“Nové” Rusko

F. HRABAL 03|04|2016

Vždycky, když slyším z úst nějakého “experta na Rusko”, jenž se ohání tím, že tam nedávno byl a jak se prý úžasně změnilo a že to je už “nové, jiné Rusko”, může mě šlak trefit. “Nové Rusko” je asi tak nové, jako by bylo nové, pseudodemokratické Německo, v jehož čele by stanul bývalý důstojník Gestapa, v jehož parlamentu by zasedali poslanci NSDAP s hakenkrajcem na klopě a jehož ulice by zdobily pomníky Hitlera a Himmlera.

Většina z těchto “odborníků”, přestože Rusko nedávno navštívili anebo tam strávili určitou dobu obchodně, zná skutečné Rusko akorát “z rychlíku”. Většinu svého služebního pobytu totiž strávili v Moskvě či Petěrburgu, kde žili mezi kolegy byznysmeny,manažery a obchodníky, na pivo chodili do restaurace v Českém centru, IrishPubu či jiné “typické” místní krčmy, oblíbené zahraničními obchodníky, odtud vytáhli paty maximálně na daču některého obchodního partnera… a novost/modernost/světovost Ruska vyvozují z toho, že na Rudém náměstí je reklama CocaColy, štětky mluví anglicky, přeškolení kgb-áci v chrámech líbají ikony, oproti Kremlu je McDonald, po ulicích se vozí zbohatlíci v limuzínách a v moskevských parcích se povalují místo opilců narkomani závislí na afghánském heroinu, jehož významná část končí u ruských spotřebitelů, k nimž směřuje přes špatně střežené hranice středoasijských států.

Takže tito rádobyexperti ani netuší jak vypadají hlinité “autostrády” (na nichž je navíc tu a tam závora a kulometné hnízdo a vojáci se samopaly zde opakovaně kontrolují každého cestujícího!), smradlavé latríny na něž chodí v létě i za mrazu školní děti v Tuvě i docenti v Ulan Ude, buřinou zarostlé dřevěnice ve vesnicích kousek za Moskvou či Petěrburgem (jimž dodnes vévodí Leninovy sochy), zemljanky na Solověckých ostrovech, rozpadávající se průmyslové komplexy na Kolymě či v Chakassku a Tuvě (kde snad nenajdete jedinou fungující fabriku… já tam navíc byl náhodou také v době naftové krize v květnu 2011, kdy většina čerpadel neměla kapku benzínu – v Rusku, ropné velmoci… absurdní,co?), opuštěné uranové doly, hnijící lodě v přístavech atd., jelikož přiletěli letadlem přímo na moskevské letiště, ani netuší, že téměř celou západní hranici Ruska (od Pobaltí po Murmansk) nadále lemuje “železná opona” (ostnaté dráty, protitankové zátarasy, strážní věže a vojenské základny) … ale hlavně si nikdy nepokecali s normálními lidmi, kteří neumí anglicky, nemají doma ani splachovací záchod, natožpak počítač s internetem, ale zato strávili v mládí 15 let na magadanských zlatých dolech anebo štosovali v gulagu mrtvoly svých spoluvězňů, dřou bídu a uhýbají na ulicích limuzínám v nichž se vozí “rudí kapitalisté”, bývalí estébáci (KGB-áci) a komunističtí papaláši, kteří rozkradli státní podniky a teď tráví léto ve svých rezidencích ve Španělsku, zatímco žebráci ověšení válečnými vyznamenáními proklínají Gorbačeva, kapitalismus i demokracii!

Faktem je,že v Moskvě a Petěrburgu vyrostly luxusní hotely, nablýskané butiky světových značek a bary, fast-foody, sex-shopy a skleněné věžáky bank, ale Rusko není jen Rudé náměstí, Kreml a Ermitáž, to jsou i desetitisíce dřevěnic, ruiny kolchozů a fabrik, lebky a kosti křupající pod nohama na místě bývalého lágru na Sekernej Gore… a hlavně komunismus a imperiální nostalgie v srdcích a duších statisíců Rusů, strach neruských obyvatel federace ze šovinistických projevů “bílých” Rusů a desítky Kavkazanů, Burjatů, Tuvinců, Jakutů a občanů středoasijského původu každoročně zavražděných ruskými skiny a neonacisty (znám osobně desítky ruských občanů “2.kategorie”, kteří se bojí cestovat do Moskvy i na služební cestu a své děti posílají kvůli rasismu studovat raději do Číny a Mongolska, takoví občané se přestávají ztotožňovat se státem, jenž pouze obývají (např. na Sibiři vzniklo hnutí za odtržení Sibiře a připojení k USA); nárůst rasistických, antisemitských a antidemokratických útoků a veřejných vystoupení, většinou pod blahosklonnou ochranou milice, která jinak surově mlátí i opoziční politiky (včetně invalidních bývalých disidentů) a jejíž důstojníci – mnohdy absolventi VŠ KGB – mají nadále nad stolem portrét Stalina, jenž běžně dominuje i demonstracím jeho pohrobků, “demokraticky” zasedajících i v parlamentu, přestože se hrdě ohání rudými vlajkami se symboly komunistického teroru a hlasí k zločinným bolševicko-leninským tradicím. To jsou aspekty jimiž se liší demokratura od demokracie.

Jedním z typických rysů ruské společnosti – který sdílí se státy Jižní Ameriky, JV Asie a Afriky – jsou mlhavé hranice mezi mocenskou strukturou a mafií (i mezi politikou, ekonomikou a justicí), všudypřítomná korupce a četné vraždy politických aktivistů a novinářů, jež zde nahrazují politický dialog.

Navíc zde de facto funguje cenzura a korumpování médií, včetně administrativních zásahů do fungování internetu a úředních represí vůči nepohodlným vydavatelům a novinářům (svoboda slova je zde ohraničena zájmy a libovůlí úřadů a oligarchů), omezována je i činnost “třetího sektoru”, včetně nadací, charitativních a občanských organizací, takže skutečná politická opozice nemá ani šanci se etablovat.

Kritika vlády či úřadů je nadále v Rusku běžně považována takřka za “protistátní činnost” (jako v dobách SSSR); jednou z ukázek tohoto přístupu je např. pronásledování matek vojáků za to, že rozvířily veřejnou diskuzi o nelidských poměrech v ruské armádě – hladu, ponižování a týrání vojáků základní služby.

I nadále sovětské, pardon, ruské úřady fakticky svými absurdními administrativními opatřeními znemožňují individiální turistiku, jelikož každý cizinec (kromě toho, že je od návštěvy Ruska odrazován složitou procedurou vyřizování víz, jež nelze pro jednotlivce získat jinak než na základě úředního pozvání) je povinen během pobytu dodržovat víceméně nejasné předpisy ohledně povinné registrace pobytu u Federální migrační služby v každém městě, kde se zdrží více než 2 dny – aniž by i místní občané chápali tyto předpisy, zároveň je jejich porušení přísně trestáno, pokutou či vyhoštěním (já osobně jsem se ve všech pobočkách FMS setkával s tím, že moje dokumenty jsou špatně vyplněny, ačkoliv je předtím vyplňovali kolegové dotyčných úředníků a nikoliv já).

Kromě toho jsou po celém Rusku obrovské oblasti, de facto zakázané pro cizince (a mnohdy i místní lidi), konkrétně např. příhraniční oblasti, a to obvykle celé příslušné okresy, takže v případě některých republik – např. Tuvy či Altaje – představuje zakázaná zóna skoro polovinu jejich území, a jelikož na vyřízení žádosti o vstup má Pohraniční police 60 dní, nemá pro turisty prakticky ani smysl o ně žádat (sem samozřejmě nezahrnuji regiony v nichž dodnes probíhají boje ruských vojenských jednotek proti partyzánům – též “typická črta demokratické země”).

Těmito restriktivními opatřeními (zřejmými relikty komunistické špionománie) tedy ruské úřady zároveň fakticky sabotují rozvoj turistiky, v některých regionech potenciálně jediného možného zdroje příjmů vzhledem k neexistující či rozpadající se ekonomické infrastruktuře.

Doby totality ostatně připomíná i samotný systém cestování po Rusku, jenž se týká i “domorodců”. Bez předložení pasu zde není možno nejen zakoupit lístek na vlak (tj. včetně vnitrostátních či lokálních spojů), ale dokonce ani nastoupit s platným lístkem do vlaku – což samozřejmě představuje (v návaznosti na systém registrace pobytu) ideální, takřka dokonalý systém sledování pohybu občanů.

V průběhu posledního sčítání lidu vzniklo na Sibiři politické hnutí usilující o odtržení Sibiře od Ruské federace, prohlášení Sibiřanů za samostatný národ a následné připojení Sibiře ke Spojeným státům. Hnutí je na Sibiři poměrně populární, obyvatelé Sibiře mají pocit, že “dotují” Rusko. Že dávají více než dostávají. A že jsou pro Rusko “dojná kráva”.

ZDROJ: Fero Hrabal

• About
• Latest Posts

Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Libor Heidler 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Tomáš Foldyna 1006,20 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 9 039,20 Kč

Vybráno 25.82%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

• Krize na trhu s nemovitostmi? - 24.6.2018
• Německa pro-migrační aktivistka si stopla Marokánce. Ten ji zavraždil - 24.6.2018
• Stát proti chudým XII: Ochrana zaměstnanců - 24.6.2018