anonymous-2755365_1280
21.5.2020
Kategorie: Kultura a tipy

Právě vyšla kniha: Julian Assange – WikiLeaks

Sdílejte článek:

V roce 2006 se Assange stal spoluzakladatelem kontroverzního webového serveru WikiLeaks a od té doby fungoval v dozorčí radě tohoto projektu. Od svého spuštění se server stal známý tím, že zveřejnil různé tajné dokumenty, zejména Spojených států amerických. Tyto dokumenty se týkaly Operace Trvalá svoboda, tj. války v Afghánistánu, války v Iráku či diplomatických úřadů Spojených států ve světě. Koncem roku 2016 zveřejnil tajné dokumenty a emaily týkající se amerických vojenských aktivit v Jemenu. V roce 2017 zveřejnil dokumenty Vault 7 popisující hackerské techniky a nástroje používané americkou CIA. WikiLeaks zveřejnil dokumenty týkající se mnoha dalších zemí, včetně Turecka, Ruska, Číny, Peru nebo Keni.

Někteří američtí a kanadští politici otevřeně vyzývali k dopadení, odsouzení nebo dokonce popravě Juliana Assangeho.

Vychází v polovině dubna 2020. Objednávejte zde: http://www.bodyartbook.cz/product/politika/julian-assange—wikileaks-/150

krátká ukázka:

Eric Schmidt je vlivnou postavou dokonce i mezi celou plejádou jiných mocných osobností, jejichž cesty se s tou mou zkřížily od doby, co jsem založil WikiLeaks. Uprostřed května 2011 jsem byl držen v domácím vězení na venkově hrabství Norfolk, asi tři hodiny autem od severový-chodního Londýna. Naše práce schytala velmi tvrdý zásah a každý ztracený moment se mi zdál být věčností. Získat si mou pozornost nebylo tehdy nic jednoduchého. Když mi ale můj kolega Joseph Farrell sdělil, že se se mnou chce setkat samotný výkonný předseda Googlu, přirozeně jsem naslouchal.

Jistým způsobem mi vyšší představitelé Googlu vždy připadali vzdálenější a tajemnější než ti ve Washingtonu. Tou dobou jsme se s vysokými americkými úředníky hašteřili již celá léta. Mystika mezi námi vymizela. Střediska moci vyrůstající v Silicon Valley však byla stále zahalena rouškou tajemství a já byl najednou zcela pohlcen možností pochopit a ovlivnit to, z čehož se stávala nejvlivnější společnost na planetě. Schmidt převzal pozici CEO v Googlu v roce 2001 a vybudoval z něj impérium.

Zaujalo mne, že hora přišla k Mohamedovi. Avšak to, kdo mě vlastně navštívil, jsem pochopil až v momentě, kdy Schmidt a jeho společníci odešli.

***

Uvedeným důvodem návštěvy měla být kniha. Schmidt a Jared Cohen, ředitel společnosti Google Ideas, která se popisuje jako interní “think/do tank” společnosti Google, spolu sepisovali jakési pojednání. Tehdy jsem toho o Cohenovi věděl jen málo. Ve skutečnosti pouze to, že se přesunul do Googlu z Ministerstva zahraničí USA v roce 2010. Byl to přesvědčivý představitel myšlenek “Generace Y”, úředník ve dvou amerických samosprávách, následovník světové politiky mozkových center institucí, který prorazil okolo 20. roku svého života. Stal se hlavním poradcem ministryň zahraničí – Riceové a Clintonové. Díky tomu byl Výborem pro plánování politiky brzy pokřtěn na “Condolízin party-startér”, přičemž směřoval cvrkot ze Silicon Valley do amerických politických kruhů a utvářel nádherné rétorické modely, jako je “Veřejná diplomacie 2.0.”2 Na doplňkové straně zaměstnanců Rady pro zahraniční vztahy uvedl své zaměření jako: “terorismus; radikalizace; dopad technologií na tvorbu státu ve 21. století; Írán.”3

Říká se, že to byl právě Cohen, kdo z úřadu Ministerstva zahraničí zaslal řediteli Twitteru Jacku Dorseymu e-mail, ve kterém ho žádal, aby přerušil plánovanou údržbu a napomohl tak potlačenému povstání v Íránu roku 2009.4 Jeho zdokumentovaný románek s Googlem je datován do stejného roku, kdy se během společného zkoumání po-okupačních trosek Bagdádu spřátelil s Ericem Schmidtem. O pouhý měsíc později Schmidt znovu stvořil Cohenovi přirozené prostředí přímo v Googlu založením “think / do tanku” v New Yorku a jmenoval Cohena jeho šéfem. Zrodily se Google Ideas.

Později toho roku spolu ti dva sepsali článek pro časopis Foreign Affairs, vydávaný Council of Foreign Relations (Radou pro mezinárodní vztahy), ve kterém vyzdvihovali reformační potenciál technologií Silicon Valley, coby nástrojů zahraniční politiky USA. Popisují v něm něco, co nazývají “koalice propojených,” a tvrdí, že:

Demokratické státy, které mezi sebou vytvořily vojenské koalice, mají kapacitu vytvořit něco podobného v rámci svých technologií … Ty jim poskytují nové způsoby pro výkon povinnosti chránit občany po celém světě. [důraz byl přidán].

Ve stejném článku poté argumentují, že “tuto techniku poskytuje převážně soukromý sektor.”

V  únoru 2011, méně než dva měsíce po publikaci tohoto článku, byl egyptský prezident Husní Mubarak svržen lidovou revolucí.
Egypt byl zákazníkem USA, jeho vojenská diktatura byla opřena o Washington, aby podpořila americké “geopolitické zájmy v dané oblasti.” Během počátečních fází revoluce stály západní politické elity za Mubarakem. Viceprezident USA Biden, který o měsíc dříve prohlašoval, že “Julian Assange” je “high-tech terorista”, nyní informoval svět, že Husní Mubarak není “žádný diktátor” a zdůraznil, že by neměl rezignovat. Bývalý premiér Spojeného království Tony Blair prohlásil, že byl Mubarak “nesmírně odvážný a silou dobra.” Pro státní tajemnici Hillary Clintonovou byli Mubarakovi “přáteli rodiny.”

Po pečlivém pročtení interních informačních tras ministerstva zahraničí USA zjistíme, že pod povrchem celé roky sázelo na oba koně,
rovným dílem podporovalo egyptskou veřejnost a stejně tak i udržovalo Mubaraka u moci. Když si v USA uvědomili, že je Husní na odchodu, začali hledat alternativy.

Nejdříve se pokusili za jeho nástupce protlačit svého favorita Umara Sulajmána – nenáviděného náčelníka domácí informační služby. Avšak diplomatická korespondence mezi Ministerstvem zahraničí a Káhirou, kterou jsme v té době čile publikovali, poskytla upřímné zhodnocení jeho pozadí. Sulajmán byl výkonným mučitelem Egypta, hlavním mužem CIA v oblasti a Izraelem schváleným nástupcem Mubaraka.12 Z těchto a i jiných důvodů ztratil Sulajmán mezinárodní podporu a Egypťané jej odmítli stejně jako Mubaraka. Spojené státy nechtěly podporovat poraženého, zcela otočily, a pokusily se ovládnout dav. Na jejich dřívější váhání se rychle zapomnělo a Hillary Clintonová odstartovala dlouhou a náročnou cestu k egyptské revoluci, jež byla vítězstvím pro americké technologické korporace a nakonec i pro samotné Ministerstvo zahraničí.

Najednou chtěl každý stát v průsečíku mezi globální mocí USA a sociální-mi médii, zatímco si Schmidt a Cohen značkovali území. Pod poetickým pracovním názvem “Říše mysli” začali svůj článek protahovat na knihu a jako část svého výzkumu vyhledávali velká jména technologické a globální moci.

Zeptali se, zda jim poskytnu rozhovor. Souhlasil jsem.

Datum bylo stanoveno na červen.

(PR)

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2020: *****

Vladimír Pospíšil 800,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jiří Sika 500,- Kč, Ernest Wachtl 30,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jakub Malinovský 36,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Sabo 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Marie Kouklíková 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Jan Dočekal 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Miroslav Zatřepálek 100,- Kč

Celkem za měsíc: 13 178,00 Kč
Vybráno 37.65%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 341 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.