EUCESKO
8.1.2019
Kategorie: Ekonomika

Potřebujeme EU kvůli obchodu?

Sdílejte článek:

KAREL ZVÁRA

Občas se v diskusích na Facebookové stránce Strany nezávislosti České republiky objevují dotazy na důsledky vystoupení z EU na ekonomickou situaci. V tomto článku se pokouším odpovědět na otázku, zda členství v Evropské unii Česká republika potřebuje z obchodních důvodů.

Nebudu vás napínat a nutit číst celý článek, pokud chcete jen můj závěr, stačí přečíst jen tento odstavec. Obchodní dohody vyjednávané na úrovni Evropské unie vypadají hezky, ale volnosti mezinárodního obchodu příliš nepřinášejí. Liberalizace mezinárodního obchodu vynucovaná členstvím ve Světové obchodní organizaci je postačující. I historické statistiky to potvrzují. V současnosti do zemí Evropské unie Česká republika exportuje 86 % celkové hodnoty exportů. Ale v roce 2000 (čtyři roky před vstupem do EU) to do stejných zemí bylo 88 %. Prostě se v tom ohledu nic moc nezměnilo.

Obchodní dohody

Od doby, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva (tj. od roku 2010) už členské státy EU nemohou po svém vyjednávat velkou část mezinárodních smluv. Tuto úlohu převzal úřad Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. V současné době probíhají jednání o celé řadě takových dohod (např. s Japonskem, Austrálií a Novým Zélandem). Asi nejvýznamnější takovou již uzavřenou dohodou je CETA (dohoda mezi EU a Kanadou o volném obchodu a autorských právech). Tyto dohody jsou s ohledem na liberalizaci obchodu obvykle pozitivní, protože oproti obchodu se zbožím často zmiňují také služby nebo třeba vzájemné uznávání kvalifikace.

Často ale obsahují i nepříjemné závazky. Například zmíněná CETA v článku 2.11 uvádí, že pokud jedna ze stran uvalí na nějakou třetí zemi importní nebo exportní embargo (zákaz dovozu nebo vývozu), může automaticky zakázat reimport či reexport takového zboží do příslušné země skrz partnerskou zemi. To je nepříjemné proto, že to z praktického hlediska má dopad na smluvní volnost partnerské země vůči jiným zemím. Příklad: Evropská unie omezila obchodování s územím Krymu (a je jedno, zda jej příslušný obchodník považuje za součást Ukrajiny nebo Ruské federace), proto Kanada musí svůj obchod s dotčenou oblastí kontrolovat také. Jinak by se mohlo stát, že by nějaký obchodník dovezl zboží, které by následně bylo reexportováno do některé členské země EU.

Role Světové obchodní organizace (WTO)

Slušnou část z toho, co zajišťují tyto dvoustranné dohody, už zajišťují závazky členských států v rámci Světové obchodní organizace (WTO).

Asi nejdůležitější je pravidlo nediskriminace. Toto pravidlo, zjednodušeně řečeno, říká, že (1) stát se musí ke všem členům WTO chovat stejně jako se chová ke státu, ke kterému se chová nejpřívětivěji (pravidlo MFN – most favourable nation), a že (2) importované zboží by nemělo být posuzováno méně výhodně, než domácí zboží (pravidlo „national treatment“). Netarifními bariérami se zabývá dohoda TBT (Agreement on Technical Barriers to Trade), která má sice své problémy (rozlišení „technických norem“ a „standardů“), ale platí pro všechny členy WTO.

Dalším pravidlem WTO je pravidlo reciprocity. To, opět zjednodušeně, říká, že stát může uvalit na jiný stát překážky obchodu, aby vyrovnal nerovnost ve vzájemných vztazích z chování druhého státu. Pokud například jeden stát (produkující převážně třeba ocel) uvaluje na všechny jiné státy importní clo ve výši 5 % z ceny dovážených automobilů a druhý stát (který shodou okolností vyrábí auta) neuvaluje cla na ocel, ocitl by se druhý stát v obchodní nevýhodě, protože jeho převažující artikl by byl zatížen clem, zatímco převažující artikl v druhém směru by tarifu nepodléhal. To by mohlo snadno vést na nerovnováhu obchodu a související politické a měnové důsledky. Na takovou situaci právě pravidla WTO myslí a umožňují postiženému státu uvalit reciproční (odvetné) bariéry (obvykle cla či kvóty). Právě o taková cla se „hraje“ v současných obchodních válkách. Zvýšení cel je tedy nutné dobře zdůvodnit a doložit. Nelze však ani zapomínat na to, že státy jsou, přes uzavřené dohody, suverénní. Pokud nebudou chtít konkrétní problém (porušení pravidel) řešit, tak to prostě neudělají.

Klacky pod nohy (netarifní bariéry)

Pokud se vrátím k dohodě CETA (EU – Kanada), musím se zastavit u čtvrté kapitoly. Ta se týká netarifních obchodních bariér. Tu upravuje výše zmíněná dohoda TBT platná pro členské státy WTO. Oproti TBT, která deklaruje, že bariéry (tentokrát technické) by měly být co nejmenší, dohoda CETA uvádí závazek EU a Kanady, že se budou snažit své regulace uvést do souladu. Ne odstraňovat je, ale sjednocovat je. (článek 4.4).

Rozhodně netvrdím, že takové obchodní dohody jsou k ničemu. Mají i své světlé stránky, třeba rozšíření nediskriminačního přístupu také na služby, vzájemné uznávání kvalifikace a podobně. Mám však za to, že dostupnost trhů a odstraňování cel je jen pozlátkem pro veřejnou prezentaci těchto dohod.  Pokud tedy EU uzavře dohodu s Japonskem nebo s Kanadou, neměla by většími bariérami zatížit ani obchod s Českou republikou po vystoupení z EU nebo se Spojeným královstvím – pokud odejde z EU „bez dohody“, pokud nenajde dobré odůvodnění, proč může podle pravidel WTO uplatnit odvetná opatření. Uvalením bariér by se navíc členské státy Evropské unie připravily o vlastní obchodní příležitosti.

Export z České republiky nestojí a nepadá s Evropskou unií

Před květnem 2004 Česká republika nebyla součástí Evropské celní unie. Byla sice v celní unii, ale se Slovenskem. Ta skončila vstupem obou zemí do Evropské unie. Dal jsem si tu práci a rozhodl jsem se ověřit, jak se vyvíjel podíl exportu České republiky vzhledem k zemím Evropské unie. Vyexportoval jsem si ze stránek Českého statistického úřadu údaje o objemu exportů za jednotlivé roky – od roku 2000 do roku 2017. Tato data jsem zpracoval tak, že jsem po jednotlivých letech nasčítal objem exportů pro původní EU15 (členské země EU před rozšířením 2004), pro nové země EU25 (po rozšíření v roce 2004), pro nové země EU27 (po rozšíření o Bulharsko a Rumunsko), pro nové země EU28 (po rozšíření o Chorvatsko, tedy jen Chorvatsko) a pro ostatní státy. Abych abstrahoval od měnových vlivů, inflace a nominální hodnoty růstu výroby a exportu, spočítal jsem pro jednotlivé skupiny podíly na exportu v jednotlivých letech.

Z toho jsem zjistil, že do zemí, které jsou v současné době členy Evropské unie, vyvážíme celkem cca 86 % veškeré produkce (data z roku 2017). Je to hodně, že? V roce 2000 (čtyři roky před vstupem České republiky do EU) jsme ale do těch stejných států exportovali něco málo přes 88 % naší produkce. Strašení obchodními důsledky proto považuji za pouhé strašení. Obchodu se současnými členskými zeměmi EU se před vstupem České republiky do EU dařilo podobně (trošku lépe), než v současnosti.

 
Autor: 
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2019: *****

Ladislav Matoušek 100,- Kč, Miroslav Hlousek 100,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Roman Vašíček 2000,- Kč, Pavel Šubrt 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 400,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiřina Gyárfásová 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Bohumil Loucký 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ludmila Karská 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Milan Tahovský 1001,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. František Žmolil 1000,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Petra Rohlíčková 400,- Kč, Pavel Šána 200,- Kč, Nezn. dárce 220,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Mužík 2000,- Kč, Jana Pejosová 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- + 350,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Miroslav Meder 350,- Kč

Celkem za měsíc: 21 237,00 Kč
Vybráno 60.67%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 843 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (17 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
30 komentářů

Napsat komentář: Maximus Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.