tovarna
19.6.2019
Kategorie: Historie

Privatizace jako zločin?

Sdílejte článek:

HANA LIPOVSKÁ

S každým novým funkčním obdobím předkládala Poslanecké sněmovně skupina poslanců KSČM prakticky totožný návrh zákona, kterým se pokouší změnit trestní zákoník. Za uplynulou dekádu sice klesl počet komunistických poslanců na historické minimum, přesto jsou právě dnes nejblíže svému velkému úspěchu: kriminalizaci nejúspěšnější etapy dějin českého hospodářství. Komunisté útočí potřetí v řadě na zákon č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, tedy zákon o velké privatizaci, který v roce 1991 společně podepsali z titulu svých funkcí Václav Havel, Alexandr Dubček a Marián Čalfa.

Při minulých pokusech bylo projednávání návrhu zákona vždy ukončeno (po necelém roce jeho marného ležení ve Sněmovně) vzhledem k ukončení sněmovního období. Nyní ovšem do konce řádného funkčního období zbývají Sněmovně plné dva roky – a podpora kriminalizace privatizačních procesů napříč Sněmovnou je bezprecedentní. Poslanci schválili usnesení ve znění:

„Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky za prvé konstatuje, že v letech 1992 až 2005 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily. A za druhé Poslanecká sněmovna Parlamentu žádá vládu České republiky zpracovat a navrhnout účinnou změnu trestně právních předpisů tak, aby bylo možné takové zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.“

Pro usnesení hlasovala, kromě předkládajících komunistů, drtivá většina přítomných poslanců hnutí ANO, SPD, ČSSD a Pirátů. Ostatní poslanci nejčastěji použili módní taktiku „nepřihlášení se“. Ono „nepřihlášení se“ je náramně chytrý instrument: pokud poslanec ve Sněmovně sedí a je přihlášen, zvyšuje svojí přítomností kvorum nutné pro přijetí návrhu. Když se zdrží hlasování, návrhu tím poněkud stíží cestu k přijetí. Pokud ovšem poslanec ve Sněmovně sedí, ale nepřihlásí se k hlasování, pak navzdory své přítomnosti kvorum nutné pro přijetí návrhu snižuje, a tím k přijetí návrhu s plným vědomím napomáhá.

V případě kriminalizujícího protiprivatizačního usnesení bylo pro komunistický návrh usnesení 108 poslanců, proti 12 poslanců a zdrželi se tři poslanci. Dalších 32 poslanců se k hlasování nepřihlásilo a 45 bylo omluveno. Z hlediska schvalovacích sněmovních počtů tak bylo přítomno 123 poslanců, ačkoli se na půdě Sněmovny či dokonce přímo v sále vyskytovalo 155 poslanců. Kvůli nepřihlášeným tak stačilo k přijetí usnesení 62 hlasů (nadpoloviční většina ze 123); kdyby se nepřihlášení poslanci přinejmenším zdrželi hlasování, bylo by třeba 78 hlasů (nadpoloviční většina ze 155). Staré pravidlo silničního provozu říká „kdo stojí, nebourá“. Hlasovací pravidlo zní „kdo mlčí, souhlasí.“

Kdo tedy svým „nepřihlášením se“ s komunisty spolupracoval? Kromě KDU-ČSL, TOP 09 a Starostů a nezávislých se hlasováním promlčela i velmi zajímavá skupinka poslanců ODS tvořená například Petrem Fialou, Miroslavou Němcovou, Markem Bendou nebo Zbyňkem Stanjurou. Mlčení nepřihlášených znělo o to hlasitěji, že během necelé hodiny se již – při veledůležitém hlasování
o bruselské novele zákona o krmivech – řada mlčících probrala ze zasnění, dokázala se přihlásit a své voliče aktivním hlasováním voliče reprezentovat. Velmi nesourodou pětici tvořili nezařazení poslanci, z nichž jeden svým mlčením komunistický protiprivatizační návrh nepřímo podpořil, jeden se zdržel a tři (bývalí poslanci SPD) hlasovali pro návrh usnesení zcela otevřeně. Pouze dvanáct poslanců ODS dokázalo statečně hlasovat proti návrhu.

Hovoří se sice pejorativně o komunistickém usnesení, o komunistickém vypořádávání se s devadesátými léty, sama KSČM však v celé frašce nehraje roli hlavního padoucha. Komunisté konzistentně ve svých volebních programech svým voličům pravidelně slibují návrat k privatizaci a její přehodnocení. Paradoxně tak jednají čestněji než poslanci liberálně-demokratických stran, neboť přinejmenším plní své volební sliby. Dokonce i teatrální volání po založení „Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů privatizace“ je celkem srozumitelné, čteme-li je jako poněkud dětinskou mstu za někdejší „Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“, který vznikl rozhodnutím ministerstva vnitra v roce 1995 sloučením několika jiných institucí. Více než tradiční rétorika slábnoucí komunistické strany by nás proto mělo zajímat jednání současných ideových vnoučat komunistů let padesátých. Gottwaldovská vnoučata dnes nenalezneme v řadách pragmatické KSČM, nýbrž především mezi Piráty. Byli to právě Piráti, kdo rozšířili diskutované období z let 1992–1998 na širší interval 1992–2005. O to nepochopitelnější je ono poslušné hlasování ČSSD, která právě po roce 1998 privatizovala český bankovní sektor.

Původní zákon o velké privatizaci schválilo Federální shromáždění 26. února 1991 většinou 282 hlasů (včetně hlasů např. Jana Rumla, Daniela Kroupy, nebo Michaela Kocába), přičemž pouze 18 členů bylo proti a jen 13 se hlasování zdrželo. Díky odvaze tehdejšího Federálního shromáždění se tak v českých zemích (a na Slovensku) podařil přechod od socialistického vlastnictví výrobních prostředků k celkem normálně fungujícímu tržnímu systému. Jestliže dnes máme životní úroveň, měřeno hrubým domácím produktem na osobu, pětkrát vyšší než v roce 1989, je to i jejich zásluhou.

Dnes zesměšňovaná, skandalizovaná a kriminalizovaná devadesátá léta nebyla v českých zemích epochou oligarchů. Nebyla ani Klondikem, ani Divokým západem. Naopak, byla epochou hospodářského zázraku nesrovnatelně většího než dnes s dojetím vzývaná zlatá léta První republiky. Ti, kdo usnesení svým hlasem či svým mlčením podpořili, tak spojují staromarxisty, kteří v padesátých letech našim lidem podniky, půdu a byty znárodňovali, s jejich neomarxistickými vnuky, kteří ji chtějí takzvaně „demokratizovat“. To oni, nikoli privatizátoři let 1991–2005, se v přímém přenosu a za hlasitého mlčení náměstí, na kterých dnes sami demonstrují, dopouštějí nových a nebezpečných „excesů, chyb i zločinů“. Pokud k tomu budeme mlčet i my, budeme muset následky jejich hlasování
i jejich mlčení znovu bolestně řešit a odstraňovat.

Autor: Hana Lipovská

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2019: *****

Luděk Kurka 100,- Kč, Jiří Novák 150,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Petr Chovanec 1000,- Kč, René David 900,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Vlastimil Kornas 66,60 Kč, Miloslav Pecka 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 0.000421 BTC (99.84 CZK), Květa Sekyrová 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Lucijan Škorjanc 150,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Roman Doubravský 500,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč

Celkem za měsíc: 9 504,44 Kč
Vybráno 27.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 739 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 3,79 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
38 komentářů

Napsat komentář: veb Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.