rodina
30.5.2020
Kategorie: Společnost

Předávání zkušeností a dovedností

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

KULHAVÝNaprosto běžnou praxí v minulosti bylo předávání zkušeností a dovedností z otce na syna. Ještě v minulém století bývalo vcelku běžné, že děti následovaly své rodiče při výběru budoucího povolání, případně to, co uměl táta, se naučil i syn, i když to nemusel vykonávat jako zaměstnání. V historii bylo normální, když živnost přecházela z otce na syna a po několik generací se řemeslo udržovalo v rodině.

Předávání umu a zkušeností patřilo k jisté formě vzdělání a nahrazovalo částečně školu. Teprve s rozmachem školství a centralizace škol poskytujících vyšší vzdělání ve velkých měst dochází k úprku mladých z venkova, ale i k opouštění rodinných tradic. Postupně tak končí dosavadní praxe dědění řemeslných dovedností a když už se mladí od rodičů něco naučili, většinou z toho čerpají až v pozdějším dospělém věku a pouze jako koníček či nutnost spojenou například se stavbou vlastního domu. Ovšem už i tento způsob využití především řemeslného umu zaniká, stavby na klíč jsou stále populárnější a dělat cokoliv svépomocí už se téměř nenosí. Navíc se doba překotně mění, a přestože zákony fyziky a mechanika samotná stále existují, nynější průmyslové produkty a elektronika nás dostaly do situace, kdy něco opravovat je bezpředmětné.

Jestliže tedy v dobách dávných bylo běžné, že se na venkově mladí učili od svých rodičů především hospodařit a dcery zvládaly všechny domácí práce, přičemž kvetla i řemeslná výroba a venkované byli často naprostými universály, se zvyšováním úprků za ,,lepším‘‘ životem do měst se tato schopnost umět mnohé vytrácí. Touha po vyšším vzdělání odváděla mládež z venkova již v 19. století a úprk do metropolí pokračuje dodnes. Venkov se vylidňuje a stárne, z mnohých chalup se staly nemovitosti určené pouze k víkendové rekreaci. Zemědělství tak trpí výrazným nedostatkem jak manuálně pracovat ochotných mladých lidí, tak i zkušených fachmanů schopných opravit cokoliv. Staří mistři odchází do důchodu a učňovská střediska zejí prázdnotou a zanikají. Ani ve městech už to s předáváním odbornosti na úrovni řemesel není nijak slavné. Starší generace ještě umí rozebrat a složit 30 let starou pračku či sekačku, u nových výrobků jde o ztrátu času, protože jsou vyráběné tak, aby to opravit nešlo. Navíc zatímco dnešní padesátníci rozeznají matku od šroubku, mládežníci umí už jen hledat na googlu a streamovat videa.

Naučit něco své děti se tak z předávání živností a širokých znalostí smrsknulo většinou na mimopracovní a mimoškolní aktivity. Týká se to tedy sportu, kultury a v užším rozsahu motorismu. Sport je naštěstí stále tím odvětvím, kterému se i přes naprosto nedostatečnou státní podporu věnuje plno lidí každého věku. Rozvoj cyklistiky, lyžování a horské turistiky nabral na obrátkách po tzv. Sametové revoluci, kdy možnost vycestovat do alpských masívů v zahraničí, později i o něco dále, výrazně stoupnula. Podobně se daří vodním sportům spojeným s mořem, zde jde však spíše o exotické disciplíny, nicméně je fajn, že tu ta možnost je. I když už tátové nemají tolik času jako kdysi, což lze vysledovat například při srovnání množství amatérských fotbalových soutěží před rokem 2000 a po něm, pořád ještě vidíme, jak se děti, které se podaří odtrhnout od tabletů, dostavují na různá sportoviště. A skuteční fandové pro některé disciplíny se snaží překonat elektronickou dobu a své potomky vrátit do reality.

Kultura je trochu složitější odvětví, tam si děti hledají vlastní uplatnění poplatné své době. I když bude mít dcera vzor ve své mámě baletce, je pravděpodobné, že se stejně výhradně baletu věnovat nebude a zvolí nějakou modernější formu tance. Tak, jako dcera švadleny určitě neskončí jako zaměstnankyně textilních závodů, ale spíše se dá na cestu módní návrhářky. Zní to mnohem honosněji. V kulturní sféře se občas dědí i vlohy, není to však pravidlem a někdy to může skončit i tragicky. Příklady tu jsou, například Rudolfovi Hrušínskému se jeho syn Jan vyloženě nepovedl, případně tak i Petru Novotnému jeho potomek Pavel, který předvádí tragikomická čísla již v politice. Existují však i výjimky, například v hudební branži.

Jedním z posledních odvětví, kde se láska k oboru může dědit, je motorismus. Bohužel i jemu zvoní umíráček. Jeho nákladnost je jen jednou z mnoha stinných stránek. Tažení pseudoekologů proti autům a motocyklům stále více zmenšuje prostor patřící do teritoria samců. Fenimismus, zelenání mozků a ekonomické vysávání kapes vyznavačů motorismu jsou hrobem pro radost z života za volantem či řídítky. Ještě v prvním desetiletí tohoto století se zdálo, že lidem milujícím techniku ve starém i moderním hávu nic radost nevezme. Přišlo zdražování paliv, nastavování norem, omezování rychlostí, s tím vším se dalo vyrovnat. Ale ekologické daně, které mimochodem planetu nijak nezachraňují, mnohonásobná zdanění všeho, co se vozidel týká, omezování vjezdů a snaha zlikvidovat spalovací motory, to vše dělá z motorismu okrajovou záležitost. I přesto se automilci snaží své děti naučit milovat volant a řídítka. Zároveň s uměním jezdit jim vysvětlují zákony mechaniky i fyziky, to i přes to, že na okruh někdo klidně přijede s Teslou, která se po dvou kolech přehřeje a po čtyřech vybije. Kdo si nepřivoněl pořádně ke spalovanému benzínu a smrdí mu pálící se pneumatiky v zatáčkách, nikdy nepochopí vášeň, kterou dokáže vzbudit v člověkovi sportovní řvoucí automobil či koleno škrtající v zatáčce při jízdě na motocyklu. Nemusí to však být nutně spojené s jízdou na okruhu, i pohodová vyjížďka do krásných serpentýn má své kouzlo. A mnoho mladých už ho nikdy nezažije.

Žijeme v době, kdy to, co dělají rodiče, je zastaralé a vlastně úplně na nic. To je teorie, které se řada mladých drží. Rodiče ztratili nejen autoritu, ale často k nim jejich děti nemají ani úctu a neváží si ničeho, čeho dosáhnuli. Chtějí po nich sice luxusní život, ale už nepátrají po tom, jak se k němu rodiče dostali, případně co změnit, když se to nepovedlo. Mládež ovládá mobily, počítače, vyzná se v ekologie, respektive si to myslí, ve stávkování, ale neví, co je to ráčna, majzlík či jak funguje soustruh. Možná tak kladivo, ale vše rozmlátit nelze. Těch pár tátů a maminek., kteří dokážou přivést své děti k nějakému umění či je cokoliv skutečně praktického naučit, si zaslouží náš obdiv. Mladí lidé jsou pořád stejně šikovní. Jen zdaleka ne všichni jsou správně směrováni. A bohužel, to je vina nás starších. Mohou za to nenaplněné ambice, lenost, pohodlnost a neochota s dětmi pracovat. Necháváme tak prostor pro ty, kteří je vedou mimo oblast našeho chápání a dosahu. Je naše vina, kam dojdou, pokud to bude na scestí. A naše zásluha, dosáhnou li určitých morálních, odborných či dovednostních kvalit. Jen tak budou moci pokračovat v tom, co jsme si vysnili my.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2020: *****

František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč

Celkem za měsíc: 2 750,00 Kč
Vybráno 7.85%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 970 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...
politicon.cz
loading...
19 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.