nogo
15.12.2018
Kategorie: Společnost

O strachu ze slovíček

Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

Na text dnešního příspěvku mě navedl Miroslav Jahoda, asistent poslance EP Jiřího Payneho (a dříve Petra Macha), který se na svém Facebookurozepsal o Zprávě o závěrech a doporučeních Zvláštního výboru pro terorismus. (Plný text je docela dlouhý.)

 

Chválabohu, že někdo tyto výstupy čte  a dokáže je přežvýkat ostatním, protože jinak by nám unikl docela zajímavý moment v dějinách lidstva.

Výše zmíněná zpráva, přijatá v EP většinou 474 hlasů, se v některých bodech kryje s názory ventilovanými na tomto blogu natolik, že jsem tím překvapen (mile), a to i v místech, která by na první poslech vypadala zcela jinak.

Například z formulace o genderovém rozměru terorismu se nakonec vyklubalo zcela civilní tvrzení, cituji:

existuje mylný názor na to, jakou roli zde mohou hrát ženy; vzhledem k tomu, že ženy nejsou vždy pasivními subjekty, ale zajišťují také mobilizaci, provádějí nábor teroristů, shánějí finanční prostředky, a působí dokonce i jako pachatelky teroristických činů;

což bych klidně podepsal. Soustředění tisku i politiků na „svalnaté mladíky“ je dost krátkozraké. Hodnoty dětem předávají hlavně matky a pokud je to matka s názory, jaké měla třeba Muriel Degauque, jak to asi může dopadnout, že?

Páně Jahodův příspěvek však výslovně upozorňuje i na další sekci:

některé čtvrtě s nízkými příjmy v evropských městech čelí masové nezaměstnanosti a systematickému rozkladu vlády zákona, což vytváří živnou půdu pro náboženský extremismus a terorismus

a konstatuje, že toto je ze strany EP v podstatě přiznání existence oněch slavných „no-go zón“, aniž by ovšem to slovo přímo padlo.

Bingo.


Téma „no-go zón“ je mi blízké už proto, že se o jejich existenci či neexistenci asi tak pět let hádám na všech možných sociálních médiích. Za tu dobu je znát určitý posun, ale menší, než bych čekal. Aspoň vzhledem k tomu, co všechno se od té doby stalo. (Třeba onen slavný rozhovor s kancléřkou Merkelovou, ve kterém konstatovala, že i v Německu jsou.)

Internetová opozice vůči termínu „no-go zóna“ se dělí do dvou základních podtypů. První z nich vypadá asi takto:

„Molenbeek je úplně normální čtvrť, kde všichni žijí v naprosté pohodě a na úrovni, hned bych tam taky bydlel.“

Takové lidi nepotkávám online každý den, ale existují. Část z nich jen tak trolluje. Zbytek, který to myslí vážně, řadím do kategorie naprostí lunatici a nevěnuji jim další pozornost. Debata s někým, kdo vidí svět takovou optikou, připomíná snahu determinovat, z jakého druhu sýra se skládá měsíc. V tom vám ani Hubbleův teleskop nepomůže.

Daleko častější je druhý typ, který mluví asi takto:

„Ano, jsou čtvrti s vysokou nezaměstnaností a sociálními problémy, ano, kvete tam náboženský radikalismus, ano, odcházejí odtamtud lidi do Iráku podřezávat nevěřící, ano, schovávali se tam hledaní teroristi, ale proboha, hlavně tomu jevu neříkejme no-go zóny.

To už má k realitě daleko blíž. Tam vidíme tu ochotu si přiznat, že mohou-li se třeba někde v SRN veřejně sejít lidé po stovkách a skandovat hesla typu „Hamas, Hamas, Juden ins Gas“ (netřeba překládat, to asi pochopí i neněmčinář), tak že to není úplně „éňoňůňo cool“ a že čtvrť s vyšší koncentrací podobných jedinců musí logicky mít nějaké negativní bezpečnostní charakteristiky.

Ale proboha, hlavně tomu jevu neříkejme no-go zóny… Proč vlastně ne?

Asi každý, kdo má aspoň minimální cit pro jazyk, chápe, že ten pojem není myšlen úplně doslova. Že to není čtvrť, ve které by se z kanalizace náhle vyvalil zástup lidožravých Glumů a za pokřiku „Večšššeře přišššla!“ začal požírat neopatrného Evropana zaživa a bez odborně provedené anestézie. Jde o slovní metaforu pro oblast, kde je obyvatelstvo aktivně nepřátelské vůči právnímu rámci země.

Když jsem v červenci tohoto roku psal pro Zdroj.cz sloupek s názvem „O čtvrtích, kam se úplně nevyplatí chodit„, nabídnul jsem tam definici

„Oblast, v níž musejí pracovníci veřejných služeb, tj. zejména policisté, hasiči a záchranáři, při zásahu reálně počítat s možností hromadného útoku ze strany místních obyvatel.“

S potěšením tedy dnes konstatuji, že slova Evropského parlamentu o „systematickém rozkladu vlády zákona“ pokrývají ještě širší spektrum patologií, než o kterých jsem tehdy psal. Fajn.

Ale tomu výrazu „no-go zóna“ se zpráva stále ještě vyhýbá. A to i přesto, že k tomu výše zmíněnému rozkladu vlády zákona tam nedochází jen tak spontánně, jaksi ze vzduchu, ale činností nějakých konkrétních osob, které asi nebude zrovna bezpečné mít za sousedy.

Škoda. Ono je to sice škaredé sousloví, ale dvě výhody má.

Za prvé je krátké, a stručnost je v jakémkoliv pojmosloví vždycky výhodou. (Proto říkáme třeba „Vitamín D“ a ne „směsice cholekalciferolu s ergokalciferolem“.) Než vyslovíte celou tu výše citovanou úřední formulaci o „některých čtvrtích s nízkými příjmy….“, stihne odhodlaný bojovník hlasitě pochválit Alláha a vystřílet celý zásobník do nejbližšího stánku s horkými vaflemi a svařákem.

Za druhé má příslušný emoční náboj, který člověka vyrušuje z klidu a nutí jej přemýšlet, co s tím. Spousta problémů se dá zamést pod koberec jen tím, že je zaobalíme do bublinkové fólie frází, pod níž nejsou jejich ostré hrany tak patrné. To je ale tzv. sebeoblbování a nikdy to k ničemu dobrému nevedlo.

Takže: jestli toho krasavce jménem Cherif Chekatt, který už dva dny uniká policejním sborům celé Evropy, zase po nějakém čase vyhmátnou ve čtvrti podobné Molenbeeku (kde se čtyři měsíce skrýval atentátník z Bataclanu Salah Abdeslam), neříkejme tomu „čtvrť s nízkými příjmy čelící masové nezaměstnanosti blah blah blah“. Je na to i jiný, podstatně kratší termín.

Samozřejmě, pouhou minutu poté, co jsem to vydal, oznamuje policie, že krasavec je mrtev.

Autor: 

0_Marian_Kechlibar

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč, Hana Tomová 150,- Kč, František Dvořák 300,- Kč, Ivana Stupková 500,- Kč, Růžena Neuwirthová 200,- Kč

Celkem za měsíc: 48 492,60 Kč
Vybráno 138.54%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 17 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.