to bych byl raději. Ale nesmí to být jako ve Francii, kdy jsou tyto volby vlastně zároveň, tedy i výsledky jsou stejné jako u nás. Námitky proti přehlcení občanů volbami bych řešil zrušením krajů. Do dnes vlastně nechápu, k čemu jsou. Stát – obce je podle mě dostatečné dělení. Kraje možná měly smysl dříve, ale při dnešních možnostech automatizace v nich už důležitost opravdu nevidím.
Naprosto naivní a absurdní představy, které – pokud by byly realizovány – by vedly k naprosté nefunkčnosti volených politických struktur a k jejich nahrazení tyranií nejhlasitější bojůvky.
Jako to dnes vidíme u praktik neomarxistické ultralevice z Antifa, Pirátů, TOP09, BLM, Člvoěk v tísni, Open arms, Lékaři bez hranic a podobných skupin, které se násilím, nátlakem a hlasitým řevem snaží vynutit si (a často úspěšně) realizaci věcí, se kterými nesouhlasí ne většina, ale vlastně téměř nikdo. (I když velká část mlčící většiny je zastrašena a stádním prinicpem “souhlasí”)
Takže k podobným nápadům:
Za “rozdělení společnosti” nemůže volební systém, ale nenávistná, totalitní ideologie neomarxismu/multikulti, která když vyhraje v demokratické soutěži, tak volá po “jednotě” (držet hubu a krok), a když v demokratické soutěži prohraje, tak se pomocí nátlaku a fašistických bojůvek alá Antifa domáhá zrušení výsledku nebo se snaží dosáhnout alespoň paralýzy společnosti.
Technika, kterou neomarxisté/multikulturalisté odkoukali od Hitlera, NSDAP a SA
Například společnost v USA po volbách 2016 nerozdělil Donald Trump a jeho příznivci, ale neomarxistická chátra Demokratů, která jako Hitler neunesla prohru ve volbách a svoje oddané fanatiky nechala např. mlátit voliče Trumpa za tichého přihlížení nebo přímo souhlasu ze strany neomarxisty ovládnutých médií, univerzit a soudů.
Společnost v USA nerozdělil Trump svými opatřeními, ale neomarxistická fašistická lůza ovládající deep state, soudy apod, která např. pomocí zcela protiústavních “soudních rozhodnutí” popírala základní principy fungování politické moci v USA a zcela zjevně demonstrovala tichou anti-demokratickou totalitní moc realizovanou skrze neomarxisty ovládaný soudní systém a média
Společnost dnes nerozdělují ani volební mechanismy, ani témata jako taková.
Společnost rozdělují ti, kteří usilují o nastolení totality (pod falešnou fanglí lidských práv, humanity, politické korektnosti, anti-rasismu, anti-fašismu, LGTBismu, “tolerancí” vůči netolerantním např. muslímům a netolerancí vůči tolerantním bělochům, atd.)
Tedy pane autore, píšete skvěle, ale ten nápad s děleným funkčním obdobím není z těch nejlepších. Jakž takž by byl realizovatelný v systémech, kde je president opravdu jen pokladač věnců (SRN), ale tam nikoho netrápí, kdo je presidentem. Jinak by znamenal v zásadě ochromení funkčnosti. Představte si třeba, že se má schvalovat zákon nebo jmenovat člen ústavního soudu, pak by i jiní zainteresovaní kalkulovali s tím, že např. za pár měsíců už tam nebude Zeman, ale Drahoš. Schválit by se stihlo ještě méně věcí než dnes, hádky a obstrukce by byly ještě častější než dnes,nemluvě o tom, že každý president potřebuje nějaký čas na rozkoukání, a než by se ten 10% rozkoukal, už by balil, ani milost Kájinkovi by nestihl. Řešení té rozpolcenosti ovšem nemám, jen je mi divné, že to takhle funguje jen v posledních letech, zatímco volební systém je stejný, minimálně v západoevropských zemích a USA víc než 100 let. Takže chyba bude jinde. Za sebe říkám, nahraďme presidenta konstitučním monarchou, odpadnou nám nejen presidentské půtky , ale i jedny volební náklady. Ovšem vím, že reálně to není prosaditelné.