barn-227557_960_720
28.2.2016
Kategorie: Historie

Poklad

Sdílejte článek:

KAREL JEMELKA 28|02|2016

Narodil jsem se v roce 1956, rok poté, co byli moji rodiče nahnáni do JZD. Jsem tedy kulacký synek. Na komunistický teror padesátých let si nevzpomínám, ještě jsem nebyl, nebo byl příliš mladý. Můj příběh je z konce roku 1962.

V tomto roce jsem začal chodit do první třídy tehdy základní školy, do dvojtřídky u nás na vesnici. Jedním z předmětů bylo psaní. Kdo si vzpomene, začínalo se tužkou. Tužky a sešity se fasovaly, strouhátko se muselo koupit. Ve třídě jsme byli tři ročníky. Vedle mne přes uličku seděl propadlík Tonek Zahradníček. Tonda měl jako jediný z celé třídy tužku s gumou. Pěknou lakovanou tužku s obrázky zvířátek a pod plíškem nahoře kulatá gumička, jedním koncem se psalo, druhým mazalo. Tondova matka dělala uklízečku ve strojírnách, což vysvětlovalo původ tužky.

No a já takovou tužku chtěl. Strašně jsem po ní toužil. Dul jsem do Tonka, ať mi tužku dá. Tonek pořád, co za to, tak jsme se nakonec, nemajíce potuchy o tom, co jsou peníze, dohodli, že ji koupím za pět tehdy Kčs.

O přestávce si mě zavolala učitelka Homolová do kabinetu a spustila na mne, co že to dělám, že taková tužka stojí nejvýš korunu. A že to nemám kupovat, a kde na to vezmu peníze. Pominu fakt, jak se o tom dověděla, třída byla asi plná Pavlíku Morozovů, máme to v genech. Nic zlého netuše jsem učitelce řekl, že mám ve stodole poklad. Máš sice poklad, ale tužku tak draho nekupuj. A vyhodila mě z kabinetu.

Ten poklad existoval. Byla to úhledně složená, tehdy zelená papírová pětikoruna, zasunutá v malé peněžence. Peněženka byla zastrčená pod sedadlem koňských saní, co byly sežraný červotočem a do družstva už se nehodily. Saně byly uloženy s ostatním haraburdím, co už se družstvu nehodilo, v jedné půlce stodoly, ve druhé půlce mělo JZD slámu. Tak to byl můj poklad.

Přišel jsem ze školy a usednul si k obědu. Někdo zvoní, máma šla otevřít a do kuchyně vrazili dva policajti, co si tehdy říkali Veřejná bezpečnost, s nima učitelka Homolová a předseda národního výboru. Policajt mě drapnul za ruku, pojď ukázat ten poklad. Vytáhli mě z kuchyně. Máma vzala tehdy půlroční ségru Líbu do náruče, ségru Maru, tehdy pětiletou, za ruku. Já byl veden policajtem, máma a ségry ťapaly s brekem za náma. Já začal brečet, až když jsem vytahoval pětikačku ze saní. Policajti na mne řvali: Co to je, to je všechno?, já neodpovídal, protože jsem brečel, jak když mě na nože bere.

Předseda s učitelkou stáli jak zařezaní a policajti začali prohledávat stodolu. Jeden obracel haraburdí a druhý přehazoval slámu. Po půlhodině se objevil ve vratech stodoly můj otec. V rukou trojky vidle. Ve tváří sinalý, zarputilý výraz a klouby prstů na topoře vidlí bílé. Stál tam beze slova, vidle napřažené na policajta, odhaduji tak 2 – 3 minuty. Policajti tasené pistole, předseda řval: „Karle neblbni, dyť tě zastřelí“!, učitelka vřeštěla jak když ji věší za koule. Táta vidle nesklonil. Policajti s napřaženými pistolemi pěkně obloukem, zády při zdi, se vyšourali ze stodoly, míříce pistolemi, za nimi předseda s učitelkou. Táta zahodil vidle a objal se  s mámou a my děcka jsme se přidali. A všichni jsme brečeli. Vztekem i štěstím.

Hledači pokladu se potichu vytratili z baráku.

Kolik chybělo a z nehrdiny byl hrdina, nebo naopak z nehrdiny vrah? A vrah by byl vlastně kdo? Chlap s vidlemi, nebo ten policajt, co mířil pistolí? Chvála bohu nebyl vrahem nikdo. Ale otec byl hrdina zcela jistě. Protože vidle nevrazil. Kdo mi nevěří, ať se podívá na americký film Sedm statečných. A pochopí pointu.

Ano, Táta byl hrdina protože nezabil. A Mašínové jsou pro mne hrdinové, i když zabili. Každý, kdo i jen trošku pustil komančům žilou je pro mne hrdina. Ano, v té šíleně době hrdina!

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč

Celkem za měsíc: 10 156,00 Kč
Vybráno 29.01%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 37 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
285 komentářů
  1. Redakce
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.