Pamětní desku by si v Praze zasloužili hlavně Vlasovci

Na ní jsou český a ruský text. Česky je na ní mimo jiné napsáno, že 9. května 1945 osvobodil Prahu 1. ukrajinský front vedený maršálem Koněvem. To ovšem není pravdou, protože nápis pomíjí rozhodující úlohu pražského povstání, které zbavilo hlavní město nacistů.

Smutnou úlohu sehrál předseda Poslanecké sněmovny PČR Radek Vondráček (ANO), který se nechoval jako český politik, ale jako poskok ruské ambasády, když lobboval za zachování desky. Od českých představitelů jaksi očekávám, že budou hájit české zájmy, nikoliv ruské. Sporná deska byla sundána z pražské Staroměstské radnice při rekonstrukci v roce 2017. Vedení Prahy v čele s primátorem Zdeňkem Hřibem rozhodlo, že se na ní nevrátí kvůli nepřesnostem v textu a skončí v Muzeu hlavního města Prahy.

Asi nikoho nepřekvapí, že ruské velvyslanectví se uchýlilo k podrazu a lži, když tvrdilo, že tato deska spadá pod právní normy o válečných hrobech a už kvůli tomu se musí vrátit na své původní místo. To je samozřejmě nesmysl, což potvrdil i posudek ministerstva obrany. Navíc ruská strana má sama máslo na hrobě, když v souladu s mezinárodními dohodami nepečuje o hroby českých legionářů v Rusku a ruské instituce dokonce zpronevěřily peníze poslané českou stranou na údržbu hřbitovů našich vojáků. Rusové proto nemají morální právo kritizovat jiné.

To, že nápis na desce neodpovídá historické pravdě, potvrzuje i posudek renomovaných historiků z Vojenského historického ústavuv Praze. Rudá armáda přišla 9. května do již osvobozené metropole nad Vltavou a sporná je samotná postava maršála Koněva, který má zločinnou minulost.

Naopak je potřeba zdůraznit, že důležitý podíl na úspěchu Pražského povstání měla Ruská osvobozenecká armáda neboli podle svého velitele generála Andreje Vlasova známá jako Vlasovci. Ti rozhodným způsobem zasáhli do bojů ve prospěch povstalců 6. a 7. května, kdy se situace českých bojovníků stala vinou nedostatku zbraní kritickou a vážně hrozilo jejich rozdrcení nacisty. Proto by si vlasovci nějakou pěknou upomínku za své činy v Praze zasloužili.

Klíčovým okamžikem pro ukončení bojů v hlavním městě pak bylo datum 8. května! Tehdy Česká národní rada v čele s předsedou Albertem Pražákem a vojenským velitelem povstání generálem Karlem Kutlvašrem uzavřela v 16 hodin dohodu s velitelem německých jednotek bojujících v Praze generálem Rudolfem Toussaintem o zastavení bojů a odchodu německých jednotek z hlavního města směrem k americkým liniím. Drtivá většina německé armády dohodu respektovala, ještě v podvečer přestala válčit a začala se z metropole nad Vltavou stahovat.

To ostatně potvrzuje i literární kritik profesor Václav Černý v druhém díle svých pamětí Křik koruny svatováclavské. „Němci zastavili své bojové akce, odevzdali českým orgánům své válečné zajatce i politické vězně; počínajíc šestou večerní hodinou vyklidily jejich vojenské jednotky (asi 130 tisíc lidí) Prahu, odvádějíce s sebou i své politické a policejní orgány i německé civilní obyvatelstvo; letadla zůstala na místě, těžké zbraně byly odevzdány Čechům na pokraji Prahy, lehké před dosažením americké demarkační čáry… Pražské povstání tedy skončilo vítězstvím. Praha byla svobodna, ušla osudu Varšavy.“

Rudá armáda tak vstoupila o den později do již svobodného města a střetla se pouze s nepočetnými německými jednotkami, které se ještě nestačily stáhnout. Rudoarmějců padlo asi 30 – 40. Nemám nic proti připomínání hrdinství prostých vojáků Rudé armády, včetně památníků na jejich činy a také považuji za samozřejmost vzornou péči o jejich válečné hroby. Ctěme však nezpochybnitelnou pravdu, že Prahu osvobodili čeští povstalci za aktivní pomocí ruských vlasovců.

Co se týče maršála Koněva, tak se nedá jen tak přejít jeho temná minulost. Kromě již dříve zmíněné jeho účasti na potlačení maďarského protikomunistického povstání v roce 1956 a pražského jara v roce 1968 má na svědomí ještě krutější činy. Jako komisař Rudé armády čili politruk se podílel na brutálním potlačení rolnických povstání v severním Rusku na přelomu dvacátých let minulého století. Proti zoufalým farmářům a jejich rodinám skrývajících se v lesích nasadili rudoarmějci i bojové otravné plyny, přitom byly zavražděny tisíce lidí včetně žen a dětí.

Souhlasím proto v této kauze s primátorem Hřibem, kterého jinak moc nemusím, že deska by se na své původní místo vracet neměla. Nicméně je to záležitost hlavního města, které má svrchované právo v této záležitosti rozhodnout. Současné vedení Prahy si však její obyvatelé sami zvolili ve svobodných demokratických volbách.

Autor: Jan Ziegler