Osvobozena, ale nesvobodná

Všimnul jste si jak jsou poslední dobou černoprdelníci aktivní? Přečetla jsem si na filosemitském Deníku N že KDU-ČSL tlačí do školského zákona novou doložku.
Má se v ní objevit,že děti se musejí vychovávat v té jediné správné ŽIDOVSKO-KŘESŤANSKÉ tradici.
Zpět do středověku,hlavní je náboženství,to ostatní se už ňák vsákne.
Popravdě,ten článek mne docela vyděsil.
(Jsme celá rodina agnostici.)

Lidé mají sklony idealizovat, a to zidealizované paušalizovat. Právě idealizace, a paušalizace toho zidealizovaného je motivací, že se mluví o žido-křesťanské civilizaci, kultuře, tradici. Jediným reálným důvodem je však ta tradice ve smyslu religionistickém. Ve skutečnosti je však takové označení značně schizofrenické, vlastně jde o protimluv. Právě ty dva výše uvedené zmíněné prvky pak z jakýchsi důvodů brání vidět těm, kdo v tom označení cítí cosi ušlechtilého, že je to přesně naopak. Vzorce tolerantního chování členů společnosti navzájem, dosažený standard života bez hladovění a krutých nemocí, obklopení technicky pokročilými věcmi, zkvalitňujícími život, osobní svoboda. To vše se přece formulovalo a vyvinulo ne díky, ale naprosto jednoznačně navzdory jak židovskému, tak křesťanskému náboženství. Ke všemu o tom všem lze mluvit v rozměru víceméně posledního století, kdy se tomu všemu ta náboženství, sice značně nerada, ale musela přizpůsobit. Co vlastně lze konkrétně pojmenovat, a označit za to pozitivní, které současný člověk má naopak ne navzdory, ale díky některému z náboženství?
Velmi často bývá zmiňováno Desatero. To, že jej křesťané “dali” lidstvu. Že tomu tak ale není, to je přece velmi bezpečně známo. Mohlo by se pouze mluvit o tom, do jaké míry si tímto způsobem lidé takové jednání po jeho “oznámení” vzali pro sebe za vlastní.. A odpovědí by nicméně opět bylo, že nic moc. Další často zmiňované je útěcha. To nemohu kritizovat, jde ale o velmi osobní věc, kterou ve vypjatých situacích každý někde hledá, přičemž opět, ne vždy u křesťanství. Co se týče další kategorie, tedy posmrtného života, potažmo strachu ze smrti, v této věci znovu jde o obchod s předraženými antialergickmi dekami. A když se vrátím k tomu pojmenování samotnému, k dosti podivnému pocitu z něj stačí pohled do mnohasetleté historie “soužití” židů a křesťanů. Tam se skutečně obávám, že společný (a jak každý doufám ví, velmi morbidní) Starý zákon příliš důvodů pro to pojmenování nedává.
Dokáže-li někdo něco skutečně pozitivního pojmenovat, nebo dokonce vyjmenovat, rád si to přečtu.

jistě, muslim je lepší než bezvěrec páč nám to tady nějak věrecky upadá. Samej heretik a neznaboh.

No dobře, tak trochu se bojí, ale zatím se jim daří nás terorizovat, protože nejsme jednotní…