Brexit
26.1.2020
Kategorie: Politika

Poslední týden existence staré EU. Brexit. Naděje pro polovinu Evropy

Loading...
Sdílejte článek:

FRANTIŠEK MATĚJKA

frantisek-matejka18998175_0Byly dny, které mám v paměti. Jako by to bylo včera. Třeba když jsem byl u porodů synů, mámu držel za ruku při odchodu, v přímém přenosu se díval na útok na Světové obchodní centrum, nebo když Britové rozhodovali o odchodu z EU.
Referendum ve Velké Británii bylo fantastické. Proti sobě stály dva tábory lidí, jejichž popis shrnuli příznivci EU do souboje mezi mladými městskými intelektuály a starými nevzdělanými vesničany. Popis sice hodně zkratkovitý, nicméně ne daleko od pravdy. Ono šlo vlastně, až na výjimky potvrzující pravidlo, opravdu o střet dvou světů. Na straně jedné stál ten, který se do EU už narodil a tím pádem neměl možnost srovnání s ničím jiným. Na straně druhé stál ten, který měl s čím porovnávat, a který si ještě pamatoval, čím byla Velká Británie před vstupem do EU a co to znamená prolévat krev a umírat za svobodu.

Velká Británie byla bezkonkurenčně nejsvobodnějším členským státem EU. Měla bezpočet výjimek z aplikace unijního práva. Přesto se většina lidí rozhodla odejít. Pamatuji si, jak probíhala kampaň z obou stran. Pamatuji si průzkumy v jejím průběhu, první odhady po referendu, první sčítání, a pak postupné přelévání hlasů a konečný výsledek. Pamatuji si ty protáhlé obličeje v Bruselu. Ty první reakce bez politických masek. Vyjádření hodná představitelů totalitních režimů. Počínaje předsedou Evropského parlamentu Martina Schulze, že není filozofií EU, aby dav rozhodoval o svém osudu, až po slova o tom, že brexit se už nesmí nikdy a nikde opakovat.

Výsledky referenda jsem oslavil. Vyšlo to. Jde to. Je možné odejít. Je možné jít jinou cestou. Cestou svobody a nezávislosti, ve které si za způsob vedení vlastní země mohou výhradně občané té země a jejich volba, nikoliv hlasování za hranicemi. Hlasování o vlastní zemi cizími politiky, které si zvolili občané jiných států, potýkající se doma s úplně jinými problémy.

Slyšel jsem od doby vyhlášení výsledků referenda mnoho slov o tom, že brexit stejně nikdy nebude. Že to nedovolí. Že by to byl precedent pro ostatní, který nemohou dopustit. Že by odchod Velké Británie z EU mohl ukázat, že se přes to usilovné strašení skoro až hladomorem a umírajícími neléčenými Brity v ulicích nakonec nic hrozného nestane. Usmíval jsem se při těch slovech a vždy jsem říkal, že jde jen o čas. Že brexit je nezvratný. Že děje v životě i v politice jsou po ořezání balastu, odhrnutí omáčky a vysvlečení hráčů v krizi do naha nakonec hrozně jednoduché. Že v případě brexitu nakonec půjde jen o pragmatické rozhodnutí, kterou skupinu britských voličů víc naštvat. Jestli, zjednodušeně, ty měkké mladé městské intelektuály se sójovým latté, nebo ty staré kmety, kteří ještě umí vzít vidle do ruky za svobodu a nezávislost.

No a máme před sebou poslední týden staré EU. Další fáze přijde od února. Bude bez Britů, kteří se snažili bránit blbostem a byli ve svých konzervativnějších návrzích pravidelně přehlasováváni. A bude s větší silou Německa a Francie. Další ořezávaní občanských svobod bude rychlejší a silnější, neboť se budou snažit o rozdělení vlastních problémů, které si vytvořily, mezi všechny ostatní. A to je žádoucí, protože je to pravý opak pomalu vařené žáby. Čím více lidí v členských státech intenzivně pocítí důsledky společných politik na svých životech, bezpečí, práci a peněženkách, tím lépe pro konec současné EU.

Referendum bylo přesně podle citátu Winstona Churchilla: „Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele.“ Odchod Velké Británie je historickým okamžikem, který poskytuje v mnoha ohledech naději. Má to smysl. Má smysl nebýt ovcí a bojovat každý den za svobodu a osobní odpovědnost lidí a nezávislost vlastního státu. Držím Britům pěsti. Zvládnou to. A jednou to bezpochyby zvládneme i my.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2020: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Koubský 500,- Kč, Jiří Nováček 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Pavel Janeček 200,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, ing. Jiří Lechner 800,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Josef Malý 250,- Kč, MUDr. Jiří Roh 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Mario Valent 484,78 Kč (20 eur), Karel Kubela 50,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Pavel Jurášek 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Richard Kovaříček 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč


Celkem za měsíc: 16 237,78 Kč
Vybráno 46.39%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 098 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (31 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
Loading...
51 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.