President_Václav_Klaus
16.5.2019
Kategorie: Politika

Prezident Klaus se nemýlil…

Sdílejte článek:

HANA LIPOVSKÁ

Opozice chtěla vyčinit premiérovi Andreji Babišovi kvůli rozpočtu, ten však na mimořádnou sněmovní schůzi nedorazil. Podle opozice zbyly z Babišových slibů jen plané řeči, deficit se prohlubuje, investice nepřibývají. Několikrát jsme se na toto téma spolu bavili, v čem s opozicí souhlasíte a v čem nikoliv?

Pokud by opozice svoji kritiku skutečně myslela vážně, představila by už nyní alternativní návrh státního rozpočtu. Pokusila by se seškrtat výdaje tam, kde to zákony umožňují, a zároveň navrhnout změny zákonů vyžadujících vysoké mandatorní výdaje. Pracovala by na reformě sociálního
a zdravotního systému, na omezení dotací v rámci České republiky i na vyvázání naší země z nesmyslné pasti unijních fondů. Nestačí se totiž dívat jen na částku, kterou jsme z EU takzvaně „dostali“ a z velké části proplýtvali, musíme si uvědomit, že už jsme do unijního rozpočtu odvedli 565 miliard korun. Pro představu: kdybychom do rozpočtu EU v letech 2004–2018 nepřispívali a raději celou částku použili dejme tomu na starobní důchody, pak bychom sice neměli kilometry cyklostezek a stovky nepoužívaných interaktivních tabulí, neabsolvovali bychom stovky hodin nesmyslných kurzů a školení – ale (při nesmírně zjednodušeném výpočtu) naši důchodci by mohli mít po celou dobu ročně zhruba o 16 tisíc korun vyšší penzi. Vzhledem k povinnému spolufinancování projektů z veřejných rozpočtů jsou „evropské peníze“ ještě dražší. Dohledat konkrétní částky, které na konkrétní projekty doplácíme my, vyčíslit celkové náklady našeho členství v Unii, je prakticky nemožné. V každém případě je jasné, že „český důchodce“ ve skutečnosti přichází o mnohem více.

Pouze pokřikovat a – byť oprávněně – kritizovat vládu však není práce pro opozici. To může dělat nespokojený volič nebo novinář. Opozice by se měla zodpovědně připravovat na své příští vládní období. Pouhým kverulováním však tato opozice není o nic lepší než vláda současná, pouhé mluvení ji k další vládě nijak neopravňuje.

Řekla jste mi, že „vláda zatím neškrtá, pouze o škrtání mluví. Zadruhé, je rozdíl mezi zpomalením ekonomiky a recesí. Recese neznamená nic jiného, než že si otevřeně přiznáme ekonomické problémy země.“ Má Česká republika, které si musíme otevřeně přiznat? Dokáže to současná vláda? Které problémy to jsou? Kde začít?

Hlavním problémem je rostoucí zadlužení státu, soukromých firem i domácností. Nesmíme si nalhávat, že jsme na tom lépe než zbytek Unie. Ne, my jsme na tom jen o něco méně špatně než zcela tragický zbytek Unie, což je obrovský rozdíl. Oddlužení je proces bolestivý, bude trvat několik málo desetiletí, ale našemu hospodářství by pomohlo stejně jako kardiakovi pomůže rozumné zhubnutí. Druhým obrovským problémem naší země jsou dotace. Právě dotace vedou k nespravedlivému přerozdělování bohatství, brzdí ekonomický růst i přirozenou schopnost a zájem inovovat. Třetím a možná největším problémem je naše členství v dnes nefungující Evropské unii, která už neuznává volný trh.

Opět se objevují zprávy o ochlazování ekonomiky. Společnosti jsou prý zdrženlivější, co se investic týče. Jak lze hodnotit práci vlády, kterou jste několikrát kritizovala, dnes? Odstartovala preventivní opatření? 

Ochlazování přichází do naší země standardně zejména z Německa coby našeho nejvýznamnějšího hospodářského partnera. V české ekonomice je pozorujeme zejména ve stavebnictví a strojírenství, byť zatím jen na úrovni jednotlivých firem, nikoli celkových čísel. Zrychlování a zpomalování růstu, či dokonce střídání hospodářského růstu a poklesu, jsou za normálních okolností běžnou součástí ekonomického cyklu.

Recese mají v hospodářství smysl, jsou jako choroba, která odstraní slabé kusy, čímž uvolní prostor zdravějším a silnějším. To, čeho se dnes všichni obáváme, však není standardní recese, nýbrž krize vyprovokovaná nesmyslnou, chybnou, politikou Evropské centrální banky i jednotlivých vlád.

V takovém případě pomůže jen uvolňování regulací, návrat k volnému trhu a kapitalismu, nikoli většinou neúčinné vládní intervence. Je příznačné, že si letos zároveň připomínáme 30 let od návratu ke kapitalismu i 10 let od návratu k socialismu. První dekáda, tedy téměř celá 90. léta, byla obdobím odstraňování překážek, dobou, kdy jsme se učili převzít odpovědnost, kdy jsme se učili nebát se dělat chyby a podnikat. V 90. letech mají ostatně kořeny dnešní úspěšné firmy. Druhá dekáda byla obdobím sociálně-demokratického rozdávání dárků. Právě tehdy jsme se naučili pohodlnému
(a ponižujícímu) žebronění o dotace a granty, tehdy jsme začali trávit více času vyplňováním formulářů než prací. Po podepsání Lisabonské smlouvy před deseti lety jsme se však explicitně přihlásili k budování „sociálně-tržního hospodářství“, které už dnes nemá naprosto nic společného s někdejšími plány starých německých ekonomů. Z bruselského pohledu se jedná o hospodářství, které je především sociální. Trh v něm má místo snad jen jako obětní beránek, na kterého lze svalovat vinu za selhání vlád.

Co však dělá česká vláda? Navzdory svému slibu nové daně zavádí a staré zvyšuje. Ve svém daňovém aktivismu přitom zachází ještě dále než samotný Brusel: prvotní unijní návrhy digitální daně se pohybovaly kolem 3 %, my jsme furiantsky zavedli rovnou 7% sazbu. Mimochodem, teoreticky toto opatření pomůže zejména českému vyhledávači Seznam, který tak získá nepatrnou konkurenční výhodu oproti Googlu. Právě omezování konkurence, byť jen takto decentní, však vede ve svých důsledcích k poklesu kvality, zastavení inovací, k úpadku. Na souboji Seznam versus Google je to pěkně vidět: malý Seznam musí oproti velkému Googlu neustále vyhledávat skulinky na českém internetovém trhu, neustále se snaží předvídat co my, zákazníci, chceme. I proto jsou české mapy pro řadu uživatel výrazně příjemnější než mapy konkurenční. Pokud zahraniční konkurenci omezíme (pod rouškou jakékoli záminky, třeba i daňové), krátkodobě na tom získáme, ale dlouhodobě budeme tratit.

Česká republika by se letos měla zařadit mezi deset nejlepších ekonomik, konkrétně na sedmé místo. Tvrdí to odhad agentury Bloomberg, která každoročně publikuje srovnání ekonomické kondice světových zemí. V první desítce je z evropských zemí již jen druhé Švýcarsko, Češi jsou tedy jediným zástupcem z Evropské unie. Je to úspěch? A jaký vliv má na něj vláda premiéra Andreje Babiše? A podle čeho Bloomberg hodnotí? Jak objektivně takové odhady podle Vás jsou?

Bloomberg zveřejňuje odhady takzvaného „indexu mizérie“, což je jen obyčejný součet míry nezaměstnanosti a míry inflace. Jedná se o pouhou hříčku, jednoduchou pomůcku, která vychází z úvahy, že země, ve které je vysoká míra inflace a vysoká míra nezaměstnanosti, je na tom hůře než země s nízkou nezaměstnaností a nízkou inflací. Nám k dobrému umístění pomáhá nízká nezaměstnanost, cenová hladina totiž začíná růst výrazně rychleji. Oproti Řecku, kde je nezaměstnaný každá pátý, nebo oproti Španělsku, Itálii či Francii s mírou nezaměstnanosti vyšší než
9 %, jsme na tom samozřejmě velmi dobře, nicméně to nic nevypovídá o celkové kondici,
o bohatství, prosperitě a potenciálu země.

Minule jste pochválila Babiše za to, že odmítl přijetí eura. Je největším problémem eura nedostatečné krytí měny nějakým státem? Tedy, že za sebou má v podstatě „jen“ banku?

Každá měna v dnešním světě je kryta „pouze“ důvěrou, peníze jsou vlastně směnkou, dluhem. V tom se euro neliší od kterékoli jiné měny. Problém eura spočívá v něčem jiném. Měna musí být spojena s konkrétním státem, Unie ovšem (naštěstí) stát není a snad ani nikdy nebude. Podstatu problému mohu vysvětlit jednoduchým přirovnáním: rozdíl mezi eurem, americkým dolarem a českou korunou je jako rozdíl mezi esperantem, angličtinou a češtinou. Česky mluví a korunou platí deset a půl milionů Čechů, Moraváků a Slezanů. Americký dolar a angličtinu používají kromě občanů Spojených států miliony lidí na celém světě. A esperanto je stejně jako euro zcela nepřirozené, umělé, pro běžné použití nevhodné, proto zkrátka z praktického hlediska nefunguje.

Jak se s odstupem času díváte na kritiku Václava Klause směrem k euru, když byl prezidentem? Jak moc se spletl?

Prezident Klaus se nemýlil naprosto v ničem, nemýlí se ve své oprávněné kritice eura ani dnes. Jeho pohled na evropskou měnu totiž nebyl podložen ani ideologií, ani reakcí na dnes již známá konkrétní hospodářská selhání Unie, nýbrž zcela přesnou ekonomickou analýzou. Dobrý ekonom nemůže zdánlivému kouzlu eura podlehnout, musí před ním svou zemi z principu bránit, nehájí-li ovšem cizí zájmy. Nepochybuji o tom, že nebýt prezidenta Klause, dnes už bychom eurem platili, ručili bychom za Řecko, a třásli se strachem, co zase provede Španělsko, Portugalsko nebo Francie. V oblasti ekonomie je neúnavný boj prezidenta Klause proti euru snad téměř srovnatelný s transformací českého hospodářství v 90. letech. Obojí mu zajistí místo v dějinách českého hospodářství. Slováci takové štěstí neměli.

Prezident Miloš Zeman se vydal na svou další návštěvu Číny. Podle kritiků byl k Číňanům opět devótní. Pozorujete to také?

Nemohu a nebudu hodnotit službu prezidenta republiky. Je zřejmé, že čínský magnet silné velké ekonomiky přitahuje hlavy států všech evropských zemí. Navíc, na rozdíl od jiných států, nemáme s Čínou nevyřízené historické účty, naše vztahy nejsou poznamenané bolestnými křivdami. Mluvit
o devótnosti je proto jistě hloupé a přehnané, prezident zkrátka dělá svoji práci – a její výsledky posoudí až trh.

Mimochodem, brazilský prezident Jair Bolsonaro během voleb razantně prohlašoval, že „Číňané nekupují v Brazílii. Číňané kupují Brazílii,“ a proti Číně se vymezoval velmi srdnatě. Krátce po zvolení ovšem oznámil, že Čínu navštíví ještě do konce roku. „Zelený“ rakouský prezident Van der Bellen loni navštívil Čínu s historicky unikátní delegací, která kromě premiéra zahrnovala i čtyři minstry vlády
a více než dvousetčlennou státní delegací. Necelý rok poté jel na další státní návštěvu do Pekingu samotný premiér Kurz, přičemž rakouský podpis pod „Novou Hedvábnou stezkou“ označil za „pozvánku ke sdílení zkušeností“. Představme si, že by totéž řekl (kterýkoli) český prezident nebo premiér…

Rozdíl mezi devótností a běžnými obchodně-politickými vztahy spočívá v míře hrdosti naší země. Pokud budeme mít běžně vyvěšené české státní vlajky, pak nás nemusí trápit, když k nim během návštěv přibydou vlajky zahraniční. Pokud se však za symboly české státnosti stydíme, pak je vyvěšování čínských či tibetských vlajek nebo standart Unie a Severoatlantické aliance pouze ponížené a z podstaty prázdné.

Český vývoz do Číny se zdaleka nevyrovná čínskému dovozu do Česka, co s tím? Využívají nás Číňané? Jsme pro Čínu rovnocenní partneři?

Největším obchodním partnerem Číny jsou Spojené státy, do kterých Čína vyváží zhruba pětinu všech svých exportů a ze kterých dováží desetinu importů, v rámci Evropské unie je pak nejvýznamnějším partnerem Německo a Nizozemsko. Česká republika je až na 36. místě co do exportů, podobná struktura platí i pro čínské dovozy. Jinými slovy – obchodní potenciál Číny pravděpodobně ještě pořád plně nevyužíváme. Rovnocennými partnery tedy samozřejmě nejsme a být nemůžeme už proto, že jsem nepoměrně menší zemí: to nám paradoxně v některých případech znemožňuje dodávat na čínský trh české výrobky v požadovaném objemu. Jako ekonomy nás má zajímat jediné: zda je pro nás obchodování s Čínou výhodné nebo nevýhodné. Ignorovat existenci druhé největší ekonomiky nemůžeme, není to v našem zájmu.

Autor: Hana Lipovská

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2019: *****

Dagmar Karlíková 500,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Anonymní dárce 1984,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, ing. Jan Kocura 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Dagmar Lavičková 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Švestka 500,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Milan Tahovský 500,- Kč, Rudolf Bláha 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Marin Vacek 500,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ladislav Hegyi 300,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč, Jiří Novák 100,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Milan Černý 500,- Kč

Celkem za měsíc: 15 078,00 Kč
Vybráno 43.08%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 406 times, 3 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
9 komentářů

Napsat komentář: kRYL Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.