netbyznys
10.4.2020
Kategorie: Společnost

Ochrana soukromí z pohledu libertariánství (5. díl – Víme, kdo jsi, líp než ty sám)

Sdílejte článek:

MATTHIAS LUKL

Z předchozí kapitoly víme, že jsou odpůrci kapitalismu, kterým záleží na soukromí a bezpečnosti ve světě informačních technologii. Co však naprostý opak? Co libertariáni a anarchokapitalisté? Jaký je vlastně jejich vztah k tomuto tématu?

Popravdě velice blízký.

Za prvé, nezapomínejme, že libertariáni obvykle fandí kryptoměnám, a kryptoměny jsou způsob, jakým se vyhnout všem obavám o soukromí, které se pojí s používáním běžných peněz.

 

Kdykoliv platíte kartou, tak si banka zaznamená, kde a kdy jste s ní platili a kolik. K těmto informacím má také přístup stát.

To samé nastává také pokud si peníze vybíráte z bankomatu. Kryptoměny jsou způsob, jakým platit bez toho, aniž by o tom někdo další věděl. Některé kryptoměny jako třeba Monero jsou dokonce přímo orientované na to, aby byly anonymní a nikdo nevěděl, komu platíte, kdy a kde a kolik.

Za druhé, mnoho libertariánů obdivuje a respektuje Edwarda Snowdena, který světu odhalil, že americké tajné služby vedou „mass surveillance“ program, tedy program masivního šmírování. To nebylo zase takové tajemství – každý to tak nějak vždycky tušil, ale on to světu potvrdil. Před tím to byla jen šílená konspirační teorie, ale teď máme potvrzené, že je to prostě fakt. NSA skladuje každý e-mail, každý telefonní hovor, téměř cokoliv. Údajně jde o boj proti terorismu, nicméně stát má přístup téměř ke všemu. Mnoho lidí žije v představě, že aby o vás stát sbíral informace, třeba odposlouchával vaše hovory, musí mít soudní povolení, a to soud může vydat jen na základě nějakého důkazu, že jste nebezpečný zločinec. Ale Snowden jasně ukázal, že to tak není a vláda sleduje i naprosto běžné lidi, přičemž se zaměřuje na ty, které splňují určitá kritéria – například chodí na demonstrace proti vládě nebo třeba čtou libertariánské weby.

S tím se pojí za třetí, že libertariáni pochopitelně nemají rádi stát a stát je ten největší šmírák pod sluncem. Kam se hrabe nějaký Facebook nebo Google? (Ačkoliv spolu částečně spolupracují, takže to není tak černobílé).

Stát ví, kdy a kde jste se narodili, jak se jmenujete, kam chodíte, s kým, co tam děláte, kolik vyděláváte peněz, kde je utrácíte, kolik máte na kterém účtu, jaké majetky vlastníte, jaká máte zvířata, jaká je vaše rasa, náboženství, jaké užíváte léky, cokoliv. Neexistuje nic, co by stát o vás nevěděl. Dokonce je proti zákonu tyto informace zatajovat nebo o nich lhát.

Je to i poměrně neférové, protože vy naopak o státu nesmíte vědět skoro nic. Když se na veřejnost dostane nějaké státní tajemství, dokumenty o různých tajných programech vlád, cokoliv z toho skončí na Wikileaks, tak to stát bere jako velezradu a kdokoliv za tím stojí se stane nepřítelem číslo jedna. Tak jako Snowden nebo Assange. O vás ale stát musí vědět všechno!

Stát je navíc velmi riziková organizace. Údaje, které o vás má, může využít mnohými způsoby a spoustu z nich vám mohou zásadně ublížit. Ano, už tu máme případy, kdy vám stát nafotí pozemek dronem a vy dostanete pokutu za to, že jste si postavili na dvorku něco bez povolení, nebo máte o jednu kozu víc, než kolik jste jich přiznali veterinární správě. Tak to chodí už dnes.

Ale co v budoucnu? To je ještě horší. Nikdo vám nezaručí, že se třeba za pět, deset let stát nepromění v nebezpečnou totalitu. A pak vás můžou tyto informace dostat do problémů. To, co je dnes zcela v pořádku, se může za pět let trestat smrtí. Nikdo zkrátka neví, co bude zítra. A z toho důvodu je lepší, když má stát informací spíše méně, než více.

Poslední věc která se přímo nabízí… Jak by ochrana soukromí mohla fungovat v bezstátní společnosti. V současné době platí nějaké zákony, které soukromí chrání (nebo aspoň jejich účel má být ochrana soukromí. Realita může být jiná). V členských zemích EU je to hlavně GDPR, které definuje mnoho různých pravidel pro nakládání s osobními údaji. Takové předpisy jsou jistě v něčem možná užitečné, v něčem naopak škodlivé, ale víceméně tak nějak fungují.

V bezstátní společnosti ale nemůžou fungovat centrální zákony jako GDPR. Libertariáni a anarchokapitalisté za základní právní rámec obvykle považují princip neagrese, který říká, že zločinem je všechno, co zasahuje do vlastnických práv druhých lidí. A z tohohle úhlu pohledu by se mohlo zdát, že neexistuje způsob, jak osobní údaje chránit. Podle principu neagrese totiž nelze vlastnit informaci a moje osobní údaje jsou pouhé informace.

Když tedy firma vezme moje údaje a prodá je marketingové firmě, nejspíše to princip neagrese neporušuje. Ovšem tak snadné to není.

Firmy se svými zákazníky mohou ve smlouvách stanovit různá pravidla a čím lepší pravidla, tím větší konkurenční výhoda oproti jiným. Když uzavřu smlouvu se společnosti, na které je jasně stanovené, že mé osobní údaje nebude prodávat dalším firmám, třeba za účelem marketingu, ale přesto to udělá, už to za porušení principu neagrese považovat můžeme. A tím pádem je to už nějakým způsobem soudně vymahatelné.

Může klidně existovat i nějaká organizace, která definuje mnoho pravidel pro nakládání s osobními údaji a firmy mohou s touto organizací uzavírat dohody, čímž se firma zaváže, že bude dodržovat pravidla této organizace pod hrozbou nějaké sankce či vyloučení. Každý, kdo takovou dohodou uzavře opět získá konkurenční výhodu, dobrou pověst a bude se zkrátka brán více vážně.

Když budou lidé na trhu poptávat ochranu soukromí, bude ji trh také nabízet. To co jsem psal, jsou pouze mé nápady a reálný trh, kde si konkuruje řada podnikatelů a firem zcela jistě vymyslí daleko lepší způsoby, jak chránit soukromí, než s jakými přijdu já sám.

Co říct na závěr? Inu, svět se velice rychle vyvíjí a mění. To, co platilo včera, nemusí platit zítra. Informační technologie a internet změnily způsob, jakým jsme začali nahlížet na osobní informace. Hlídat si soukromí a dbát na pravidla bezpečnosti je aktuálnější, než kdy dřív. Netřeba ale panikařit. Pokud se dnes rozhodnete přestat používat Instagram, nebo si vyzkoušet Telegram, nebo si ozkoušet kryptoměny, tak je to určitě krok správným směrem.

Že libertariánům záleží na soukromí dokládá i menší průzkum, který jsem mezi anarchokapitalisty a minarchisty provedl. Odpovědělo mi celkem 67 respondentů a výsledky jsou celkem jednoznačné. A nevadí jen šmírování ze strany státu, ale také ze strany soukromých firem. Podrobné výsledky jsou pak na konci tohoto článku.

A nyní konečně slíbená statistika. Podotýkám, že se jedná jen o takovou zajímavost, než nějaký seriózní výzkum, takže výsledky berte s rezervou. Smyslem bylo zjistit, jak moc se lidé tímto zabývají.

První otázkou jsem si chtěl ověřit, že mi budou skutečně odpovídat anarchokapitalisté a libertariáni.

 

Zdá se, že dokonce zhruba polovina se o bezpečnost a soukromí i nějak aktivně zabývá.

Tady jsem malinko překvapen, protože jsem nečekal, že až tolika libertariánům vadí šmírování ze strany soukromých firem. Ne jen, že bych očekával trochu benevolentnější přístup k tomu, co dělá soukromá firma, než třeba u levičáka nesnášející kapitalismus, ale obecně si v diskuzích nevšímám, že by se libertariáni nějak často ozývaly proti Google nebo Facebooku. Tady je odpověď velmi předvídatelná. Pochopitelně libertariánům vadí, že je šmíruje stát.

Snowden je vnímám libertariány převážně pozitivně, ačkoliv sám libertariánem není, dokonce má i několik spíše levicových názorů. Evidentně ale udělal něco, co je napříč politickými spektry respektováno, když odhalil světu určité státní praktiky.

Překvapivě nemalá část respondentů používá Tor, tedy vysoce anonymní prohlížeč s přístupem na darkweb. Není to většina, ale není to ani zanedbatelný počet.

A zhruba polovina vlastní Bitcoin. Ostatní kryptoměny také nejsou zanedbatelným číslem.

Zde je vidět, že většina libertariánů nepoužívá žádnou emailovou službu zaměřenou na soukromí. Lze si to i vysvětlit tak, že to prostě není snadný krok se jen tak přestěhovat na jinou službu, když už můj email používá stovky lidí, eshopů a celá řada webů, na které jsem se s ním registroval.

Jak se zdá, většina nešifruje svá data. Možná byl kámen úrazu zmíněný software, na který se ptám. Možná by to dopadlo jinak, kdybych se ptal čistě jen na šifrování. I tak je vidět typický lidský rozpor mezi teorii a praxí (většina hlasovala, že se aktivně zajímá o soukromí, ale nešifrují data a používají běžnou emailovou službu).

Tady naopak se zdá, že nemalá část lidí používá nějaký addon, který zvyšuje soukromí. Je to možná tím, že na rozdíl od přestěhování emailové schránky nebo šifrování, se nejedná o příliš složité kroky.

Většina využívá čas od času VPNku. Ta není vhodná jen pro ochranu soukromí, jako je skrytí IP adresy, ale dá se tím o obejít případná regionální blokace některých online služeb.

A opět zhruba polovina využívá služeb password managerů. Možná je to ta stejná polovina, co vlastní Bitcoin a příležitostně využívá Tor.

Tak a to je konečně vše. A na závěr citát:

„Privacy is not about hiding something, privacy is about protecting something.“ (Soukromí není o tom, že něco ukrýváte, ale že něco chráníte.) – Edward Snowden

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2020: *****

Vladimír Pospíšil 800,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jiří Sika 500,- Kč, Ernest Wachtl 30,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jakub Malinovský 36,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Sabo 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Marie Kouklíková 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Jan Dočekal 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 12 721,00 Kč
Vybráno 36.34%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 313 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 2,10 out of 5)
Loading...
loading...
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.