Farmers' Market
27.9.2021
Kategorie: Ekonomika

Potravinové lístky a další postřehy z Mississippi

Sdílejte článek:

PETRA

Pan Targus napsal:

Dotaz na paní Petru – autorku dnešního kydacího textu

Mohla byste ještě něco málo sesmolit – pardon – sepsat (sesmoluju jenom já) o institutu potravinových lístků?
Když jsem se dozvěděl, že v jedině nejlepší zemi světa kdosi fasuje lístky na žrádlo – pardon – jídlo, byl jsem z toho docela v šoku.
Druhý šok jsem utrpěl, když jsem se dozvěděl, že masa závislých na této potravinové pomoci činí řádově desítky procent veškerého obyvatelstva.
Pokud byste se rozhodla sepsat další článeček – klidně může být krátký, byl by vám zdejší kydací mančaft neskonale vděčný.

 

Co napsat? Žiju v Mississippi krátce, jen nějakých 6 let a je spousta věcí, které si nedokážu vysvětlit a jenom s údivem pozoruji. Mississippi je nejchudším státem USA, takže tu logicky je velká masa lidí odkázaných na potravinovou pomoc. Za sebe – nejsem si jistá, zda jsou potravinové lístky a podpora sociálně slabých důsledkem této chudoby nebo její částečnou příčinou. Abych byla konkrétní – Mississippi má subtropické klima a pomalu kdybyste tu zasadili koště, tak vám zezelená. I ti nejchudší, co bydlí v mobile home mají kolem domů trávníky, ale ovocné stromky či záhony, případně koflíky s pár sazenicemi rajčat či paprik či jiných plodin nevidět nebo jen málo (aspoň ve srovnání s Českem). Trochu mi to připomíná vtip:  Povídá si německá, česká a slovenská slepice, kolik která snese. Něměcká povídá: “Já snáším každý týden 7 vajec.” Česká říká: “To já mám v neděli den odpočinku, tak jen 6.” A slovenská kontruje: “Prečo bych si prcku namáhala, keď sú v Lidlu za euro devätnásť!”

Existuje potravinová pomoc WIC – o té nevím vůbec nic než že existuje. Pak je potravinová a oděvní pomoc Helping Hands Ministries, která funguje v našem okrese. Helping Hands Ministries shromažďuje jednak potraviny a jednak oblečení a drobné vybavení domácností. Oblečení a vybavení domácností, pokud je třeba spravuje a následně buď dává potřebným či postiženým přírodní nebo jinou katastrofou a nebo přes svou prodejnu prodává za levný peníz, což je jeden ze jejich zdrojů financování. Hlavním zdrojem financování však jsou však dary podniků a jednotlivců. Helping Hands mají několik placených zaměstnanců (ředitel, vedoucí kuchyně, řidič), ale velkou část práce zastávají neplacení dobrovolníci. Co se týká potravinové pomoci – potraviny pocházejí z darů místních supermarketů a od církví. Církví je v Mississippi tolik, že si to český člověk ani představit neumí. Každý měsíc Helping Hands vyhlásí jaké trvanlivé potraviny vybírají – například jeden měsíc jsou to čínské nudle, jindy fazole – jednou v konzervách, jindy sušené; před Vánoci potraviny s Vánoci spojené, například cranberry jelly. Všechny církve tak vybírají to samé. Klienti Helping Hands dostávají podle počtu členů v rodině jednu či dvě krabice s potravinami a nemůžou si stěžovat, že ten druhý dostal něco lepšího. Někdo může namítnout, že rýže a fazole rozhodně nepokrývají zdravou výživu, že chybí maso a zelenina a ovoce. Tyto komodity věnují, jak už jsem se výše zmínila, místní supermarkety. Helping Hands má lednice a mrazáky, kde mohou potraviny uchovávat. V době předkovidové pořádaly Helping Hands i akce na získávání prostředků pro provoz a pro potřebné. Například organizovali aukce pečiva – nejprve oslovili ženy, které byly ochotné napéct své speciality – ať už páje, koláče, dorty, chleby, bábovky. Následně jejich zaměstnankyně obvolala místní firmy, organizace i jednotlivce, zda si nechtějí tyto speciality koupit. (Ta zaměstnankyně je moje kamarádka, takže od ní vím, že ty speciality se prodávaly za cenu několikanásobně vyšší než byly ceny vstupů a kupující, s vědomím, že je to na charitu svoji kapsu nešetřili.) Na podzim Helping Hands organizovali ochutnávkový den. Církve a jiné organizace se pod patronací Helping Hands prezentovaly stoly s jídlem – něco na styl švédských stolů. Vstupenky stály 10 dolarů a za to mohl návštěvník ochutnávat jak jen dlouho chtěl a řeknu vám, stálo to za to, mňam. Škoda, že do těchto aktivit hodil kovid vidle.

No a pak je tu potravinová pomoc přes farmářské trhy. Sociálně slabí dostávají jednou ročně kupóny na nákup čerstvé zeleniny a ovoce na farmářském trhu. Každý kupón má hodnotu 5 dolarů. Nelze za ně koupit ani ořechy, ani džemy, pečivo, buráky, vajíčka či maso, jen ovoce a zeleninu, například black-eyed peas – černookou fazoli. (V Česku se dá koupit sušená, ale není to úplně to samé jako ta nedozrálá.) Z toho se tu vaří tradiční jídlo – černooká fazole vařená se slaninou. V sezóně si lidé nakupují zásoby těchto fazolí do mrazáku a jsou schopni za ně utratit třeba 50 dolarů i víc. (Mimochodem, sice si nejsem úplně jistá, zda by se black-eyed peas dal pěstovat v Česku, ale je to úžasná rostlina – po zhruba 2 měsících růstu se tak zhruba měsíc denně sklízí lusky těsně před dozráním. Ty lusky jsou cca 15 cm dlouhé, každý obsahuje kolem 10 semen a narozdíl od klasické fazole jejich vaření netrvá několik hodin a nenadýmají tolik.)

Proč se některé potraviny nemůžou prodávat za kupóny? Možná proto, aby se před výdejce kupónů chránil před možnou žalobou v případě nákupu závadného masa či vajec – (pokud si to koupí zákazník za hotové, je to jeho riziko a výdejce kupónů je z obliga). Buráky můžou být zakázané proto, že z nich lidé vyrábí peanut brittle – takový křupavý turecký med. Totéž platí i pro ořechy – v našem případě pekany. Nebo proto, že buráky či ořechy můžou způsobovat alergii a tudíž také představují riziko žaloby. Oproti tomu je zelenina a ovoce bez rizika.

Neptejte se mě, kdo kupóny vydává nebo kdo je oprávněn kupóny získat ani v jakém množství. To jde mimo mě. Pokud se chce farmář vedle možnosti prodávat na trhu za hotové ucházet i o možnost prodávat za kupóny, musí se zaregistrovat do programu a uvést, které plodiny bude pěstovat a v jakém objemu. Přijde mu kontrola, zda skutečně má pozemky pro pěstování a uvedené plodiny má vysázené, a na základě toho dostane razítko s identifikačním číslem a ceduli, že je oprávněn kupóny přijímat.  Na kupóny nelze vracet drobné – kupující musí nakoupit za celou hodnotu kupónu, případně zaplatit kupóny a co přesahuje násobek pěti, to doplatit hotově. Každý kupón musí kupující podepsat a prodejce označit razítkem s přiděleným číslem. Kupóny si pak prodejce uloží na svůj běžný účet v bance. Pokud prodejce zapomene zkontrolovat, že kupóny jsou podepsané, prodal zadarmo. Vzhledem k tomu, že na kupóny  nelze prodávat ani vajíčka ani pečivo, což představuje velkou část naší nabídky, rozhodli jsme se s manželem po dvou letech na tento program rezignovat. Ale pro jiné trhovce je to velice výhodné. Inu, one person’s trash is another person’s treasure (co je pro jednoho odpad je pro druhého poklad), jak říká anglické přísloví.

Sociálně potřební jsou takovým lakmusovým papírkem ekonomiky daného státu. Před občanskou válkou Jihu proti Severu byla Mississippi jedním z nejbohatších států a propadla se až na poslední místo. Nejsem ekonom a neznám čísla o ekonomické situaci v zemi natož jejich vývoj. Samotná čísla nejsou tak podstatná jako směr, kterým se ubírají. Ale to, co pozoruju je úbytek průmyslu. Mississippi měla rozvinutý textilní a oděvní průmysl, který mizí či zmizel. Nábytkářský průmysl také mizí. Ještě že tu má fabriku Nissan. Takže zbývá jen produkce surovin – bavlna, dřevo, sója, buráky, catfish (pangas). U Vicksburgu se těží ropa, ale petrochemický průmysl nic moc. To když jsme projížděli Louisianou a Texasem – to bylo jinší kafe. Někdy lidé dávají nízkou životní úroveň do souvislosti s vývojem po občanské válce (Reconstruction) (Pro jižanské státy to bylo těžké období o němž si můžete udělat obrázek, pokud oprášíte knížku Gone with the Wind (v češtině vyšla jako Jih prot Severu) od Margaret Mitchell, případně shlédnete stejnojmenný film s Clarkem Gablem a Vivien Leigh.) Ale tím si prošly i další jižanské státy (Georgia, Alabama…) a ty se dokázaly vzchopit, takže jenom na to bych to nesváděla. Moje teorie je ta, že kde chybí zpracovatelský průmysl, tam to samotné zemědělství nevytrhne. A na průmysl musíte mít vzdělané lidi – ne snad na dělnickou profesi, ale lidi schopné ten průmysl vytvořit a řídit. A to tu asi chybí. Kolikrát vzpomínám na české textilky. Vím, že i v Česku se jich spousta potýká s existencí (pokud už nezanikly). Ale proč zanikly a zanikají tady, v Mississippi! Vždyť tady se bavlna nemusí dovážet, což by bylo velké plus. Nebo proč tu v Mississippi není výrazný zpracovatelský průmysl, například kožedělný a obuvnický průmysl, vždyť těch krav, co se tu ročně porazí… Trhá mi srdce nevyužít toho, co se samo nabízí. Kromě výše zmíněných zemědělských komodit, Mississippi má nevyužitý potenciál v produkci ovoce (borůvky, broskve, hroznové víno – zvláště pak muscadine), pekanových ořechů (pro porovnání: Georgia produkuje nějakých 50 000 tun pekanů, Mississippi 2 000 tun) a následném jeho zpracování. No nenaštvalo by vás, kdybyste přišel do obchodu si koupit pórek a na etiketě čtete vypěstováno v Mexiku? Broskve jsou z Kalifornie, jahody z Louisiany, sazenice cibule z Texasu.

Ještě malá odbočka k muscadine hroznovému vínu. Když jsem to ochutnala, řekla jsem si fuj, to už znovu do pusy nedám. Ale ono je to jako s rebarborou. Za syrova je nechutná, ale tepelně zpracovaná je jedinečná. A stejně tak i muscadine. Rosol z něj je vynikající.

A to nemluvím o výrobcích “Made in China” – to je problém asi celých Států. Kurník šopa, mě to tak štve, že není moc jiná varianta i když by člověk chtěl primárně podpořit domácí výrobu. Například pracovní rukavice – takové ty, co máte v autě pro případ, že budete potřebovat vyměnit píchlé kolo. Ano, máte možnost si koupit pracovní rukavice “Made in USA” za nějakých 14 dolarů a víc, ale ty se poměrně brzy rozpadnou, zatímco rukavice “Made in China” stojí kolem 2 dolarů a drží jak helvetská víra, takže nekup to. Totéž ponožky, nádobí, vybavení bytu.

Na fotografii můžete vidět certifikovaného prodejce – má vystavenou ceduli, že je oprávněn prodávat za kupóny. Konkrétně prodává hořčicové listy (nebo vodnicové, ono se to rozliší až zblízka nebo ochutnáním) a sladké brambory. A na té druhé je mobil home, jak jsem se o něm zmínila na začátku. Jak vidíte dá se podle potřeby speciálním náklaďákem přestěhovat. To co vidíte je jen půlka – druhá se přirazí tak, že dům má ve výsledku sedlovou střechu, ale existují i menší varianty. Taková menší varianta se sestává z vybaveného kuchyňského koutu, který je zkombinován s obývákem, ze dvou ložnic na opačných koncích a z příslušenství. To není až tak špatné bydlení, že ne? Na třetím obrázku vidíte sklizenou bavlnu.

Z Mississippi zdraví Petra

Farmers Market

Mobile home

bavlna

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Alena Albrecht 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Anonym 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Cígler 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jana Slabá 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, L. Skrobacek 149,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 300,- Kč¨, František Vrána 50,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, ing. arch. Marie Tachezyová 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 13 765,- Kč
Vybráno 39.32%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 938 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)