03c3ef7f0e57eb989627a9b1d6c9eca1
10.2.2016
Kategorie: Politika

Pán v hnědé bundě: Přízrak totalitních praktik

Sdílejte článek:

LUBOŠ ZÁLOM 10|02|2016

Záběry ze sobotního střetu demonstrantů a policistů vyvolaly v řadě občanů bezpočet otázek. Skutečně se schylovalo k potyčce, nebo šlo o zinscenované divadelní představení? A jaká je skutečná role záhadného muže v hnědé bundě?

Nejsem příznivcem konspiračních teorií. A v podstatě zde ani o žádné konspirační teorie nejde. Ty jsou zpravidla velice komplikované, překombinované a stojí na bezpočtu vzájemně se nutně doplňujících, nepravděpodobných indicií. Po zhlédnutí fotografií a videí ze sobotního střetu ze zapadlé malostranské uličky však lze říci, aniž by k tomu bylo potřeba složitých teorií, že tady něco velice smrdí.

Na záběrech vidíme člověka, který se bez problémů baví se strážníky, poměrně autoritativně vystupuje vůči ostatním účastníkům demonstrace, a nakonec se zdá, že diriguje výpad extrémistů vůči policistům, který se náhodou odehrává zrovna před domem, jenž je v majetku ministerstva vnitra, a jehož dveří jeden ze zakuklenců bezstrarostně vychází. Střet začal náhodou až ve chvíli, kdy na místo dorazila česká, tedy naše televize. Příliš mnoho náhod, že? Policie nejprve popřela, že by muž v hnědé bundě byl jejím členem, druhý den “přiznála”, že šlo o kriminalistu, který měl za úkol držet vášně zakuklených extrémistů na uzdě. A tento úkol prý splnil na výbornou. Co se z této postavy vyklube zítra? Kdo ví…

Následný útok další skupiny zakuklenců, vedený na levicové doupě proislámských kolaborantů, tzv. autonomní sociální centrum Klinika, který se odehrál o pár hodin později, by se tak, aniž by bylo zapotřebí příliš bujné fantazie, dal směle označit za dohru něčeho, pro co lze najít jen jediný název: policejní provokace.

Proč spojovat žhářský útok na Kliniku a strkanici na křižovatce Thunovské a Zámecké ulice? Proto, že před zraky médií se vlastně nic tak zajímavého neudálo. Pokud to skutečně měla být provokace, byla značně zpackaná, a i když se z ní média snažila vytěžit, co se dalo, v zásadě nenabízela nic zásadního. Byl-li muž v hnědé bundě koordinátorem provokace, a je už úplně jedno, jestli na straně zakuklenců skutečně byli příslušníci Policie ČR (což si nemyslím), nebo spíš zmanipulovaní chuligáni, které si někdo zručně povodil (což si myslím), za svůj výkon si od nadřízených rozhodně prémie nezaslouží. Útok na Kliniku svůj účel splnil daleko lépe: titulky v novinách, odhodlané výpovědi levicových aktivistů, rozhořčené komentáře vrcholných politiků varujících před údajnou fašizací české společnosti (a to i z řad hnutí ANO, jemuž je ekonomický fašismus hlavní určující ideologií).

Je snad přehnané nebo dokonce paranoidní pokládat celou událost za provokaci s cílem očernit ty, kteří si dovolili vyjádřit svoje znepokojení nad nebezpečím, které znamená islámská imigrace pro Evropu? Nebo snad máme důvod se domnívat, že autority našeho politického života fungují čestně a ctí demokratické principy? Klíčovou otázkou je: žijeme ve společnosti, kterou bychom si mohli troufnout nazvat svobodnou? Tedy ve společnosti, kde stát jedná pouze za účelem ochrany práv svých občanů?

Nežijeme spíše ve společnosti, kde je stát tím největším násilníkem, který se nás každodenně snaží zadupat, udolat v nás jakoukoliv individualitu, a učinit z nás jen poslušné daňové poplatníky, kteří odsouhlasí každou vyhlášku a každý zákon, jímž nás ještě pevněji sváže? Pokud je tomu tak, proč bychom měli státu a jeho institucím důvěřovat? Nebyla by taková důvěra podobná důvěře občana československé socialistické republiky v roce 1986, který poslušně zvolil své zástupce do orgánů tehdejší státní správy a spokojeně konzumoval vše, co mu tehdejší, ve srovnání s dneškem velice omezená média naservírovala?

Leitmotivem dnešní vlády je etatismus a kolektivismustedy stejné principy, které udávaly směr vlád v dobách, které nazýváme totalitní. Stejná politicko-společenská doktrína vede nevyhnutelně ke stejným metodám. Samozřejmě, dnešní politická garnitura se nemůže, alespoň zatím, projevovat s explicitiní násilností – ztlouci celé náměstí demonstrantů si dnes, po 26 letech, již nikdo nedovolí. Můžeme však dnešní státní moci věřit, že nesáhne k provokačním metodám, které před rokem 1989 tak hojně používala? Namátkou: dlažební kostky náhodou srovnané před kanceláří Aeroflotu v březnu 1969, nebo agent Zifčák, který 17. listopadu 1989 zavedl studenty před komunistické obušky.

Někdo by mohl namítnout, jak šíleně paranoidní je domnívat se, že by se dnešní vláda a s ní spojené silové složky státní moci uchýlily k takové praxi. Žijeme přece ve svobodě a v demokracii. Avšak právě v této svobodě a demokracii nám nyní vládne v roli ministra financí bývalý nomenklaturní kádr Komunistické strany Československa. Jak je to možné? Prostě se to stalo. Pokud se po šestadvaceti letech od pádu totality ministrem financí stal prominentní centrální plánovač, a tato jeho tehdejší funkce mu nijak nebránila v tom, aby se velice rychle zapojil do současné, tzv. demokratické a svobodné politiky, a nevadí to ani dalším politikům ani voličům, pak poločas rozpadu násilnických struktur v silových složkách bude, podle mého mínění, mnohem delší.

Máme-li oprávněnou nedůvěru k současnému socialistickému režimu, proč bychom měli důvěřovat jeho silovým složkám, a předpokládat, že jsou používány jen a pouze na naši ochranu před násilím?

Jestliže je tato obava skutečně oprávněná a odůvodněná, potom nezbývá, než se k celému současnému režimu stavět s hlubokou nedůvěrou, a klást si otázku, jaký je vůbec smysl procesů, které nazýváme demokratickými. Jaký je smysl v základním demokratickém právu vyjádřit nesouhlas se svou vládou? Jakékoliv demokratické principy, a vyjádřením nesouhlasu tyto principy začínají, jsou pak soustavně diskreditovány: policejní provokatéry může současný režim nasadit kdykoliv a kdekoliv, proti komukoliv, koho je třeba v očích veřejnosti očernit a nasadit mu psí hlavu extrémismu. Jestliže to dnes jsou lidé, kteří mají oprávněnou obavu z budoucnosti v etablující se Eurabii, mohou to zítra být ti, kteří se odváží protestovat proti svévolným praktikám norské sociálky a jejím tuzemským podporovatelům placeným z Norských fondů, nebo nakonec i ti, kteří vyjádří nesouhlas s likvidací malých podnikatelů prostřednictvím EET nebo pravidel pro výběr DPH. Stát je schopen použitím určitých bezpečnostních složek negovat demokratické mechanismy, využít právo na nesouhlas proti těm, kteří k nesouhlasu najdou odvahu. A nakonec i přesvědčit veřejnost, že ti, kteří nesouhlasí, jsou opovrženíhodní a primitivní extrémisté, s nimiž se přece žádný slušný občan spojovat nehodlá.

Je-li tato praxe realitou, je to útok státu na demokracii – na to, co na čem, alespoň formálně, dnešní vlády staví svoji legitimitu. Takový systém však není demokracií, a není ani republikou. Je zárodkem policejního státu.

Sobotní událost by měla být řádně vyšetřena inspekcí bezpečnostních složek a výsledek neprodleně zveřejněn. Otázkou však zůstává, lze-li takovému vyšetřování a z něj vyplynuvším výstupům důvěřovat. Zůstává to otázkou zejména pro voliče, kteří se budou za několik měsíců rozhodovat, zda demokratický mandát svěří do rukou těm, kteří právě s těmito demokratickými principy nebezpečně žonglují a ohýbají si je podle svého.

ZDROJ: Luboš Zálom

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2021: *****

Josef Budějovský 500,- Kč, Jiřina Kozáková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Rene David 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, ing. Jiří Babinský 500,- Kč, Věra Baarová 1000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Lubomír Vylíčil Phar. 5000,- Kč, Novákovi 500,- Kč, Marek Janičko 100,- Kč, Vlastimil Kadlec 2000,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Michaela Wurmová 1000,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Karel Hojdar 150,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, MUDr. Ive Niemcová 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč

Celkem za měsíc: 16 050,00 Kč
Vybráno 45.85%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 61 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,44 out of 5)
Loading...