SMUTEK
23.1.2019
Kategorie: Ekonomika

Osobní bankrot

Sdílejte článek:

ANNA NOVACEK

“Schváleno. Na osobní bankrot dosáhne víc lidí.” Tento titulek rozpoutal bouřlivou internetovou diskusi. Každý má plnou pusu mouder, jak s dlužníky zatočit, málokdo si ale umí představit, jak těžké je osobní bankrot vůbec přežít.


Bohužel jsem jím prošla, naštěstí úspěšně. Není to nic, čím by se člověk mohl chlubit a nejraději bych na to zapomněla, ale je to část mého života, se kterou se musím smířit. Mimoto je to velké ponaučení, díky kterému se na spoustu věcí dívám úplně jinak.

Začalo to úplně nevinně. Někdy před dvaceti lety, v době, kdy RPSN byl skoro neznámý pojem, nabídkou kreditní karty s malým limitem. Drobný nákup, částka splacena v dané lhůtě, tedy bez úroku. Pak další nákup, další platba, poté navýšení limitu pro solidního zákazníka… A po pár měsících dluh několik desítek tisíc, které samozřejmě už nebylo možné splatit naráz a začaly naskakovat úroky. Ne malé.

Potom další karta, další půjčka… Banky i nebankovní společnosti se v podstatě předháněly, kdo nám dá lepší nabídku. S partnerem jsme podnikali, já byla navíc i zaměstnaná, takže pro mě bylo snazší doložit potřebný příjem. Museli jsme přece nutně koupit tohle a tamto… A hned, ne až na to našetříme. Pořád jsme ale měli splátky pod kontrolou. Jenomže podnikání se tak úplně nepovedlo a najednou nebylo z čeho splácet. Začaly naskakovat úroky, penále, pokuty… Z každé splátky se nejprve hradí tahle “přidaná hodnota” a pak teprve samotný dluh, takže tu byl velký problém. Čím větší byl, tím větší byly hádky a spory, až následoval rozchod. Zůstala jsem sama s šestnáctiletým synem, a bohužel také s většinou dluhů, protože byly na mé jméno. Několik let jsem se snažila zvládat to, ale byla to jen velká spirála do bezedné propasti. Nestačila jsem splácet ani úroky a penále, natož jistinu, i když jsem pracovala na tři úvazky.

Krátce po synově maturitě jsem se rozhodla požádat o osobní bankrot, protože jiné východisko zkrátka nebylo. Dluhy se díky různým poplatkům a pokutám více než zdvojnásobily. Naštěstí na mě nepřišla žádná exekuce, ale myslím, že jsem jim unikla doslova o fous.

Před podáním žádosti je třeba (nebo tehdy bylo) prokázat, že nemohu splácet. Tedy po tři měsíce žádnému věřiteli neposlat ani korunu. Denně to byly desítky výhrůžných telefonátů, neměla už jsem sílu je zvedat a znovu a znovu si vymýšlet nějaké výmluvy. Byla to ohromná úleva, když jsem podala žádost a telefony ze dne na den ustaly. Pak jsem jen na webu sledovala, jak se věřitelé hlásí o své pohledávky a čekala jsem na soud.

Paní soudkyně se s tím taky moc nemazala. Každým slovem, každou slabikou, mi dávala najevo, jak mnou pohrdá, a jak jí vynesení rozhodnutí o schválení oddlužení nejde přes pusu. Byla jsem tehdy tak psychicky na dně, že jsem lidem okolo dovolila, aby se ke mně chovali jako ke špíně, protože jsem se tak cítila. Nejen před paní soudkyní. Úplně před všemi.

Bylo to hodně krušných pět let. Pracovala jsem měsíčně hodně přes 200 hodin, aby na splátky odcházely co nejvyšší částky. Když mě půl roku před koncem pětileté lhůty zaměstnavatel okradl o dvouměsíční plat a neodešly tedy ani stanovené splátky, neměla jsem daleko k tomu nechat se odvézt do blázince. Jenomže jsem si nemohla dovolit ani tenhle luxus.

Ale brala jsem a dosud beru tohle hrozné období jako trest za svou bezbřehou hloupost. Nebýt mého syna a mých rodičů, kteří mě finančně podporovali, nikdy bych to nemohla přežít. V té době jsem neměla kamarády, zájmy, volný čas, ale ani čas třeba vyležet chřipku… prostě práce, spánek, práce, spánek… pět ztracených let mého života. Vlastně víc. Další roky předtím neustálý stres, zda zvládnu zaplatit, zda stihnu všechnu práci a nebo o ni třeba nepřijdu.

Po zaplacení šedesáté platby jsem požádala o odpuštění zbývajícího dluhu. Soud prý na rozhodnutí nemá stanovenou lhůtu, může to trvat i několik měsíců. Mně však kladné rozhodnutí přišlo už za pár dnů, v den mých 49. narozenin. Neslavila jsem, neopíjela se… Jen jsem to zavolala rodičům a synovi a pak jsem seděla uprostřed pokoje na zemi a brečela jak želva.

Snažím se pochopit lidi, kteří se do téhle situace dostanou. Nikdy to není jen vina jedné strany. Pochybuji, že si někdo půjčuje s tím, že půjde do osobního bankrotu. Každý věří, že dluhy splatí, většině se to i podaří, ale může se něco vyvíjet jinak, než předpokládáme, a průšvih je na světě. Banky také naprosto nesmyslně poskytují půjčky, aniž by si pořádně prověřily, že to ten dotyčný je schopen splácet. A co mi hlava fakt nebere, půjčují lidem, kteří osobním bankrotem už jednou prošli. Mně také přišlo několik nabídek… I od společnosti, které jsem dlužila a svůj dluh díky osobnímu bankrotu splatila jen zčásti. Tedy… dluh jako takový jsem splatila téměř celý, nesplatila jsem poplatky, které se na něj nabalily a které jej v podstatě převýšily. Do téhle společnosti jsem napsala opravdu ostrý e-mail s odmítnutím jejich nabídky, ale odpovědi jsem se nedočkala.

Nechápu ale ty, kteří čelí mnoha exekucím, ale neřeší je a raději se nechávají zaměstnat načerno, aby jim utekli. Přece musí vědět, že ty exekuce nad nimi budou viset do smrti. To jsou ti lidé, proti nimž by svou nespokojenost měli obrátit křiklouni z internetových diskusí. Tihle lidé své dluhy opravdu nikdy nezaplatí a ani je zaplatit nechtějí. Ti, kteří se rozhodnou pro osobní bankrot, jich zaplatí aspoň část. Velkou část. Jak jsem už říkala, poplatky a penále za pozdní platby původní dlužnou částku opravdu razantně navýší. A hlavně dostanou šanci začít znovu.

Pokud si však někdo, kdo prošel takovou zkušeností, jako já, znovu půjčí peníze… pak si tu šanci opravdu nezasloužil.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2020: *****

František Šmíd 700,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, MUDr. Miroslav Kameníček 1000,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Petr Jan 300,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Novák 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jan Kupka 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Stanislav Esner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč

Celkem za měsíc: 12 550,00 Kč
Vybráno 35.85%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním aktu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech portálu, které je povinna studovat každá diskuze. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali a pochopili pravidla.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 4 013 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 3,00 out of 5)
Loading...
politicon.cz
60 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.