31.1.2014
Kategorie: Ekonomika

O evropských dotačních fondech

Sdílejte článek:

OD: URZA 31|01|2014

 

V rámci všemožných diskusí na téma přínosů a nevýhod našeho členství v EU je často citovaným argumentem na podporu našeho členství fakt, že peněz, které jsme (si) nacpali do Brusele, je o trošku méně než těch, které nám Brusel vytlačila zpět. Vadou na kráse tohoto nezvratného faktu je pochopitelně to, že zatímco tok peněz směrem z ČR do EU tak nějak vůbec nezávisí na tom, co s těmi penězi EU udělá, avšak ve směru opačném musí být ty peníze vždy vázány na nějaký konkrétní výdaj; a není tak těžké uhodnout, kdo stanovuje v této hře pravidla.

 

 

Ten problém s dotacemi lze krásně popsat na následujícím přirovnání: Dáte-li někomu své peníze na to, aby vám koupil věci, které považuje za správné on, nikoliv ty, jež chcete vy sami, nemusí to být pro vás výhra ani v případě, že dotyčný nakoupí za více peněz, než kolik jste mu dali. Ačkoliv to na příkladech s jednotlivci chápe snad každý, v případě ČR a EU je to celé jaksi zamlžené politickou rétorikou a spoustou balastu okolo.

 

Když však upustíme od vysvětlování pomocí přirovnání a přejdeme k ilustraci na reálných příkladech, narazíme na další komplikace, neboť nezanedbatelnému množství lidí bohužel dělá problémy plně pochopit a do důsledku domyslet relativně jednoduchý ekonomický princip, že je-li o cokoliv skutečně zájem a jde-li o věc doopravdy prospěšnou, svobodní jedinci si to pořídí i dobrovolně, bez donucení; jsou-li však potřeba ke vzniku čehokoliv dotace, protože lidé by si to sami o své vůli nezakoupili, znamená to jediné: jedná se o plýtvání a věc neužitečnou, jejíž užitek je nižší než náklady na její pořízení. Důsledkem nepochopení této myšlenky jsou pak mimo jiné i argumenty, podle kterých jsou dotace cyklostezek, zelených programů, některých infrastruktur či nejrůznějších projektů obecně vlastně prospěšné, protože „bez těch dotací by to nikdy nevzniklo“ (což je právě nejlepší důvod pro nedotování, neboť se jedná o plýtvání zdroji, které mohou být využity lépe).

 

Faktem také je, že – bez ohledu na platnost předchozího odstavce – dotované projekty většinou někomu přinášejí nějaký užitek; když tedy odhlédneme od neefektivního plýtvání zdroji a od celé nákladové stránky (třeba si můžeme představit, že ty věci jsou zásluhou nějaké vyšší moci vážně „zadarmo“), seznáme je typicky prospěšnými. Projede-li po cyklostezce jeden cyklista za hodinu, nebylo by to ve většině případů ničemu ke škodě, pokud by náklady na její vybudování byly nulové (což samozřejmě nikdy nebyly, nejsou a nebudou). Relativně nedávno jsem však narazil na dotace ve výši velkých desítek milionů, jež směřovaly do tak kolosálního nesmyslu, který bych spíše očekával v Pratchettově Zeměploše či Adamsově Stopařově průvodci než v reálném světě; a o tuto absurditu bych se s vámi, vážení čtenáři, rád podělil.

 

Před pár měsíci získal můj chlebodárce velkou zakázku, na kterou jsme však neměli dostatek analytiků, takže jsme nějaké na pár týdnů či měsíců nakoupili od konkurence (myslím, že se tomu říká bodyshopping). Za normálních okolností pracuji většinou z domova, avšak tentokrát byla kvůli lepší koordinaci vyžadována má přítomnost na pracovišti; tam z rozhovorů s novými analytiky vyplynulo, že jim přeřazení k nám (byť dočasné) vyhovuje, protože mohou pracovat v Praze (kde žijí) a nemusejí dojíždět do nějaké Horní Dolní, kde sídlí jejich firma (původně pražská).

 

Z podrobnějšího rozboru pak vyplynulo přibližně toto: Firmy, které splňují určité podmínky (ty neznám úplně přesně, ale například jde o to, že pracují pro zahraniční investory, vzdělávají své zaměstnance podle podmínek stanovených EU, provozují hosting či housing serverů a podobně; zdá se to býti dosti složité), mohou dostat evropské dotace za předpokladu, že jsou to firmy mimopražské a tvoří pracovní místa mimo Prahu (protože EU má jakýsi cíl podporovat rozvoj méně rozvinutých regionů, což bude asi podcíl vyššího cíle nastolení rovnosti); je však (i oficiálně z pohledu těch, kdo dotace přidělují) úplně jedno, kým jsou ta mimopražská pracovní místa zaplněna (klidně mohou být všechna zaplněna Pražáky), podobně jako nezáleží na tom, zda ta firma byla předtím v Praze a přesunula se (i se zaměstnanci) někam jinam (záleží pouze na tom, že to není jen fiktivní přesun firemního sídla, ale že tam skutečně ti lidé chodí do práce, což nějaké orgány kontrolují), ba dokonce pro evropského úředníka není z hlediska přidělování peněz podstatné ani to, když se firma přesune pouze s cílem získání dotací.

 

 

Za co tedy v praxi dostává výše zmiňovaná firma velké desítky milionů korun z EU? Inu, za to, že se přestěhovala z Prahy do nějaké řitě těsně za hranicí Prahy a ponechala si své pražské zaměstnance, kterým teď přispívá na benzín a ještě jim finančně a různě jinak kompenzuje časové ztráty spojené s dojížděním, takže tito zcela zbytečně ztrácejí svůj (relativně slušně placený) čas cestováním, zhoršují dopravní situaci v Praze, plýtvají benzínem a naftou, za což dostávají štědré peníze z dotačních fondů, čímž se stává jejich produkt dražší (započteme-li do jeho ceny i dotace; bez nich se jeví jejich ceny celkem tržní, rozhodně srovnatelné třeba s našimi). Pikantní na celé věci je i to, že se nejedná o žádný podvod či zamlžování skutečností: oni prostě jen dostávají peníze, na které mají dle EU právo, bez ohledu na to, jaká je reálná situace (která není z jejich strany nijak zatajována).

 

Lze z tohoto plýtvání vinit onu firmu, její zaměstnance či majitele? Dle mého názoru nikoliv. Podnikatelé sledují zisk; to je v tržním prostředí naprosto v pořádku, je to jejich posláním a není-li trh deformován, pak svým úsilím o dosažení co nejvyšších výdělků obohacují celou společnost. Problém nastává v momentě, kdy někdo (v tomto případě EU) vytvoří podmínky, ve kterých sledování vlastního zisku znamená plýtvání; pak je racionální strategií podnikání (ve snaze co nejvíce vydělat) přesunout svou pražskou firmu do nějaké Horní Dolní, což sice nesmírně zvýší náklady (příspěvky na benzín jsou tady asi ta menší položka; ta větší spočívá v nabídnutí zaměstnancům takových výhod, aby jim to stálo za to dojíždění), takže by to za normálních okolností byl nesmysl, nicméně když to zaplatí EU a ještě přidá něco navrch – pochopitelně z peněz daňových poplatníků, stává se takto absurdní chování ziskovým. Domnívám se tedy, že problém není v těch, kdo ty dotace přijímají, nýbrž v tom, že takové „veřejné peníze“ vůbec existují. A nejsmutnější na celé věci je, že úplně stejný problém je inherentně zahrnut v naprosto každé dotaci; jen bohužel není tak dobře vidět.

 

 

ZDROJ: mises.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Soňa Holcová 200,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč

Celkem za měsíc: 13 147,00 Kč
Vybráno 37.56%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 11 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
1 komentář
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.