statprasata
22.5.2018
Kategorie: Ekonomika

Pravdu o světě i nás samých lze zjistit jen tak, že se naučíme správně ptát

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 4,68 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

Mnoho lidí děsí představa, že by se měli starat sami o sebe. Stát je pro ně veličinou, které svěřili své životy ve víře, že se (ten zajisté hodný strýček) „postará.“ Kde je ale ona pomyslná a tenká hranice mezi „starostí“ státu, který tu má být pro lidi a okamžikem, kdy už to začíná být medvědí služba, kdy je tu občan pro stát? Konkrétně náš stát tu hranici již dávno překročil a z nás, lidí, si udělal byznys. Byznys s našimi penězi.

Uspával nás sociálními pseudojistotami, populismem volajícím do nebe a kontrolou „těch zlých“ (zejména podnikatelů, kteří přece všichni kradou) jako fakír hada tak dlouho, až jsme se dostali do stavu, kdy zákony této země chrání ty skutečné darebáky, estébáky a zloděje, kteří si „lážo plážo“ (tematická literární hyperbola vhodná k těmto krásným horkým dnům) znárodňují naše daně a naše svobody. Většina lidí tuto past neprohlédne, protože žije ve víře, že člověk se sám o sebe postarat nemůže, že ten „velký, ne sice bezchybný, ale snad proboha přece sociální“ stát to prostě zvládne líp. Je to ale pravda? A jak poznáme, že to pravda není? Jaké otázky si máme klást, abychom prohlédli nejen tu past, kterou nalíčili ti, kteří si ze státu udělali pohodlný byznys, ale abychom především prohlédli svou vlastní indoktrinaci, své vlastní iluze, falešné víry a svou důvěru věnovanou těm, kteří ji zneužívají?

Neptejte se, jak ufinancujete drahou léčbu srdce pro sebe nebo blízké, kdyby ji potřebovali. Ptejte se, proč zkorumpovaný systém tu léčbu učinil tak drahou a jak celý ten systém funguje. Proč jsou ty přístroje tak drahé, jak se počítá čas a cena práce odborníků, jak se počítají výkony pojišťovny. Jaké peníze do zdravotnictví tečou a jak a také na to, jak a v jaké míře z něj odtékají.

Neptejte se na to, jaký budete mít jednou státní důchod, ptejte se a počítejte, jaký byste měli, kdybyste měli právo, možnost, výsadu a jistě také odpovědnost za své stáří sami, přesněji řečeno v kruhu svých blízkých. Ve své komunitě, jak se tomu říká dnes; dříve se to nazývalo rodina. Obec. Přátelé. Kolegové. Sousedi. K tomu výpočtu může pomoci například tento náš dřívější článek:

Stejným způsobem se – například – ptejte i na to, jak funguje vlastně náš stát. Jaké peníze do něj tečou, za co se utrácí, zda ta služba odpovídá tomu, kolik za ni platíte. Zda ta služba vůbec existuje, nebo jen věříme, že vlastně existuje (jako brzy například právě ty důchody nebo třeba tak „tuctová“ věc jako je dálniční síť nebo policie). A proč z některých služeb máte zakázáno vystoupit (či snad lépe řečeno, proč nesmíte odejít – mimochodem vyzkoušeno „na lidech“. Napsal jsem na ČSSZ, pod kterou spadám, že nebudu žádat po státu Česká republika žádný důchod. Že vše, co jsem dosud, do svých 44 let, zaplatil, si stát může nechat, jako můj výraz solidarity. Že nechci nic zpět. Odpověď zněla, že, cituji: „právní řád České republiky toto neumožňuje.“ Jinými slovy mohu si platit penzijní připojištění, to je moje volba, ale platit si pouze to vlastní připojištění a vzdát se služeb státu, to nesmím).

Ptejme se, proč v mnoha lidech zůstal – ještě po takové době po roce 1989 – uvnitř socialismus a proč se dědí na další generace (výchovným vzorem mimochodem, takhle totiž výchova funguje. Když otcové budou říkat synům, že je pohodlnější jít ke státní instituci a natáhnout ruku pro cizí poctivě vydělané peníze než pracovat a vydělat si ty peníze sám, udělají to a je jedno, jaká bude doba nebo jak ji budou dějepisci popisovat).

Jen správné otázky vedou ke správným odpovědím. Proto jsou tu populisté všech typů a barev, aby ty otázky uspávali tím, že namísto nich nabídnou pohodlnou víru a slepotu. Problém je, že ta hra se ani tak nehraje s veřejnými rozpočty, které mizí v černých dírách. Problém je, že to je hra s budoucností živých lidí, lidí s masa a kostí a jejich vírou v dobro. Mimochodem – je dobré se ptát i na to, co to vlastně je a jak vypadá pojem dobro. Možná se pak snáz pozná, kdo to myslí dobře – a kdo Vás jen přišel okrást o zbytek Vašich peněz a svobod.

Autor: Michal Hájek, Česko 2050

michal-hajek

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Libor Heidler 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Tomáš Foldyna 1006,20 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 9 039,20 Kč
Vybráno 25.82%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
131 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.