girl-worried-1215261_960_720
2.3.2016
Kategorie: Ekonomika

Příběh živnostnice: Exekuce na život

Sdílejte článek:

ELL 02|03|2016

Stále se hovoří jen o lidech, kteří si bezhlavě nabrali půjčky – na dovolené, na lepší televizi, na vánoční dárky, následně pak na splácení předchozích půjček … Když mají štěstí, je jim schváleno oddlužení, 5 let živoří a pak mají klid.

ALE … myslí někdo na ty, co podnikali jako OSVČ, několik let dávali práci lidem a pak z nějakého důvodu zkrachovali (ekonomická krize, neschopnost konkurovat řetězcům, nemoc…)? Co mají dělat tito dlužníci? Splní zákonnou povinnost – projdou konkursem (musí uhradit soudu 50 tisíc poplatek na náklady), to minimum majetku a financí, co zůstane, se rozdělí mezi věřitele a správce konkursní podstaty.

O oddlužení jako občan zaměstnanec OSVČ požádat nemůže. Zůstanou mu jen dluhy, u nichž stále roste mnohem vyšší penále, než je samotná jistina, navyšují se o poplatky exekutorů, často se pak exekuce pro nemajetnost zastaví, aby pak dluh za pár dní opět uplatnili s navýšením o další poplatky dalšímu exekutorovi.

Pohledávky se prodávají dalším a dalším osobám/firmám (často zahraničním) tolikrát, že vlastně už nevíte, kde má ten který dluh počátek … Taková bývalá OSVČ žije z tzv. nezabavitelné částky, exekuují plat i manželovi/manželce dlužníka, na studující dítě nechávají směšnou částku, která nepřevyšuje 1.400 Kč/měsíc, což nestačí ani na zaplacení internátu.

Občas navštíví vybílený byt OSVČ exekutorovi vykonavači a když nemají co vzít, zabaví i téměř nefunkční notebook, jehož dražba by nepřinesla ani částku na úhradu PHM exekutora, ale jelikož v něm má dlužník spoustu osobních věcí (rodinné fotografie a pod.), udělá to exekutorovi radost a dlužník bez peněz si pak může udělat výlet do skladu, kde jsou jen 1 den v týdnu cca 3 hodiny a najede nějakých 250 km tam a zpět.

Často exekutor nutí zkrachovalého podnikatele, aby platil právě jemu peníze z nezabavitelné částky – že pak dlužník nebude mít co žrát, je mu fuk, nutí nás, abychom si vzali půjčku a uhradili tím právě “jeho” dluh. Často volají do zaměstnání a dělají problémy i tam, protože chtějí upřednostnit právě jen a jen ten “jejich” dluh. Zaměstnavateli pak dochází trpělivost, buzeruje zaměstnance dlužníka, případně mu dá rovnou padáka a nechce zaměstnávat další lidi s exekucemi.

Ano, mluvím z vlastní zkušenosti, píšu o mé rodině. My jsme se naučili slušně žít i s tou směšnou nezabavitelnou částkou, i z toho NIC dokážeme ušetřit na to, aby naše velmi chytrá dcera mohla studovat na prestižní škole a dělat tak to, co ji baví a vidí v tom svou budoucnost. Posledních 10 let je ale vážně peklo, vzalo nám to iluze o tomto státě a vzalo nám to i zdraví.

Často se lidí ptají, jak to dokážeme zvládnout a přitom se usmívat. Jsou jen dvě řešení – buď si hodit mašli, nebo se s tím v sobě vypořádat. Zvolili jsme za bé. Když mi bylo nejhůř, napsala jsem toto:

Prodám svůj život…

Lidi dnes prodávají kde co – pohasínající hvězdy své trapné životní eskapády, neznámým pipkám stačí rozhodit nožky někomu rádoby „slavnému“ a raz dva jsou z nich bulvárem uplácené VIPky, ti hodně zoufalí pak dají do oběhu třeba své vlastní orgány…

Já prodám svůj život. Zn: Ve vší počestnosti.

Nedávno mi totiž jedna hlava pomazaná řekla, že kdyby dopadla jako my (tedy jako já a můj muž), už by to dávno zabalila. A já se rozhodla to vzít z druhého konce. Já to prostě ROZBALÍM. A tak tady, na tomto místě, nabízím bez uzardění 1 rok svého života na prodej, 1 rok mého života ve Vaší režii. 1 rok bez své milované rodiny výměnou za nový začátek. Za svobodné nadechnutí pro sebe a své blízké, za klidný spánek mých dětí. 1 rok mého života za oddlužení po krachu firmy.

Situace, ve které se nacházíme, trvá už 8 let. Je to trýznivé nekonečno, na které si člověk musí zvyknout a smířit se s tím (a ani to nejde úplně nadoraz, vždy vás to srazí zas a znova na kolena), nebo se zbláznit. Nebudu se rozepisovat o strastech podnikání, podvodu společníka a mnoha dalších okolnostech, které naši rodinu přivedly na buben a mně k tomuhle psaní, neb by to bylo velmi dlouhé. A jak známo, lidi neradi čtou dlouhý články.

S manželem máme štěstí, že máme práci (v našem regionu je velká nezaměstnanost), každý u jiné firmy, oba máme obestavené platy a dostáváme tzv. nezabavitelnou částku. Nestěžujeme si, dluhy se mají platit. Ovšem penále neutěšeně roste, odměny exekutorů se množí jak paví očka a my již dávno ztratili přehled o výši dluhů, komu a co, jelikož si je prodávají mezi sebou různé firmy, jejichž název kolikrát neumím ani přečíst.

Posledních pár let nás v podstatě  hodně naučilo a hodně nám dalo. Na druhou stranu nám také hodně vzalo. Vzalo nám velký kus zdraví a svobodný život bez všudypřítomného strachu v pozadí. Mou noční můrou je vybílený rozházený byt, zlomený ubrečený dítě na schodech a vystrašený zaběhnutý pes někde v ulicích… Zatím mne to straší jen ve snu.

Už neznám zazvonění zvonku u dveří bez staženého žaludku a srdce na plný obrátky někde v krku – zase exekutor? Pro mne jako pro mámu je strašný pocit slyšet v telefonu vyděšený hlas dítka: „Mami, byli tady exekutoři, máme olepené dveře, co mám dělat, kam mám jít…“

Je mi naprosto ukradený majetek – už stejně nic nemáme, nemají nám tedy co vzít. Kašlu na nejapné pohledy zvědavých sousedů… Mne jen k smrti děsí obavy a strach mých dětí, to, že je před tímhle nedokážu ochránit. Můžu jim vysvětlovat, můžu je na tyto situace připravovat jak chci zas a znovu, ale pokaždé, když se to stane, mají v očích TEN strach. Přestože už jsou velcí, jsou v tom okamžiku jak malá lapená zvířátka. A to mne bolí. Chci, aby mohly volně dýchat a zase beze strachu klidně spát.

Proto dělám tenhle krok. Nabízím 1 rok svého života výměnou za pomoc se splacením našich dluhů. Zoufalé ženy dělají zoufalé věci….

Nejsem zoufalá. Jsem šťastná, protože mám pro koho tenhle krok udělat.

Většina si asi řekne – blázen – a zaťuká si na čelo. Ale moje babička říkala, že zkusit se má všechno. A kdo nic nedělá, nic nepokazí. Já jsem se aspoň vypsala. A když už nic, tak třeba někoho po přečtení napadne, že on sám na tom vlastně není vůbec špatně a bude se chvíli cítit líp … Tak jako si nicotnost svých problémů uvědomuju pokaždé já, když čtu články o těžce nemocných a bezmocných. A vlastně ani nevím, co udělám, kdyby někoho napadlo se ozvat. Zatím je to jen výkřik do tmy.

Chcete mne?

Pomohlo mi, že jsem to mohla pustit ven a nedusit to v sobě.

.

Já se tady ptám a chci od někoho nahoře slyšet, jaký je rozdíl mezi člověkem, který si nabere bezhlavě půjčky pro své potěšení, rozhází prachy, užije si … A mezi člověkem, který se snažil živit se sám, dával práci lidem a z nějakého důvodu se dostal do stavu, kdy už nemohl podnikat dál a zkrachoval.

Proč ten první (nepodnikatel) dostane novou šanci = oddlužení, zatímco ten druhý = zkrachovalý podnikatel má peklo de facto až do smrti bez možnosti vysvobození?!

Myslí i na tyto dlužníky pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán?

ZDROJ

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 955,00 Kč
Vybráno 34.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 137 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 4,93 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
22 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.