the-exodusjews
21.1.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Nový exodus

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (25 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

Židovské obyvatelstvo v západní Evropě už se necítí bezpečně. Mladí čím dál častěji volí emigraci do Izraele.

Francie

Devatenáctý březen 2012 byl pro Yaakova Monsonega nejhorším dnem jeho života. Ředitel židovské školy Ozar Hatorah ve městě Montauban byl toho rána v práci jako obvykle, když se z  nádvoří školy začaly ozývat výstřely. Doběhl na místo činu právě včas, aby viděl, jak útočník zahnal do kouta osmiletou holčičku, chytil ji za vlasy a z bezprostřední vzdálenosti jí prostřelil hlavu. Byla to jeho dcera Miriam a byla na místě mrtvá.

Společně s ní zůstaly na zemi ležet tři další oběti: třicetiletý rabín Sandler a jeho dva synové, šestiletý Aryeh a tříletý Gavriel, které se mladý rabín snažil chránit vlastním tělem. Další postřelený, sedmnáctiletý Bryan, dokázal svůj boj o život v nemocnici vyhrát.

Pachatel se jmenoval Mohammed Merah a vraždění v Montaubanu nebylo prvním, kterého se dopustil. Už jedenáctého března zabil u bankomatu v Toulouse mladého francouzského vojáka a o čtyři dny později zastřelil tři další vojáky. Motivem jeho činu byl náboženský extremismus. Po masakru v židovské škole strávil na útěku ještě další tři dny. Poté jej policie obklíčila v jednom bytě  na předměstí Toulouse; při následné přestřelce přišel Merah o život.

Unikátním prvkem celé věci bylo, že pachatel na útěku se dovolal do televize France 24 a hovořil s redaktorem. Popsal mu svoje činy jako „naprosto nezbytné pro ochranu cti islámu“. Nebyl to jeho první zločin  z náboženské nenávisti. Už v roce 2009 pobodal svého vlastního bratra Abdelghaniho, který chodil s židovskou dívkou a odmítal se s ní rozejít. Mohammadova sestra Souad však jeho činnost schvaluje. „Jsem hrdá na svého bratra,“ řekla na tajně pořízené nahrávce, kterou později odvysílala televize M6. „Měl odvahu a bojoval až do konce. Jsem pyšná, pyšná, pyšná. Židi a všichni ostatní, kdo masakrují muslimy … nenávidím je.“

(Člověk si nutně klade otázku, kolik dalších takových lidí hovoří v soukromí podobnými slovy, i když nemají zrovna záznam v trestním rejstříku. Přitom dokud něco podobného nevyjde najevo, jsou započítáváni mezi „umírněné, zákon respektující osoby“.)

Krvavé tažení Mohammeda Meraha bohužel nebylo jediným takovým zločinem ve Francii. Půlmilionová francouzská židovská komunita, nejpočetnější v západní Evropě, byla v tomto století zasažena několikrát.

V lednu 2006 byl africkým „gangem barbarů“ (tak si říkali sami) unesen mladý prodavač mobilních telefonů Ilan Halimi. Pachatelé věřili tomu, že všichni Židé jsou bohatí, a opakovaně se z rodiny uneseného mladíka pokoušeli dostat tučné výkupné 450 000 Eur, které bylo naprosto mimo možnosti rodičů. Tři týdny drželi Halimiho v zajetí a mučili jej. Když jim pak bylo patrné, že nic nedostanou, pohodili umírajícího zajatce u silnice. Ani rychlý převoz do nemocnice mu nezachránil život; v okamžiku nalezení měl Halimi popáleniny na osmdesáti procentech těla. Rodina, zklamaná přístupem francouzského státu, nechala nakonec jeho pozůstatky pohřbít v Izraeli.

V lednu 2015 vtrhl Amedy Coulibaly do košer obchodu v Paříži, zastřelil čtyři přítomné Židy a zbytek vzal jako rukojmí. Po několika hodinách jej policie při zásahu zabila. Jeho čtyři oběti byly pohřbeny v Jeruzalémě.

O pár týdnů později, na opačné straně země v Nice, zaútočil jiný Coulibaly (Moussa) nožem na dva vojáky střežící židovský kulturní dům. Tentokrát byl pachatel zadržen živý a po svém zatčení mohl vysvětlit policii, co jej k útoku vedlo. Byl to dlouhý monolog na téma „nenávidím Židy a Francouze“.

V říjnu téhož roku byli před synagogou v Marseille pobodáni tři Židé. Všichni svá zranění přežili. Útočník při svém činu vykřikoval antisemitská hesla.

O měsíc později kráčel v Marseille po ulici židovský učitel, když se k němu zezadu přihnaly dvě motorky a tři muži na něj zaútočili nožem. Jeden z nich měl na tričku vlajku Islámského státu. Oběť měla opět štěstí a svoje zranění přežila.

Začátkem ledna 2016 zaútočil mladý Kurd mačetou na Benjamina Amsellema, učitele židovské školy v Marseille. Nebyl to příliš úspěšný útok, protože pětatřicetiletý muž dokázal patnáctiletého příznivce Islámského státu odehnat tlustým výtiskem Tóry, kterou držel v ruce; utrpěl jen povrchní zranění na rameni.

Daleko horší případ nastal v dubnu 2017 v Paříži. Penzionovaná lékařka a učitelka Sarah Halimi byla zmlácena a následně vyhozena z okna vlastního bytu mladým mužem z Mali. Kobili Traoré při svém činu křičel „Alláhu Akbar“ a „ty Šejtáne!“.

Tyto vraždy a pokusy o ně jsou jen špičkou ledovce, respektive toho, čemu francouzští Židé musejí čelit.

Všechny židovské objekty jsou již desítky let chráněny armádou a policií. Urážky, výkřiky, vyhrožování, nenávistné nápisy a občasné žhářské útoky se dávno staly součástí běžného dění.

Podstatná část francouzských Židů má kořeny v severní Africe (Maroko, Alžírsko), odkud se musela vystěhovat v 60. letech 20. století kvůli pogromům a jiné perzekuci ze strany domácího obyvatelstva. Jedním z prvních právních úkonů nezávislého Alžírska v roce 1963 byl zákaz udělování alžírského občanstvínemuslimům, včetně Židů; celkem 130 tisíc se jich odstěhovalo do Francie a z původně početné komunity zbylo v Alžírsku jen pár jedinců. Velké synagogy v Oranu a Alžíru byly přeměněny na mešity. Podobný vývoj nastal i v jiných arabských státech.

Ani ve Francii uprchlí Židé nenašli trvalý klid. Jejich nepřátelé se začali do země stěhovat krátce po nich. Incidenty postupně narůstaly až na dnešní tristní úroveň.

To vedlo k druhému exodu, tentokrát do Izraele. V roce 2016 se do země zaslíbené odstěhovalo pět tisíc francouzských Židů. Mezi lety 2000 a 2017 se do Izraele přestěhovalo celých 10 procent francouzské židovské populace, často mladí lidé, mnohdy ti nejvzdělanější.

Bude-li trend pokračovat, může v tomto století francouzská židovská komunita zaniknout stejně, jako zanikla ta alžírská. A ze stejných důvodů.

Švédsko

Situace Židů ve Švédsku, další zemi, která byla zasažena silným přistěhovalectvím z muslimského světa, se nedávno věnoval americký liberální deník The New York Times. NYT je ve svém redakčním ladění spíš pro-multikulturní, takže reportáž o nové vlně antisemitismu ve Švédsku naznačuje, jak je problém vážný.

Na rozdíl od Francie nedošlo ve Švédsku ke spektakulárním vraždám, ale situace je tísnivá. V prosinci 2017 naházeli maskovaní útočníci do synagogy v Göteborgu Molotovovy koktejly. V budově právě probíhala oslava svátku Chanuka a přítomno bylo větší množství mladých lidí. Když se USA rozhodly přesunout svoji ambasádu do Jeruzaléma, konaly se v Malmö a ve Stockholmu demonstrace, jejichž účastníci skandovali hesla o „střílení Židů“ a „synech prasat a opic“.

„Vstoupit dnes ve Švédsku do synagogy obvykle vyžaduje důkladnou bezpečnostní kontrolu jako na letišti, a to včetně výslechu. V dobách mimořádného nebezpečí hlídkují kolem židovských škol policisté se samopaly. Děti v židovské školce v Malmö si musejí hrát za neprůstřelným sklem. I na pohřbech dochází k incidentům.“

„Učitelé židovského původu se snaží jej zakrýt. Učitelka, který ze strachu o vlastní bezpečnost odmítla uvést i město, kde učí, řekla švédským novinám: „Slýchám studenty, jak na chodbách vykřikují, že budou zabíjet Židy.“

(Citováno z výše zmíněného článku v New York Times.)

Jediný ortodoxní rabín v Malmö, který se stále ještě odvažuje chodit po městě, má bohatou sbírku příběhů. Ne každý je stejně odvážný jako rabbi Kesselman. Už v roce 2010 se někteří místní Židé rozhodli „zvednout kotvy„, dokud je čas, a přestěhovat se do Izraele. Začátkem roku 2018 poskytl švédský velvyslanec v Izraeli rozhovor místním novinám a otevřeně v něm řekl, že Švédsko v ochraně svých Židů selhalo.

Video z jedné z demonstrací v Malmö:

Pokud by vás zajímalo, co se myslí tím „Chajbar, Chajbar, ó Židé, Mohamedova armáda se vrátí“, což se skanduje v čase 02.22-02.28, tak to je narážka na vítězství proroka Mohameda nad židovským vojskem roku 628. Tato ritualizovaná nenávist má staré a hluboké kořeny.

Situace Židů v Belgii či v Německu není o moc lepší, než ve Švédsku. Dalo by se o tom napsat dost dalšího textu, ale tento článek je už i tak dlouhý.

Všude má vývoj stejnou příčinu. Noví obyvatelé si z Blízkého východu přinesli s sebou i násilný antisemitismus s náboženskými kořeny. Mnoho veršů Koránu a příběhů sunny je vůči Židům vysloveně nepřátelských (podrobná analýza). Arabské státy vesměs vyhnaly svoje židovské menšiny už v 50. letech 20. století a tamní kultura je prosycena primitivním antisemitismem v míře, kterou dnešní Evropané ani neumějí pochopit. Nenávistné verše ve svatých knihách jsou přetrvávající problém. Moudřejší lidé je mohou ignorovat, ale nemohou je z posvátných textů vymazat.

Osobně považuji útěk Židů z Evropy za znamení toho, že přicházejí temné časy. Málokterá skupina obyvatelstva byla v dějinách tak systematicky pronásledována, jako právě Židé. Pokud tedy nyní dávají Francii či Švédsku sbohem, vědí dobře, proč tak činí.

Zbytek Švédů či Francouzů si může položit otázku: co udělají jejich pronásledovatelé, až jednoho dne nastane ten okamžik, že už žádné Židy „po ruce“ mít nebudou? Pochybuji, že by pak najednou v jejich duších nastal klid a mír. Řekl bych naopak, že pravděpodobná odpověď zní takto: začnou terorizovat a pronásledovat někoho jiného, třeba další „nevěřící“.

Ptal se mě loni jeden známý, kdy konečně začnu být optimista. Odpověděl jsem mu, že tehdy, až se francouzští Židé začnou stěhovat z Izraele zpátky do Francie. To by byla opravdu dobrá zpráva. Ale za svého života ji neočekávám.

 

Autor: Marian Kechlibar

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2018: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Věra Vladyková 290,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Eco Bau 500,- Kč, MUDr. Štefan Ridzoň 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč

Celkem za měsíc: 4 273,00 Kč
Vybráno 12.21%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
99 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.