Oligarchismus nás dusí

Není asi náhodou, že se ve větší vlně vrací tzv. chalupářství. Jeho obliba stoupá. Za komunistů to byl výraz určité marnosti, když lidé věděli, že jsou prakticky bezmocní, že nemají možnost cokoliv změnit. Že shora přicházejí nějaké příkazy, které je nutné plnit, jinak že hrozí sankce a potíže. A tak se raději zamkli za ploty svých chalup, zahrádek a chat, kde si alespoň o víkendech mohli žít dle svého.

Díval jsem se v neděli dopoledne na přímý přenos Poutní mše ze svatého Vavřinečku u Domažlic. Řeknu vám jedním slovem nádhera. Kněží pod modrou oblohou, Chodové a Chodky v tradičních krojích, děti zabalené do krajkových povijanů. Staří i mladí. Společně se pomodlili, aby nám Pán odpustil naše hříchy a viny. Nikdo jim to nenařizoval, ani žádný okresní tajemník nekontroloval, zda mají v oknech sovětské praporky.

Žádní internacionální revolucionáři, žádní muslimští atentátníci, jen houfce lidí, kteří obývají tuto krajinu už několik století. Komunisté lidem vnucovali přesvědčení, že se musejí svých tradic zříci, zapřít svůj národ a zapojit se do proletářského internacionalismu, který by ovládnul celý svět. Dnešní sociální inženýři jako je např. Jiří Dienstbier, Michaela Marksová, Anna Šabatová, ale i Andrej Babiš, Adriana Krnáčová, či zelení nařizují koho lidé mohou a mají mít rádi. Pochodují v čele průvodů homosexuálů a lesbiček, okázale demonstrujících pohrdání tradiční rodinou a občanským uspořádáním.

Shora určují za co, a kolik mají lidé platit, komu to odevzdávat, jak se špehovat navzájem, kdy, a komu udávat souseda. Kdy se klanět před úřednickou vrchností. Jak má být tráva zelená, a kolik musí zasít řepky. Národní tradice a cítění by chtěli rozpustit v budování nové Evropy.

Zatímco se ze stovek tisíců, rozdávaných na ministerstvech plnými hrstmi, lidem točí hlava, živnostníkům, malým a drobným podnikatelům utahuje Babiš šrouby čím dál silněji. Chccte-li si zkrátit chvíli čekání třeba u holiče, šálkem kávy, šup, holič spadne s kategorie služeb do kategorie restauračních zařízení a bude muset posílat elektronické hlášení o utržených penězích již od 1. prosince letošního roku.

Noví projektanti sociálních zítřků se vyžívají v popisování sociálních, generačních, genderových, a kdoví jakých konfliktů, jen aby dokázali, že společnost je chorá a oni ji musí pomocí nejrůznějších nařízení uzdravovat. Dělají ve skutečnosti pravý opak.

A tak se ptám, nechtěli byste dát už lidem konečně pokoj? Přímý přenos z Domažlic mě utvrdil v tom, že lidé nestojí o jejich ideologické experimenty, chtějí jen žít, jako žili jejich předkové. Podle staré zásady žít, a nechat žít. Zatím nás ale stále silněji vládnoucí oligarchismus dusí a zahání znovu za hradby chalup. Ten pocit marnosti, že vlastně není šance něco změnit.

ZDROJ: Ivan Bednář