FJ1
28.10.2018
Kategorie: Historie

Pohádka o Československu

Sdílejte článek:

MIROSLAV VÁCLAVEK

A tak k nám přišlo jedno velké výročí, jak se nám ze všech stran snaží nakukat všechna média. V nich se papaláši všech služebních postavení zaklínají říjnem 1918, kdy prý odvěké snahy Čechů našly své zhmotnění ve vzniku Československa.

Hrozně to tady smrdí.

Neboť jak nám dodnes tvrdí prvorepubliková propaganda, trpěli jsme v rakouském žaláři národů a strádali pod jhem rakouské monarchie, přičemž není větší lži než této.

Království české a Markrabství moravské byly součástí jednoho obřího ekonomického prostoru prostírajícího se od Lvova do Terstu, vyznačující se naprostým ekonomickým liberalismem a po předání značné části moci císařem do rukou jeho lidu v roce 1867 jej můžeme nazývat konstituční monarchií. Neboť toto rozhodnutí císařovo znamená vznik parlamentarismu a politických stran, stejně jako národní rovnoprávnost všech národů v Rakousku žijících.

Tedy do tohoto času můžeme zasadit největší národní rozkvět, kterého naše země, tedy Čechy a Morava zaznamenaly a který nemá v pozdějších dějinách ani obdoby ani následování. Neboť lze směle hovořit o tom, že všechno to co za něco v naší zemi stojí, ať už jde o architekturu nebo průmyslové podniky, vzniklo a bylo vybudováno díky péči a zájmu Františka Josefa I. o rozvoj a pokrok v jeho zemích.

Naopak od roku 1918 lze zaznamenávat již jen úpadek. I když tolik opěvovaná první republika měla být dle momentálního oslavného vytrubování jakýmsi rájem na zemi, opak je pravdou. Byla to chudá a neúspěšná země zmítaná mnoha vnitřními rozpory, kdy ekonomický rozvoj byl paralyzován vycházením vstříc malosti zástupců jednotlivých oborů zemědělské a průmyslové činnosti ve smyslu uvalování cel na produkty ze zahraničí tak, aby tyto podniky nemusely čelit konkurenci.

Což ve svém důsledku znamenalo uvalení cel na produkty jejich a z kdysi volného trhu se stal žalář ekonomik, protekcionismu, lidské omezenosti a krátkozrakosti. Ani pokud o národnostní politiku jde, nebylo Československo úspěšné.

Založilo svoji existenci na lži o národu československém a druhou nejsilnější národnostní menšinu, tedy tu německou vyřadila z toho, aby se stala složkou státotvornou a vystavila ji útlaku. A nejen menšinu německou, ale i maďarskou a polskou, přičemž jak s Maďarskem, tak s Polskem vedlo Československo ze začátku své existence války s cílem získání území na jejich úkor. Čehož i dosáhlo, neboť mělo silnou oporu především ve Francii. Aby tak získalo mnoho nepřátel v zemích okolních.

A tak již na samém začátku iniciovalo Československo proces, který měl v sobě zakódováno své sebezničení. Neboť namísto modelu švýcarského, založeného na co největší dělbě moci a vzájemného národnostního respektu, zvolilo Československo tuhý šovinistický centralismus prosazovaný státní mocí a jejími represivními složkami, realizovaný střelbou z kulometů do vlastních občanů.

Pokud připomeneme ten fakt, že tvůrci tohoto experimentu přikreslili na mapě do jednoho celku ještě i Podkarpatskou Rus, tedy území nacházející se ve středověku a obývané negramotnými lidmi bez jakýchkoliv známek civilizace, uvalilo Československo na sebe balvan obřích investičních výdajů.

Který spolu s ekonomickou podporou Slovenska, které na tom nebylo o mnoho lépe, znamenal to, že Československo tak nebylo schopno vyřešit ani ty nejzákladnější sociální potřeby, jako je nemocenské, penzijní a nezaměstnanecké pojištění, což znamenalo, že příchod hospodářské krize ve třicátých letech vytvořil nebezpečně třaskavou směs tvořenou mnoha národnostními nacionalismy, vzniklými pod pokličkou národnostní necitlivosti a útlaku jakožto i bezvýchodné životní existence, kdy bídou a zoufalstvím byli nejvíce zasaženi etničtí čeští Němci.

„Muž, povoláním odlévač, je nemocný, jeho žena rovněž stůně. V komůrce, ovládané vlhkostí a plísní, bydlí i dvě děti: sedmiměsíční kojenec a tříletý klouček. Chlapeček musí spát na dvou sražených křeslech, protože po zemi pobíhá množství krys. Před hladovými hlodavci není v bezpečí nikdo a nic, jak nám žena předvádí na několika rozežraných kouscích prádla. Hned vedle stájového bytu se nachází žumpa.“ Wenzel Jaksch, Ztracené vesnice, opuštění lidé… Reportáže z českého pohraničí 1924–1928

Když se pak v Evropě začala hroutit demokracie, bylo tomu tak proto, že tamější demokratické reprezentace nebyly schopny přijít se zásadními sociálními řešeními, jakožto i s otevřením evropského trhu tak aby byla ukončena ekonomická krize a odevzdaly svojí neschopností politický prostor demagogům nacistickým a komunistickým.

Tak tomu bylo i v Československu, které ještě před vyústěním celé krize opustil Edvard Beneš jako jeden z prvních a odlétl do zámoří, aby Československo ponechal svému osudu. Namísto toho, aby odmítl jakékoli mezinárodní snahy o ústupky Hitlerovi, aby se postavil do čela země, povolal do zbraně všechny jeho demokracii věrné občany.

Od Němců přes Čechy až po Slováky, opřel se o opevnění, která byla schopna válečného nasazení, a namísto toho aby v čele svých vojáků svedl marný boj a zemřel, tak prostě zbaběle dezertoval od své nejvyšší ústavní povinnosti a vystavil naši zemi ztrátě cti.

Z čehož se jak vidno, pokud pohlédneme na její politickou reprezentaci, doposud nevzpamatovala.

Tedy mi není vůbec jasné, co že vlastně máme slavit. Československo dávno neexistuje a svým dvojím rozpadem dokázalo, že koncept násilného uplatňování moci a potlačování národnostních práv vedou pouze k reakci, která může být ještě mnohem prudší a silnější než to, co stojí na jejím počátku.

Zda jsme si z toho něco odnesli, to netuším.

Ale pokud 60% populace považuje rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918 z ekonomického hlediska za špatné rozhodnutí, stejně jako já, vidím zde počátek návratu k věcem vlády vedoucím k rozkvětu země, péči o její občany a službu jejich právům a potřebám, jako tomu činil i poslední král český Karel I.

Jehož vyhlášení federativních států rakouských sice přišlo pozdě. Ale který rozkazem rakouským ozbrojeným silám o tom, aby nijak nezasahovaly do rozpadu monarchie v Praze, znamenal vytvoření odkazu, na který můžeme navázat.

Odkazu respektu k těm, o které pečujeme, k odkazu prosperity a blahobytu tak, abychom konečně žili užívajíce lucemburské, rakouské, švédské, belgické, norské, holandské, španělské, lichtenštejnské, dánské, monacké či britské životní úrovně a ochrany práv a svobod občana, tedy způsobu života občana některé z evropských konstitučních monarchií a nikoliv té orientálně despotické, založené na mocenských klanech majících původ nikoliv v hodnotách, ale jejich naprostém opaku.

Neboť z otrapy, byť bude mít drahý oblek, naleštěnou limuzínu a své poskoky, aby si tak hrál na královský dvůr, šlechtice neučiníš.

A my už konečně pohřběme dávno mrtvé Československo, vystrojme mu pohřeb a nežijme v jednom pokoji České Republiky s jeho mrtvolou.

miroslav-vaclavek

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč

Celkem za měsíc: 10 172,00 Kč
Vybráno 29.06%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 92 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (30 votes, average: 3,27 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
61 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.