
Příběh živnostnice: Exekuce na život
ELL 02|03|2016
Stále se hovoří jen o lidech, kteří si bezhlavě nabrali půjčky – na dovolené, na lepší televizi, na vánoční dárky, následně pak na splácení předchozích půjček … Když mají štěstí, je jim schváleno oddlužení, 5 let živoří a pak mají klid.
ALE … myslí někdo na ty, co podnikali jako OSVČ, několik let dávali práci lidem a pak z nějakého důvodu zkrachovali (ekonomická krize, neschopnost konkurovat řetězcům, nemoc…)? Co mají dělat tito dlužníci? Splní zákonnou povinnost – projdou konkursem (musí uhradit soudu 50 tisíc poplatek na náklady), to minimum majetku a financí, co zůstane, se rozdělí mezi věřitele a správce konkursní podstaty.
O oddlužení jako občan zaměstnanec OSVČ požádat nemůže. Zůstanou mu jen dluhy, u nichž stále roste mnohem vyšší penále, než je samotná jistina, navyšují se o poplatky exekutorů, často se pak exekuce pro nemajetnost zastaví, aby pak dluh za pár dní opět uplatnili s navýšením o další poplatky dalšímu exekutorovi.
Pohledávky se prodávají dalším a dalším osobám/firmám (často zahraničním) tolikrát, že vlastně už nevíte, kde má ten který dluh počátek … Taková bývalá OSVČ žije z tzv. nezabavitelné částky, exekuují plat i manželovi/manželce dlužníka, na studující dítě nechávají směšnou částku, která nepřevyšuje 1.400 Kč/měsíc, což nestačí ani na zaplacení internátu.
Občas navštíví vybílený byt OSVČ exekutorovi vykonavači a když nemají co vzít, zabaví i téměř nefunkční notebook, jehož dražba by nepřinesla ani částku na úhradu PHM exekutora, ale jelikož v něm má dlužník spoustu osobních věcí (rodinné fotografie a pod.), udělá to exekutorovi radost a dlužník bez peněz si pak může udělat výlet do skladu, kde jsou jen 1 den v týdnu cca 3 hodiny a najede nějakých 250 km tam a zpět.
Často exekutor nutí zkrachovalého podnikatele, aby platil právě jemu peníze z nezabavitelné částky – že pak dlužník nebude mít co žrát, je mu fuk, nutí nás, abychom si vzali půjčku a uhradili tím právě “jeho” dluh. Často volají do zaměstnání a dělají problémy i tam, protože chtějí upřednostnit právě jen a jen ten “jejich” dluh. Zaměstnavateli pak dochází trpělivost, buzeruje zaměstnance dlužníka, případně mu dá rovnou padáka a nechce zaměstnávat další lidi s exekucemi.
Ano, mluvím z vlastní zkušenosti, píšu o mé rodině. My jsme se naučili slušně žít i s tou směšnou nezabavitelnou částkou, i z toho NIC dokážeme ušetřit na to, aby naše velmi chytrá dcera mohla studovat na prestižní škole a dělat tak to, co ji baví a vidí v tom svou budoucnost. Posledních 10 let je ale vážně peklo, vzalo nám to iluze o tomto státě a vzalo nám to i zdraví.
Často se lidí ptají, jak to dokážeme zvládnout a přitom se usmívat. Jsou jen dvě řešení – buď si hodit mašli, nebo se s tím v sobě vypořádat. Zvolili jsme za bé. Když mi bylo nejhůř, napsala jsem toto:
Prodám svůj život…
Lidi dnes prodávají kde co – pohasínající hvězdy své trapné životní eskapády, neznámým pipkám stačí rozhodit nožky někomu rádoby „slavnému“ a raz dva jsou z nich bulvárem uplácené VIPky, ti hodně zoufalí pak dají do oběhu třeba své vlastní orgány…
Já prodám svůj život. Zn: Ve vší počestnosti.
Nedávno mi totiž jedna hlava pomazaná řekla, že kdyby dopadla jako my (tedy jako já a můj muž), už by to dávno zabalila. A já se rozhodla to vzít z druhého konce. Já to prostě ROZBALÍM. A tak tady, na tomto místě, nabízím bez uzardění 1 rok svého života na prodej, 1 rok mého života ve Vaší režii. 1 rok bez své milované rodiny výměnou za nový začátek. Za svobodné nadechnutí pro sebe a své blízké, za klidný spánek mých dětí. 1 rok mého života za oddlužení po krachu firmy.
Situace, ve které se nacházíme, trvá už 8 let. Je to trýznivé nekonečno, na které si člověk musí zvyknout a smířit se s tím (a ani to nejde úplně nadoraz, vždy vás to srazí zas a znova na kolena), nebo se zbláznit. Nebudu se rozepisovat o strastech podnikání, podvodu společníka a mnoha dalších okolnostech, které naši rodinu přivedly na buben a mně k tomuhle psaní, neb by to bylo velmi dlouhé. A jak známo, lidi neradi čtou dlouhý články.
S manželem máme štěstí, že máme práci (v našem regionu je velká nezaměstnanost), každý u jiné firmy, oba máme obestavené platy a dostáváme tzv. nezabavitelnou částku. Nestěžujeme si, dluhy se mají platit. Ovšem penále neutěšeně roste, odměny exekutorů se množí jak paví očka a my již dávno ztratili přehled o výši dluhů, komu a co, jelikož si je prodávají mezi sebou různé firmy, jejichž název kolikrát neumím ani přečíst.
Posledních pár let nás v podstatě hodně naučilo a hodně nám dalo. Na druhou stranu nám také hodně vzalo. Vzalo nám velký kus zdraví a svobodný život bez všudypřítomného strachu v pozadí. Mou noční můrou je vybílený rozházený byt, zlomený ubrečený dítě na schodech a vystrašený zaběhnutý pes někde v ulicích… Zatím mne to straší jen ve snu.
Už neznám zazvonění zvonku u dveří bez staženého žaludku a srdce na plný obrátky někde v krku – zase exekutor? Pro mne jako pro mámu je strašný pocit slyšet v telefonu vyděšený hlas dítka: „Mami, byli tady exekutoři, máme olepené dveře, co mám dělat, kam mám jít…“
Je mi naprosto ukradený majetek – už stejně nic nemáme, nemají nám tedy co vzít. Kašlu na nejapné pohledy zvědavých sousedů… Mne jen k smrti děsí obavy a strach mých dětí, to, že je před tímhle nedokážu ochránit. Můžu jim vysvětlovat, můžu je na tyto situace připravovat jak chci zas a znovu, ale pokaždé, když se to stane, mají v očích TEN strach. Přestože už jsou velcí, jsou v tom okamžiku jak malá lapená zvířátka. A to mne bolí. Chci, aby mohly volně dýchat a zase beze strachu klidně spát.
Proto dělám tenhle krok. Nabízím 1 rok svého života výměnou za pomoc se splacením našich dluhů. Zoufalé ženy dělají zoufalé věci….
Nejsem zoufalá. Jsem šťastná, protože mám pro koho tenhle krok udělat.
Většina si asi řekne – blázen – a zaťuká si na čelo. Ale moje babička říkala, že zkusit se má všechno. A kdo nic nedělá, nic nepokazí. Já jsem se aspoň vypsala. A když už nic, tak třeba někoho po přečtení napadne, že on sám na tom vlastně není vůbec špatně a bude se chvíli cítit líp … Tak jako si nicotnost svých problémů uvědomuju pokaždé já, když čtu články o těžce nemocných a bezmocných. A vlastně ani nevím, co udělám, kdyby někoho napadlo se ozvat. Zatím je to jen výkřik do tmy.
Chcete mne?
…

.
Já se tady ptám a chci od někoho nahoře slyšet, jaký je rozdíl mezi člověkem, který si nabere bezhlavě půjčky pro své potěšení, rozhází prachy, užije si … A mezi člověkem, který se snažil živit se sám, dával práci lidem a z nějakého důvodu se dostal do stavu, kdy už nemohl podnikat dál a zkrachoval.
Proč ten první (nepodnikatel) dostane novou šanci = oddlužení, zatímco ten druhý = zkrachovalý podnikatel má peklo de facto až do smrti bez možnosti vysvobození?!
Myslí i na tyto dlužníky pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán?
Redakce
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.
***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****
ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč
Celkem za měsíc: 12 078,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Latest posts by Redakce (see all)
- Prohlášení Václava Klause ke kauze Vrbětice - 19.4.2021
- Británie jde čínskou cestou popírání? - 19.4.2021
- Vrbětice … past na Babiše? - 19.4.2021