14.2.2015
Kategorie: Humor

Pět věcí, ze kterých mi na mateřský jebne

Sdílejte článek:

DOMINIK LANDSMAN 14.02.2015

Mateřská dovolená není žádnou procházkou růžovým sadem. To ani zdaleka. Když už by to měla být procházka, tak jedině procházka bez jedné nohy uprostřed minového pole s pianem a nebo trezorem, který táhnete na hřbetě (piano nebo trezor je metaforou pro dítě, čehož se jistě čtenář dovtípí).
 .
Ale abych nebyl tak úplně nespravedlivý a neupřímný, tak mateřská dovolená má samozřejmě i pěkné chvilky. Já bych to tak nějak kulantně shrnul, že hezké chvilky jsou, když Čeněk spí a ty nehezké, když je vzhůru. To si myslím, je fér.

 .
Některé ty méně hezké chvilky, jsou natolik méně hezky intenzivní, že v jejich průběhu mívám stavy, kdy mi na čele praskají konstantně žilky (jednoho krásného dne mi praskne oko), jsem nevrlý, rudnu a jsem opravdu velmi blízko rodinné tragédii. Ostatně jak vědci posouvají na hodinách lidstva ručičku stále blíže k dvanácté hodině, což symbolizuje blížící se zánik civilizace, tak já to mám podobně, leč v menším měřítku. Lidstvo je aktuálně tři minuty od zániku a já jsem dvě minuty od kriminálu.
 .
Myslím, že by bylo záhodno všechny mé bolístky shrnout, vyhodnotit, vyvodit z nich závěry a hlavně sestavit top pět těch nejhorších:
 .
1. Návštěva úřadů
 .
Do této kategorie patří nejen úřady ale například i doktor, pošta a všechno, kde se musí čekat spolu s dalšími lidmi. Podmínkou je větší místnost, nejlépe vytopená k padesáti stupňům Celsia, takže z člověka řine pot jen o místnost zavadí pohledem, davy lidí čekající ve frontě a navíc několik nerudných jedinců, kteří dští síru. Jo a taky minimálně jeden pomalý důchodce, který všechno zdržuje.
 .
Už během příchodu do místnosti Čeněk zbystří, ukáže ukazováčkem směrem ven a opatrně se zeptá: “pá”? Na jeho otázku, zda, když jsme teď přišli, tak okamžitě půjdeme opět pryč, odpovím, že pá nejdeme. To ho samozřejmě moc neuklidní a začne se ošívat. Poslední dobou jsme natolik mazáci, že chodíme už bez kočárku. Je to sice známka pokroku (možná i taková známka punku), ale má to i své stinné stránky. Když byl Čeněk v kočárku, tak byl přikurtovaný, a pokud se hlasitě dovolával naplnění svých požadavků, hodil jsem přes něj deku a bylo. Protože ale v kočárku už není, chvilku se zvídavě prochází davem lidí, načež shledá dav nezajímavým a jde tedy “pá” sám beze mě. To potom vybíhám z fronty a následuje hon.
 .
Po pár minutách, kdy Čeňka pevně držím, se tento snaží vykroutit, padá na zem, řve a dělá ostudu. Docela často přispěchá nějaký přemotivovaný chytrák, nejlépe žena za zenitem, s radou, jak mám vychovávat své dítě. Vyžilé ženě většinou asistuje nerudný muž, který nadává, ať si to dítě zklidním. Zajímavé je, že všichni mají hubu plnou keců, ale před sebe mě ještě nikdy nikdo nepustil. To kdybych byl mladá vnadná matka, to by se mohli přetrhnout.
 .
Nakonec to dopadá tak, že jsem celý rudý vzteky, zpocený, Čeněk už má vyloženě záchvat (je taktéž rudý a zpocený), že chce pá, do toho ženská vypráví, jak to ona dělala s jejíma faganama a do toho nerudný muž, kterému už vzteky teče pěna z uší a očí sahaje po něčem ostrém, zatímco šálí mrtvici, hystericky piští, ať už je to dítě zticha. Jsa jednou nohou v blázinci z posledních sil Čeňka seřežu, což motivuje další chytráky, kteří mi nadávají a vyhrožují sociálkou. Na úřadech to mám rád.
 .
2. Dudák
 .
Čeněk má dudák výhradně na spaní. Je to něco, na co jsem hrdý. Tedy, že jsem jeho závislost dokázal takto omezit. Nicméně bez dudáka zatím neusne. Když neusne on, neusnu ani já. Když nespím já, jsem smutný, unavený a mám splín. Velmi častý jev je, že během dne si Čeněk dudák někam schová a má radost z toho, když ho večer usilovně hledám po celém bytě. Je to dobrák.
 .
Čeněk umí taktéž majstrštik a to, když dudáka ztratí ve spánku, pak se vzbudí a řve. Ve tři ráno neznám nic lepšího než za zvuku řvoucího dítěte hledat po tmě dudáka. Kdybych si rozsvítil, vzbudil bych Natašu. To by potom řvalo dítě i Nataša. Už asi dvakrát se stalo, že jsem v noci dudáka nenašel. Čeněk ho buď sežral a nebo se k nám vloupal pán s hákem místo ruky, dudáka uloupil a zase odešel. Na každý pád jsem byl vyslán Natašou do města, ať se bez dudáku nevracím. Ve tři ráno jsem si připadal jako v pohádce Dvanáct měsíčků, kdy byla Maruška poslána v zimě pro jahody.
 .
Autem jsem zajel na konec města, kde bydlí známý, který má taktéž malé dítě. Naprosto bez skrupulí jsem o půl čtvrté zazvonil. Chvilku se nic nedělo, ale nakonec se ve druhém patře rozsvítilo, otevřelo se okno a z něho vykouknul za zvuku řvoucího dítěte ospalý muž. Ještě než se na cokoliv zmohl, přes otevřené okno zaznělo od jeho ženy: “Co je to o půl čtvrtý za debila?”. To jsem si uvědomil, že nejdu vhod. Známý mi po mém kratším vysvětlení hodil jeden z náhradních dudáků, poděkoval mi, že teď už dítě neusne a já jel domů. Před čtvrtou dostal Čeněk dudáka, ve čtyři usnul a o půl páté řev. Dudáka opět ztratil.
 .
mimono
 .
3. Autosedačka
 .
Ve své podstatě působí autosedačka nevinně. Nikomu nic neudělala, jen si tak v autě existuje. Já ji ale nesnáším. V ideálním světě by to fungovalo tak, že Čeňka usadím do sedačky, ten nehybně sedí a usmívá se, na můj povel dá ruce nahoru, já ho zajistím přídavným madlem a nakonec ho připevním pásem. V ideálním světě se však nevyskytuju, takže Čeňka usadím do sedačky, ten okamžitě seskočí a tíhne k tomu, že se vydá pěšky. Když ho do sedačky přimáčknu a pevně ho držím jednou rukou, je velmi obtížné druhou rukou Čeňka zajistit madlem, zvlášť, když na můj povel, ať dá ruce nahoru, těmito zběsile máchá před sebou.
 .
To je čas zapojit i hlavu. Takže jednou rukou držím Čeňka v sedačce, hlavou mu držím ruce nahoře a druhou rukou umísťuju madlo. Pokud bych měl dvojčata, musel bych zapojit ještě nohy. Jakmile s vypětím všech sil madlo umístím, tam kam mám, je třeba ho ukotvit pásem. Když se nakloním přes Čeňka ve snaze vzít pás, Čeněk mi začne cíleně škodit. Rozepíná mi zip u bundy, tahá mě za ucho a škube vlasy. Než nahmatám pás, tak si Čeněk madlo shodí, sesune se ze sedačky a opět jde pěšky.
 .
Jednoho krásného dne toho malýho sígra hodím do kufru a bude pokoj. To by se pak jezdilo autem o dost lépe. Jenomže on by v tom kufru něco zničil.
 .
4. Výtah
 .
Do třináctého patra to po schodem s Čeňkem nedám. (Co si to nalhávám. Nedal bych to ani bez Čeňka). Proto musíme jezdit výtahem. Jízda výtahem je nekonečná. Čeněk se nudí, olizuje stěny a hlavně musí namačkat všechny čudlíky, jinak se stane neštěstí. Tím pádem jak idioti vymetáme každé patro, protože si to tak Čeněk přál. Z toho důvodu k nám v nějakém patře vždycky někdo přistoupí. Sice si s námi, ač chtěl jet dolů, projede směrem nahoru ještě všechny patra, ale zase má většinou spoustu rad, jak mám vychovávat dítě. A to je vždycky dobře. Lidí, kteří mi radí, jak vychovávat, není nikdy dost. Na ty já mám náladu vždy.
 .
5. Hrát “gól”
 .
Jak jsem byl ze začátku nadšený, že Čeněk tíhne ke sportu, tedy z něho nebude vyžraný buřt, který sedí celý den u počítače, a který bude do padesáti let panic, tak poslední dobou mé nadšení uvadá. Hra na “gól” se již zařadila do zlatého fondu volnočasových aktivit, kdy Čeněk pobíhá s hokejkou po bytě a snaží se hrát hokej s čímkoliv, co mu přijde pod ruku. Jelikož je “gól” týmová hra, musím já s malou hokejkou v ruce pobíhat za ním a pokud mi něčím přihraje, ihned musím pálit a vsítit krásný gól. Po pěti hodinách hraní již těch vsítěných krásných gólů z mé strany moc není a tato bohulibá hra se pro mě mění v upřímný boj o mé duševní zdraví.
 .
Od gólu totiž není úniku. Nemám se kam schovat. Všude budu nalezen a bude mi přihráno například kolíčkem nebo ponožkou, načež musím tímto vystřelit kamsi v dál, zajásat gól a Čeněk přispěchá se se mnou obejmout, protože tak to hokejisti dělají. A pořád dokola.
 .
 .
6. Čeněk
 .
Šestá bonusová položka v top pětce nepatří nikomu jinému, než mému uzlíčku štěstí, radosti a pohody Čeňkovi. Podle mě by bylo krátkozraké ho vynechat ze seznamu, protože za prvé bez něho by žádný seznam nebyl a za druhé není na světě nic, z čeho by mě jeblo více než z Čeňka. Možná ještě z Nataši, když se přepne do uklízecího módu. To pak jede přes mrtvoly.
 .
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč

Celkem za měsíc: 12 078,00 Kč
Vybráno 34.50%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 50 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 votes, average: 4,22 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.