eulevice
21.12.2015
Kategorie: Společnost

O bruselské totalitě (III.): Neomarxistické zdroje

Sdílejte článek:

JIŘÍ FUCHS 21|12|2015

Jak souvisí revoluční úsilí kulturních marxistů s multikulturalismem? Také ideový guru revoltujících studentů šedesátých let, neomarxista H. Marcuse, spatřoval v přistěhovalcích revoluční potenciál. Učinil je tedy materiálem revolučního rozjímání, na jehož konci byla ideologie multikulturalismu. Pod líbivým balením antirasismu, tolerance k jinakosti, vzájemného multikulti obohacování se skrýval revoluční záměr.

Nová levice totiž zvedla prapor všech společenských outsiderů, dekadentních alternativců a údajně vykořisťovaných menšin, včetně těch přistěhovaleckých. Ti všichni byli vítanou opozicí vůči stávajícímu systému. Marcuse říkal, že tito páriové představují revoluční sílu, která znásilňuje pravidla hry, a která je také v pozadí každé politické demonstrace za oběti zákona a pořádku. Cílem revoluce je přece odstranění starých pořádků.

Marxisté jsou světonázorově materialisty a společensky revolucionáři. Celkem pochopitelně se tedy snaží změnit společenské řády podle svého světonázorového vyznání – a to od základu. Staří marxisté násilně, kulturní neomarxisté však nenásilně – a v tom je kouzlo jejich současného úspěchu. Proč?

Bolševický teror sice zastrašoval, ale v podstatě neměl šanci veřejnost dlouhodobě získat. Stratégové neomarxismu to pochopili a už ve dvacátých letech minulého století přesměrovali revoluční elán na kulturu. Byl to geniální tah, neboť právě přes kulturu se jim postupně podařilo získat duši Západního člověka.

Hlavní překážkou marxistických revolucionářů byla samozřejmě tradiční morálka. Ta totiž byla normativním a praktickým orientačním centrem někdejších západních společností.  Přitom v každém ohledu odporuje materialistickému pojetí člověka jako pouhého živočicha zplozeného kosmickou náhodou. Tradiční morálka musela být tedy zničena a odklizena především.

Počínaje osvícenstvím byla sice etika přirozeného zákona stále víc – především teoreticky – problematizována, ale ve společenském vědomí a hlavně v praxi měla pořád ještě pevné místo. To museli kulturní marxisté změnit. V jejich propagandistické rétorice byla tedy přirozená, všelidská morálka obecného zákona deklasovaná na nábožensky tmářskou, utopickou, pokryteckou, buržoazně měšťáckou, autoritářskou, patriarchální a fašistickou.

Kulturní zápas za odstranění tradiční morálky byl přitom interpretován jako proces osvobozování od středověkých předsudků, jako úsilí o opravdovou humanitu, rovnost, toleranci a emancipaci. Měřítkem opravdovosti tu byla materialisticky vykuchaná antropologie a příslušné ideologické nadsázky. Skutečně lidská realita byla v těchto výkladech deformována k nepoznání. Veřejnost se však chová, jako by nic lepšího neexistovalo. Jak tento kolaps zdravého i filosofického rozumu vysvětlit? Má důvody ideologické a filosofické.

Ideologicko-strategický důvod úspěchu

Ideologové hrají na emoce. Když se jim podaří najít tu správnou tóninu, ustupuje zdravá racionalita rychle do pozadí. Nastupují úderné slogany, nablýskaná rétorika, sofistické kejkle i sprostá demagogie. A marxisté všeho druhu jsou vskutku profesionálními ideology. Oprášili působivé zaklínadlo „boje za práva utlačovaných“ a odstartovali spanilou jízdu moderními dějinami. Staří marxisté osvobozovali dělníky – a víme, jak to se svobodou dopadlo.

Kulturní marxisté jsou velkorysejší: Chtějí osvobodit všechny utlačované světa – i ty, kdo se jimi být necítí. Zproletarizovali tedy všechny možné i nemožné menšiny, přisoudili jim status obětí, a vybavili je výsadou nekritizovatelnosti; utlačovaní přece musejí být vždycky v právu. Kdo na tyhle šablony naprogramovaného myšlení nepřistoupí, kdo s námi nebojuje za práva utlačovaných, je netolerantní, jedná z nenávisti a zaslouží úděl na smetišti dějin.

Záleží tedy na tom, jak se věc revoluce podá. Komunisté zprvu také měli značné sympatie; vypadali jako ochránci chudých. Ale provozovali revoluci s bičem v ruce. Kulturní marxisté vyměnili bič za pero a oslovují permanentně – víc, než si myslíte. Široká veřejnost západních společností akceptuje jejich spásné projekty nápravy všech křivd světa jako samozřejmý progres humanity.

Všimněte si např. sebeúchvatu multikulturalistů z vlastní citlivosti pro jinakost a ze skromnosti, s jakou odmítají chápat někdejší západní kulturu jako vyšší než jakoukoli jinou. Tu svoji samozřejmě pokládají mlčky za absolutní. Ale to už bychom na nich chtěli asi moc. Taková sebereflexe se do ideologicky zkorumpovaného myšlení nehodí.

Jak se ale podařilo kulturním marxistům ideologicky ovládnout v posledním půlstoletí celou západní civilizaci? O tom, že to dokázala, svědčí např. to, že její produkt, totiž politická korektnost, na Západě úspěšně podvazuje svobodnou diskusi ve všech oblastech společensko-politického života.

Neomarxismus se nestal ideologickým hegemonem ani přes noc, ani náhodou. Jeho architekti přišli s chytrou strategií, která vešla do dějin jako dlouhý pochod institucemi. Šlo o to postupně obsadit vedoucí místa sympatizanty a agenty kulturní revoluce. První na ráně byly pochopitelně instituce vzdělávací a komunikační. Tedy zařízení, která mají přímý vliv na utváření veřejného mínění – univerzity, média, umělecké spolky, divadla, Hollywood, centra pop kultury.

Protože se v liberálních demokraciích těší právě tyto instituce poměrně značné svobodě od státního dohledu, šlo to s jejich ideologizací hladce. Západní veřejnosti byly za pár desetiletí zpracovány do té míry, že dnes vítají radikální ideologické redefinice rodiny, lidských práv, hodnot a normálnosti jako standardy humanity, které odpovídají člověku 21. století. Mezi nimi vyniká zabíjení nenarozených lidí povýšené na lidské právo – což je historicky unikátní nelidskost, která dobře charakterizuje úroveň etického myšlení naší doby.

Generace osmašedesátníků mezitím dozrála k mocenským postům, takže dnes je např. v evropském parlamentu dělení na pravici a levici spíše jen fíkovým listem mocenského kartelu ideologicky sjednocených příslušníků hlavních politických stran. Dokážou tedy bez odporu, jaksi samospádem, vtělit radikálně novou morálku kulturních marxistů do legislativ jednotlivých států EU.

Kulturní marxisté prodávají svou novou morálku v líbivém balení nominálních ušlechtilostí. Krom toho se jim podařilo ideologicky zkorumpovat univerzity, média, vlády, justici. To vše pod lákavým zdáním kulminace ve vývoji humanity. Vychovávají tedy elity a kádry jako budoucí vychovatele zaostalých mas.

Filosofický důvod úspěchu

Triumfální pochod neomarxistů západními institucemi, kterému aktivně asistovaly mraky intelektuálů, musí mít ale ještě nějaké hlubší vysvětlení než pouhou obratnost v prosazování nových hodnot a vizí. Jak to, že se takové množství intelektuálů angažovalo ve věci tak extrémně nelidské kulturní revoluce? Kde zůstala jejich soudnost, kritičnost, profesní čest?   

Každá ideologie obsahuje nějaký světonázor, který vychází z nějaké filosofie. Marxisté čerpají svůj materialistický a hodnotově relativistický pohled na člověka z vývoje novověké filosofie. Tato filosofie se však v moderní době (postmoderní nevyjímaje) bezkonkurenčně prosadila. Když se tedy na otázku podíváme z tohoto hlediska, nemůžeme se úspěchu marxistů divit.

Jestliže kdysi naletělo takové množství intelektuálů utopii komunistických revolucionářů, jak by dnes nenaletělo množství relativně slušných lidí svůdným heslům daleko vychytralejších kulturních marxistů? Důvodem blamáže je v obou případech světonázorová spřízněnost vzdělanců, opřená v posledku o nezpochybňovanou autoritu novověké filosofie.

Z toho už je pochopitelná i silná potřeba přizpůsobit socio-kulturní realitu materialistickému obrazu světa a hodnotovému relativismu. Právě tato potřeba vysvětluje plynulou expanzi a bezproblémovou recepci kulturní revoluce.

ZDROJ: distance.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Eva Edler 300,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Lenka Poncarová 300,- Kč, Martin Dindoš 500,- Kč, PharmDr. Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jiří Sika 200,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč, Pavel Sejrek 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč

Celkem za měsíc: 12 400,00 Kč
Vybráno 35.42%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 48 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...