Právo z dob raného středověku

Ideologové islámu nepřestávají mezi Evropany všemi možnými prostředky propagovat svůj třináct set let starý zákoník, který svou krutostí připomíná časy chetitského vládce Chammurapiho. Ignorují proces historického vývoje a skutečnost, že ve starověku a raném středověku byla civilizace ještě v plenkách a pojem „humanismus“ neexistoval. Islámští teologové to vše obhajují proklamací, že kodex, kterému říkají „šaría“, je nedotknutelnou a nedílnou součástí jejich náboženství. A vůbec jim nevadí, že kodex obsahuje tresty jako amputace končetin, trest smrti ukamenováním, uříznutím hlavy, upálením a podobně. Zřejmě si nestačili všimnout, že žijeme už v jedenadvacátém století.

Prostudujeme-li jejich náboženské spisy podrobněji, zjistíme, že jde spíše o světovládnou politickou doktrínu, která se za náboženství jen převléká. Tím, že se muslimští vůdci nechtějí za žádnou cenu vzdát svého stovky let zastaralého politicko-právního systému, natož ho zreformovat, dosahují jediného. Zákoník jim slouží jako beranidlo, které se má násilně vlámat do našeho světa, aby nás mohli nakonec zotročit. Není těžké obejít demokratické zákony zaručující svobodu vyznání a vpašovat k nám trojského koně, který pak bude postupně plnit pravé politické záměry svých tvůrců. Stojí za vážné zamyšlení, proč nám při každé příležitosti zcela otevřeně oznamují, že to budou oni, kteří jednoho dne ovládnou celý svět.

Nepřipomíná vám to nedávnou historii? Italští fašisté, němečtí nacionální socialisté a nakonec i sovětští komunisté hovořili navlas stejným jazykem. Nejprve si podmaníme celou Evropu a později i celou planetu. A nezapomínejme, tahle rétorika diktátorských režimů, které si usmyslely stvořit nový, podle nich lepší svět, vznikla v předvečer prozatím nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, druhé světové války.

Debata na téma středověkého „právního“ systému v poslední době poněkud utichla. Jistě k veliké spokojenosti nejen samotných muslimů, ale také dalších spolutvůrců nejnovějšího „lepšího světa“, světových globalizátorů a celého neomarxistického Bruselu. To ovšem neznamená, že bychom se měli s poměry nastavenými především v západních členských zemích unie smířit. Problém s politickým islámem a jeho údajně nedílnou složkou, kodexem šaría, totiž nejen přetrvává, ale během času se stává stále naléhavějším.

Není možné, aby v demokratickém státě vedle sebe existovaly dva právní systémy, které se navzájem vylučují. Jeden pro domácí obyvatelstvo a druhý pro vetřelce uctívající původně nevýrazně mírumilovného proroka, který se nakonec stal agresivním vojenským vůdcem. Demokratický stát, který by tohle umožnil, by přestal být právním státem ve smyslu své vlastní ústavy. Právo musí být rovné pro všechny, kteří v dané zemi žijí. Ať už jde o ty v zemi narozené, nebo o tzv. nově příchozí.

Nepletete se, hovořím především o těch zemích západní Evropy, které tolerují existenci uzavřených, výlučně muslimských enkláv, tzv. „no-go zones“, bez ohledu na to, že právě tyto oblasti jsou semeništěm prudce se zvyšující kriminality a terorismu obráceného především proti domácímu obyvatelstvu. Vlády těchto zemí předstírají, že se nic zvláštního neděje, a snaží se vzbuzovat dojem, že to je všechno „normální“. Že by se k nám vracelo, i když v trochu pozměněné podobě, znovu ono nechvalně známé období „normalizace“?

Tehdy se člověk také nemohl svobodně vyjadřovat na veřejnosti, žurnalisté byli zaměstnáváni podle své poslušnosti k panujícímu režimu a ti zbylí byli postiženi nejprve cenzurou a později vnucenou autocenzurou. Množství udavačů ve společnosti se odhadovalo poměrem 1:10, ve sdělovacích prostředcích dokonce 1:7 atd. atd.

A co vidíme zejména v západní části unie dnes? Cenzura vystrkuje své rohy už i na internetu, který byl původně platformou svobodné výměny názorů, udavačům se dnes říká aktivisté a shromažďují se v tzv. neziskovkách, které jsou financovány z pochybných globalistických protinárodních zdrojů, žurnalisté jsou zejména v médiích hlavního proudu opět vybíráni podle své poslušnosti a oddanosti názorům vedení, která jsou dosazována pod pečlivým dohledem Bruselu,lidé se opět bojí hovořit o některých skutcích svých politiků a vlád na veřejnosti kriticky, jenže tentokrát se tomu říká „požadavek politické korektnosti“, a tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Jak tohle všechno souvisí s problémem islámského „politicko-náboženského“ práva? Neomarxisty kontrolované sdělovací prostředky se jako čert kříži vyhýbají tématu zón uzavřených všem „nevěřícím“, stejně jako neoddiskutovatelné pravdě, že tyto oblasti jsou líhní džihádisty zradikalizovaných fanatiků, kteří okrádají, znásilňují a nakonec i vraždí pokud možno nic netušící civilisty.

Jediný způsob, jak postupující rakovinu zastavit, je demokratickou legislativní cestou zakázat zavádění jakéhokoli nedemokratického „právního“ kodexu v zemi. Tuto nezbytnost zdůraznil už před pěti lety americký odborník na politický islám, ředitel CSPI (Centrum pro studium politického islámu) dr. Bill Warner. Řekl, že je to nejjednodušší cesta, jak se vetřelecké agrese a „pátých kolon“ budoucích katů demokracie zbavit.

Ten nejzákladnější prostředek k dosažení tohoto cíle naštěstí stále ještě máme. Jmenuje se svobodné demokratické volby. Především v zájmu našich potomků bychom měli dát svůj hlas tomu, kdo bude mít tento legislativní krok ve svém volebním programu. Viděl jsem videa neobyčejně nelidských poprav žen, které se údajně provinily proti středověkému „právu“, o kterém právě píšu. To, co jsem viděl, mi úplně stačí. Více vidět nepotřebuji. A ani trochu nechci.