16.7.2013
Kategorie: Ekonomika

Ochota financovat neefektivní stát dramaticky klesá

Sdílejte článek:

OD: ALEŠ ROD 16/07/2013

Věčně nespokojení Češi jsou poslední dobou nespokojenější než obvykle. Krom špatného počasí na tom má hlavní vinu neutěšená politická situace.  Systematickou práci v parlamentu definitivně nahradily slovní přestřelky „všichni proti všem“ připomínající raperské souboje v undergroundových klubech. Četnost zpráv o dalších případech korupce a klientelismu ve státní správě nepolevuje, a když ano, tak jen proto, že investigativní novináři odjeli na dovolenou.

 

 

I když mají tuzemští politici dojem, že jediné, co může volič dělat, je kroutit hlavou, zanadávat si v hospodě a čekat na další předvolební populistickou roadshow, pletou se. A hodně. Ochota daňových poplatníků podílet se na financování státní správy v České republice totiž několik volebních období dramaticky klesá. Praxe ukazuje, že daňová zátěž průměrného obyvatele není jediným ukazatelem, kterým je nutné zabývat se při fiskálně-politických debatách. O Lafferově křivce a s ní spojeném efektu (zvyšování daňové zátěže nevede automaticky ke zvyšování daňových příjmů, protože příliš vysoké daně demotivují lidi od práce, nebo je naopak motivují k „daňové optimalizaci“ – daňovým únikům, přesunům sídel firem do zahraničí, atd.) už slyšel každý. Jenže ukazuje se, že nehledě na výši daní začíná v mysli poplatníka stále větší roli hrát spokojenost s kvalitou práce státní administrativy.

 

Je to logické. Hned v prvním semestru se vysokoškolští studenti ekonomie učí o teorii poptávky, tedy i o tzv. teorii mezního užitku. Zjednodušeně řečeno: za jednotku zboží nebo služby jsem ochoten zaplatit maximálně tolik, kolik mi právě tato jednotka přinese uspokojení (tj. mezní užitek). Lidé mají různé zájmy a potřeby, proto jsou ochotni za totožné zboží platit různé ceny, nebo odmítají za různě kvalitní zboží platit stejně. Podobně založené úvahy lze aplikovat i na statek „státní administrativa“, který povinně platíme z našich daní. Důkaz? Ačkoliv se daňová kvóta v Dánsku dlouhodobě drží na necelých 49 procentech HDP, tedy suverénně nejvýše z celé Evropy, téměř neexistuje, že by si Dáni na systém veřejných financí ve vlastní zemi stěžovali (veřejně už vůbec ne), nebo se jej dokonce snažili obcházet! S kvalitou tamní státní správy jsou totiž velmi spokojeni.

 

To je ostatně charakteristické pro všechny skandinávské státy. Vysoké podíly státního přerozdělování v daných ekonomikách jsou pro daňové poplatníky stravitelné, protože za své peníze dostávají velmi kvalitní protihodnotu. Věřte nevěřte, je to skutečně tak. Když jsem se na téma daňových úniků bavil v Helsinkách s finskými daňovými poplatníky nad pivem za 7 eur (vivat spotřební daň na alkohol), dočkal jsem se vždy absolutního nepochopení, podezíravých pohledů a odpovědí typu „Jak jako daňový únik? Proč by někdo schválně neplatil daně?“, „Rodiče jsou v důchodu, to jim rovnou můžu začít krást peníze z peněženky“, „Aby někdo okrádal sám sebe? Proč proboha?“, „Klidně budu platit ještě víc, když bude třeba“ nebo „Odkud že to jsi?“.

 

 

V České republice podobná ochota zatím nehrozí. Naopak. Narůstající četnost dotazů „A budete chtít daňový doklad“, případně „Chcete na to papír?“ při každodenních nákupech zboží či služeb všeho druhu lze brát jako ilegální, avšak ekonomicky racionální reakci daňových poplatníků na současnou situaci. Ti nejsou spokojeni s kvalitou služby státu, a proto chtějí platit méně.

 

Potíž je v tom, že postihování daňových úniků za neodvedenou daň z kila prodaných meruněk, právě nainstalovaných okapů nebo opravené kabelky je téměř nemožné. Kde není žalobce, není soudce. Koruna ke koruně, a v rozpočtu rázem chybí miliardy. Na řešení „Nízké inkaso? Tak zvedneme daně!“ rovnou zapomeňme, zvyšování daňové zátěže celý proces daňových úniků ještě umocní (via Laffer).

 

Co s tím? Celý problém má jediné řešení. Systematické zeštíhlování veřejné správy, zjednodušování byrokratických procesů (nikoliv zvyšování kvantity) a vpřed hledící reformní kroky musí voliče přesvědčit, že placení daní není házení peněz do kanálu. Politici, dejte se do práce! A tím nemyslím založení poslanecké komise či výboru…

 

 

ZDRO A CELÝ ČLÁNEK: ALEŠ ROD

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč

Celkem za měsíc: 44 682,80 Kč
Vybráno 127.66%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 8 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (6 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.