O prezidentu Trumpovi: Workoholik, který se neskrývá v Bílém domě a pro Ameriku pracuje

V tom se mohu s americkými hlavními médii, a od nich českými médii převzatými názory, shodnout. Jenže Trump je americký prezident – a je třeba se na něj dívat z tohoto úhlu. Tak především není politik a vyžaduje od své vlády výkon. Žádné okecávání, ale výsledky. Buď úkol splníš, nebo letíš – jako v jeho staré televizní show „Učedník“. Než se rozhodne, problém zkoumá – a hodně se ptá i veřejně, a na rozdíl od Baracka Obamy nedělá dojem, že všemu rozumí. Jeho otázky se často zdají jednoduché a intelektuálně chudičké, ale výsledkem je čin.

Nikdo na světě nebyl na pandemii připraven. Trump se ptal, odkud přichází, a zastavil lety z Číny, za což byl ještě přes měsíc označován liberálními médii za rasistu a xenofoba – a teď je kritizován, že na pandemii reagoval příliš pomalu. Trvalo to skoro další dva měsíce, než Evropská unie a další státy omezily leteckou dopravu.

Když vypukla v New Yorku nezvládnutá panika, a guvernér a starosta New Yorku zoufale žádali o pomoc, zorganizoval Trump pomoc nemocničních lodí námořnictva během týdne – a výstavbu stanových nemocnic v Central Parku a ve výstavním Javits Center během tří dnů. Pokud by se takový úkol svěřil federální a místní byrokracii, trvalo by to týdny. Nakonec se ukázalo, že plovoucích nemocnic město nevyužilo. Podobně přesvědčil automobilové výrobce převést výrobu od aut na plicní ventilátory, kterých se nakonec vyrobilo tolik, že se exportují do nejvíce postižených zemí.

Jedné z nejtvrdších kritik je vystavena jeho slíbená politika ochrany amerických hranic. Jen některá konzervativní média si dovolí publikovat záznamy stejných požadavků vyslovených členy Kongresu a prezidenty – počínaje Reaganem, Bushem starším, Clintonem, Bushem mladším i Barackem Obamou. „Slova, slova, slova, princi.“ Pouze Trump uvedl projekt do pohybu a kritici „ječí jak Viktorka u splavu“ – a spravedlivě se pohoršují nad Trumpovým požadavkem, že Mexiko za hraniční zeď zaplatí. Pravdou je, že Mexiko Spojeným státům nevystavilo žádný šek. Trumpem reformovaná dohoda NAFTA (USMC), hospodářsky pro USA velmi nevýhodná znamená, že Mexiko začíná za americké zboží platit daleko, více než doposud, a podobně i Kanada. Už nemůže na americké mlékárenské výrobky uvalovat 285procentní clo. Takže obě země teď vlastně jinou formou zeď splácejí.

Kdykoliv o Trumpovi začínám pochybovat, připomenu si, proč jsem ho volil, a co jsem od něj očekával. Nebylo toho mnoho, ale pro mne to bylo podstatné – jmenovat do Nejvyššího soudu a federálních soudů co nejvíce konzervativních konstitucionalistů – neboť to budou oni, kdo bude formovat právní pozadí USA po příštích 20 let. Druhým splněným očekáváním – a to dost rozšířeným – bylo odstoupení od Pařížských dohod a zastavení zelené tyranie. Splněno. Energetická nezávislost a podstatná deregulace federálních vyhlášek – dnes na každou novou připadá 70 zrušených – jsou jen tou pověstnou třešničkou na dortu.

Jako každý člověk Trump dělá chyby, a v neustálém politickém stresu jich dělá víc, než kdyby se mohl vládnutí věnovat v klidu. Co už média nezdůrazňují, je, že se chybami učí a svá rozhodnutí podle vývoje mění, za což je ovšem opět kritizován, že nebyl jasnozřivý dost, a chyb se dopouštěl, což by se Obamovi určitě nestalo. Trump je workoholik, který se neskrývá v Bílém domě, a pro Ameriku pracuje, i když hraje golf. Podle protivníků když nabízí naději, řešení, optimismus a naději, tak lže. Neštěstí a prohry se veřejnosti prodávají lépe. Chlápek nabízející úsilí, snahu a práci je nebezpečný. Něco podobného zažil i čerstvě jmenovaný ministerský předseda Velké Británie, Winston Churchill. Zatím naštěstí to nejsou bomby padající na Washington, co by rychle přesvědčilo veřejnost, že to Trump myslí doopravdy a že jiné cesty k oživení americké ideové dominance zakotvené v její ústavě není.