SMUTEK
23.1.2019
Kategorie: Ekonomika

Osobní bankrot

Sdílejte článek:

ANNA NOVACEK

“Schváleno. Na osobní bankrot dosáhne víc lidí.” Tento titulek rozpoutal bouřlivou internetovou diskusi. Každý má plnou pusu mouder, jak s dlužníky zatočit, málokdo si ale umí představit, jak těžké je osobní bankrot vůbec přežít.


Bohužel jsem jím prošla, naštěstí úspěšně. Není to nic, čím by se člověk mohl chlubit a nejraději bych na to zapomněla, ale je to část mého života, se kterou se musím smířit. Mimoto je to velké ponaučení, díky kterému se na spoustu věcí dívám úplně jinak.

Začalo to úplně nevinně. Někdy před dvaceti lety, v době, kdy RPSN byl skoro neznámý pojem, nabídkou kreditní karty s malým limitem. Drobný nákup, částka splacena v dané lhůtě, tedy bez úroku. Pak další nákup, další platba, poté navýšení limitu pro solidního zákazníka… A po pár měsících dluh několik desítek tisíc, které samozřejmě už nebylo možné splatit naráz a začaly naskakovat úroky. Ne malé.

Potom další karta, další půjčka… Banky i nebankovní společnosti se v podstatě předháněly, kdo nám dá lepší nabídku. S partnerem jsme podnikali, já byla navíc i zaměstnaná, takže pro mě bylo snazší doložit potřebný příjem. Museli jsme přece nutně koupit tohle a tamto… A hned, ne až na to našetříme. Pořád jsme ale měli splátky pod kontrolou. Jenomže podnikání se tak úplně nepovedlo a najednou nebylo z čeho splácet. Začaly naskakovat úroky, penále, pokuty… Z každé splátky se nejprve hradí tahle “přidaná hodnota” a pak teprve samotný dluh, takže tu byl velký problém. Čím větší byl, tím větší byly hádky a spory, až následoval rozchod. Zůstala jsem sama s šestnáctiletým synem, a bohužel také s většinou dluhů, protože byly na mé jméno. Několik let jsem se snažila zvládat to, ale byla to jen velká spirála do bezedné propasti. Nestačila jsem splácet ani úroky a penále, natož jistinu, i když jsem pracovala na tři úvazky.

Krátce po synově maturitě jsem se rozhodla požádat o osobní bankrot, protože jiné východisko zkrátka nebylo. Dluhy se díky různým poplatkům a pokutám více než zdvojnásobily. Naštěstí na mě nepřišla žádná exekuce, ale myslím, že jsem jim unikla doslova o fous.

Před podáním žádosti je třeba (nebo tehdy bylo) prokázat, že nemohu splácet. Tedy po tři měsíce žádnému věřiteli neposlat ani korunu. Denně to byly desítky výhrůžných telefonátů, neměla už jsem sílu je zvedat a znovu a znovu si vymýšlet nějaké výmluvy. Byla to ohromná úleva, když jsem podala žádost a telefony ze dne na den ustaly. Pak jsem jen na webu sledovala, jak se věřitelé hlásí o své pohledávky a čekala jsem na soud.

Paní soudkyně se s tím taky moc nemazala. Každým slovem, každou slabikou, mi dávala najevo, jak mnou pohrdá, a jak jí vynesení rozhodnutí o schválení oddlužení nejde přes pusu. Byla jsem tehdy tak psychicky na dně, že jsem lidem okolo dovolila, aby se ke mně chovali jako ke špíně, protože jsem se tak cítila. Nejen před paní soudkyní. Úplně před všemi.

Bylo to hodně krušných pět let. Pracovala jsem měsíčně hodně přes 200 hodin, aby na splátky odcházely co nejvyšší částky. Když mě půl roku před koncem pětileté lhůty zaměstnavatel okradl o dvouměsíční plat a neodešly tedy ani stanovené splátky, neměla jsem daleko k tomu nechat se odvézt do blázince. Jenomže jsem si nemohla dovolit ani tenhle luxus.

Ale brala jsem a dosud beru tohle hrozné období jako trest za svou bezbřehou hloupost. Nebýt mého syna a mých rodičů, kteří mě finančně podporovali, nikdy bych to nemohla přežít. V té době jsem neměla kamarády, zájmy, volný čas, ale ani čas třeba vyležet chřipku… prostě práce, spánek, práce, spánek… pět ztracených let mého života. Vlastně víc. Další roky předtím neustálý stres, zda zvládnu zaplatit, zda stihnu všechnu práci a nebo o ni třeba nepřijdu.

Po zaplacení šedesáté platby jsem požádala o odpuštění zbývajícího dluhu. Soud prý na rozhodnutí nemá stanovenou lhůtu, může to trvat i několik měsíců. Mně však kladné rozhodnutí přišlo už za pár dnů, v den mých 49. narozenin. Neslavila jsem, neopíjela se… Jen jsem to zavolala rodičům a synovi a pak jsem seděla uprostřed pokoje na zemi a brečela jak želva.

Snažím se pochopit lidi, kteří se do téhle situace dostanou. Nikdy to není jen vina jedné strany. Pochybuji, že si někdo půjčuje s tím, že půjde do osobního bankrotu. Každý věří, že dluhy splatí, většině se to i podaří, ale může se něco vyvíjet jinak, než předpokládáme, a průšvih je na světě. Banky také naprosto nesmyslně poskytují půjčky, aniž by si pořádně prověřily, že to ten dotyčný je schopen splácet. A co mi hlava fakt nebere, půjčují lidem, kteří osobním bankrotem už jednou prošli. Mně také přišlo několik nabídek… I od společnosti, které jsem dlužila a svůj dluh díky osobnímu bankrotu splatila jen zčásti. Tedy… dluh jako takový jsem splatila téměř celý, nesplatila jsem poplatky, které se na něj nabalily a které jej v podstatě převýšily. Do téhle společnosti jsem napsala opravdu ostrý e-mail s odmítnutím jejich nabídky, ale odpovědi jsem se nedočkala.

Nechápu ale ty, kteří čelí mnoha exekucím, ale neřeší je a raději se nechávají zaměstnat načerno, aby jim utekli. Přece musí vědět, že ty exekuce nad nimi budou viset do smrti. To jsou ti lidé, proti nimž by svou nespokojenost měli obrátit křiklouni z internetových diskusí. Tihle lidé své dluhy opravdu nikdy nezaplatí a ani je zaplatit nechtějí. Ti, kteří se rozhodnou pro osobní bankrot, jich zaplatí aspoň část. Velkou část. Jak jsem už říkala, poplatky a penále za pozdní platby původní dlužnou částku opravdu razantně navýší. A hlavně dostanou šanci začít znovu.

Pokud si však někdo, kdo prošel takovou zkušeností, jako já, znovu půjčí peníze… pak si tu šanci opravdu nezasloužil.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Soňa Holcová 200,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč

Celkem za měsíc: 13 147,00 Kč
Vybráno 37.56%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 3 935 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 3,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
60 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.