priroda
22.3.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Nevím co mám dělat?!

Sdílejte článek:

MICHAL KLAŠKA

Poslední post pár lidí zaujal a i když se zcela minul s adresáty (dosud přišly z médií dvě odpovědi a ani jedna nestojí za zmínku), tak jsem se rozhodl kout železo, dokud je žhavé, a trošku to posunout dál. Setkal jsem se s několika reakcemi ve smyslu: “Co teda mám dělat, aby se něco změnilo?”. Pojďme si to tedy v následujícím textu hezky shrnout. Zdůrazňuji, že je to moje interpretace toho, jak chápu současnou situaci a cestu z ní. A ještě upozorňuji na dvě věci, bude to zase strašně dlouhé a nebude se nám to nikomu líbit ani za mák.

Minulý příspěvek jsem adresoval médiím, zcela bez odezvy. Nicméně nerad bych, aby to vyznělo tak, že by měla být odpovědnost přesouvána právě na ně. Média stejně jako politické špičky téměř nikdy nezačnou vytvářet nějakou vlastní, iniciativní agendu, nýbrž do větší míry reagují na společenskou poptávku.

Nejprve si prosvištěme nějaká data, zaokrouhluji dolů, ať je to méně čísel, ke každé statistice přikládám graf se zdrojem dat:

  • Největší producenti skleníkových plynů dle regionu
    Čína: 23 %, USA 14 %, Asie a Pacifik 13 %, EU 9 % atd.
  • Největší producenti skleníkových plynů dle regionu kumulativně (tedy kolik daný region vyprodukoval skleníkových plynů od roku 1750 dosud)
    USA 26 %, EU 22 %, zbytek Evropy 12 %, Čína 12 % atd.
  • Produkce skleníkových plynů dle odvětví
    Energie 59 %, Doprava 16 %, Sídla 9 %, Zemědělství 7 %, Průmysl 7 %, Ostatní 0,2 %
  • Vývoj spotřeby fosilních paliv viz graf
  • Vývoj produkce plastů globálně viz graf
  • Produkce plastů dle odvětví v tunách
    Obaly 146 000 000, Stavebnictví 65 000 000, Ostatní 59 000 000, Textil 47 000 000, Spotřební zboží 42 000 000, Doprava 27 000 000, Elektronika 18 000 000, Průmyslové stroje 3 000 000
  • Produkce plastů dle regionu viz graf
  • Podíl emisí z dopravy (https://ec.europa.eu/clima/policies/transport_en)
    Silniční 73 %, Letecká 12 %, Námořní 10 %, Železnice 1 %, ostatní 2 %
  • Vývoj množství vyrobených aut (https://en.wikipedia.org/…/List_of_countries_by_motor_vehic…)
    – 1960 – 10 000 000, 1990 – 42 000 000, 2015 – 88 000 000
  • Množství poražených zvířat ročně
    – 1960 – 7 000 000 000, 1990 – 27 000 000 000, 2014 – 52 000 000 000
  • Produkce masa dle regionu a typu viz graf
  • Využití zemského povrchu viz graf
  • Produkce hnojiv za rok v tunách
    1960 – 35 000 000, 1990 – 150 000 000, 2014 – 200 000 000

Drsný co? A teď přijde teprve zábava!

Chceme našich představitelích, aby se zavázali ke snižování emisí skleníkových plynů, kritizujeme je, když tak neučiní. 20. 3. 2019 odmítl náš ministr pro životní prostředí Richard Brabec požadavek studentů, abychom vynulovali emise skleníkových plynů do roku 2050 tak, jak vyžaduje zpráva IPCC. Předpokládejme, že není negramotný a zprávu IPCC četl, nebo alespoň její shrnutí. Jak si může dovolit odmítnout toto výslovné doporučení od nejrespektovanější instituce zabývající se klimatem na světě?

Chvilku se zamysleme…

Ještě někomu není jasné, co bychom měli dělat, abychom za 12 let dosáhli snížení emisí skleníkových plynů o 45 % a do roku 2050 dosáhli nuly tak, jak vyžaduje zpráva IPCC? Tak si to pojďme sesumírovat polopaticky. Abychom tohoto ambiciózního cíle dosáhli, musel by pravděpodobně KAŽDÝ Z NÁS :

  • Přestat vytápět obyvatelné prostory víc, než je nutné k přežití
  • Přestat využívat elektrické spotřebiče, zejména ty s vysokou spotřebou (vysavače, fény, televize, trouby…)
  • Přestat kupovat auta a jezdit v nich
  • Přestat létat letadly
  • Přestat dojíždět do práce a najít si práci ve svém nejbližším okolí
  • Přestat stavět domy, infrastrukturu atd. alespoň tou formou, jako jsme dnes zvyklí
  • Přestat kupovat a využívat elektroniku a spotřební zboží, zejména to, vyprodukované v jiných zemích
  • Přestat kupovat jakékoliv výrobky v plastových obalech
  • Přestat jíst potraviny jiné než lokální produkce (zejména banány, pomeranče, manga, avokáda a další plody, co cestují přes celý svět až na pulty našich hypermarketů)
  • Přestat nosit a kupovat oblečení z plastových vláken
  • Přestat konzumovat maso a mléčné výrobky, zejména ty z velkochovů

Tohle by nám musel Richard Brabec zhruba říci a zdaleka to není kompletní výčet. Kdo by ho volil?

Sečteno a podtrženo, budeme pravděpodobně muset přestat dělat většinu věcí, na které jsme v současnosti každodenně zvyklí. A nenechme se ukonejšit společnostmi, které spotřebu svých produktů kompenzují nějakou protislužbou, třeba, že zasadí 10 stromů, když s nimi poletíme na druhou stranu světa. Tato opatření neslouží ke snížení emisí, ale k udržení spotřeby. Člověk má pak mít čisté svědomí, že svojí činností nezpůsobil žádnou škodu, naopak snad ještě přispěl ke zlepšení. To je velká marketingová lež.

  • Budou tato opatření mít tvrdý dopad na ekonomiku? Jistě.
  • Způsobí to ekonomické krize a výkyvy? Velmi pravděpodobně.
  • Vznikne nepředstavitelné množství odpadu, se kterým se budeme muset vypořádat lokálně a ne ho poslat lodí do Asie nebo Afriky? Jednoznačně.
  • Bude to mít vliv na náš životní standard, na který jsme zvyklí? Zaručeně.
  • Co budou dělat lidé ve městech, která jsou zcela potravinově závislá na venkově a ve kterých se lidé živí činnostmi, které pozbudou smyslu a hodnoty? Nevím, to mě trochu zneklidňuje.

Velmi zjednodušeně řečeno, chceme-li snížit emise skleníkových plynů o 45 %, budeme muset o 45 % snížit svůj životní standard a doufat, že se v následujících letech objeví nějaká ekologická technologie, která jej pomůže udržet výše, než na úrovni před 300 lety. A tomuto se nebudou politici bránit, budou činit kroky přímo proti této snaze. Protože z mocenského hlediska, čím chudší stát, tím slabší. A když lidé přestanou konzumovat, stát zchudne a stane se potenciálně zranitelnějším. A této situaci už vůbec nepomáhá Čína, která v poslední dekádě prožívá několikátou průmyslovou revoluci, je obrovsky lidnatá a už i technologicky vyspělá tak, že ve světě nemá konkurenci. Je to jako kdyby se sešla smečka několika lvích samců a všichni si měli navzájem ukázat bříško. Který to udělá první? A co pak udělají ti ostatní?

Ale může to mít i svá pozitiva. Představme si, že odhodíme většinu výdobytků západní společnosti a přestaneme potřebovat větší část peněz k tomu, abychom si tyto výdobytky mohli dovolit. Budeme moci méně pracovat, najednou budeme mít více volného času na naše blízké, na seberozvoj a všechny ty věci, které kvůli udržování svého životního standardu živíme. Co vlastně člověk potřebuje k životu? Jídlo, pití, dýchání, lásku a uznání svých bližních a nějaké oblečení, aby přežil nepřízeň počasí. Všechno ostatní je navíc.

A to si tu veřejně kadím do vlastního hnízda. Živím se výrobou per, věnoval jsem tomu pět let života a z ničeho vypiplal relativně fungující značku, která mě živí. Dělám to ručně, s maximálním nasazením, láskou a co největšími ohledy k životnímu prostředí. A přece, když si položím onu zásadní otázku: “Potřebují lidé psát perem za 3000-4000 Kč k životu?” odpověď je jasná: “Nepotřebují.” Možná si budu brzo nucen najít jinou práci a zahodit vše, co jsem do toho investoval. Naučit se třeba pěstovat brambory. A tak, jak se bude muset této nové situaci přizpůsobit každý jednotlivec, časem se snad přirozeně přizpůsobí i ekonomika a společnost, nebo to, co z ní zbude.

Zní to neuvěřitelně? Utopicky? Nerealizovatelně? V současné chvíli zcela a určitě ano. A přesto je to podle mojí racionální úvahy jediná cesta, jakou se můžeme vydat. Nebo má někdo jiný nápad, jak tak radikálně snížit emise do 12 let a do 32 let je úplně vynulovat? A to je tu jeden háček. Jak jsem v minulém příspěvku psal, odhady IPCC jsou velmi pravděpodobně podhodnocené tak, aby ta data byla vůbec prezentovatelná veřejně. Na příkladu odhadu tání arktického ledu si to můžeme krásně ilustrovat (viz graf). Dle nejpesimističtějších odhadů z 90. let se ledovce měly rozpustit okolo roku 2100. A jak jsme na tom teď? Míříme k roku 2050, tedy o polovinu kratší doba. Jak to tedy je s těmi 12 a 32 lety? Raději nechci vědět. A pak je tu ještě jedna jobovka. Jakmile se totiž rozpustí arktický led, začne tát permafrost, tedy trvale zmrzlá půda. A v ní je uloženo násobně více skleníkových plynů, než kolik jsme uvolnili za celou průmyslovou revoluci, navíc ve formě metanu, který je asi 25x účinnější skleníkový plyn než CO2 (Díky Davidovi Tlustošovi za doplnění). Takový obří a smrtící planetární prd.

Připadáme si jako bezmocné oběti systému, který jako jednotlivci nemůžeme ovlivnit? A přitom společnost je zrcadlem každého jednotlivce. Vše funguje na základě toho, co my všichni umožníme, před čím zavřeme oči, co opomineme či zcela záměrně zrealizujeme. Jen je to ve zcela odosobněné a vzdálené podobě, takže už to skoro ani nevypadá, že je to naše práce. A přece je, jen se snažíme se z toho všemožně vykroutit.

Takže než příště vyjdeme do ulic, položme si zásadní otázku: “Jsme schopni připustit, že se vzdáme většiny požitků, na které jsme zvyklí ve jménu planety a lidstva?” Pokud odpověď nebude jednoznačné “ANO”, pak zvažme, zda naše protesty myslíme vážně a není to jen plácání do vody.

Abychom mohli žít způsobem, na který jsme momentálně zvyklí, potřebovali bychom podle propočtů a v závislosti na tom, odkud jsme, několik planet Země, aby nás uživily, viz graf. (zdroj: https://www.bbc.com/news/magazine-33133712):

  • Spojené Arabské Emiráty: 5,4 Zemí
  • USA: 4,1 Zemí
  • Francie: 2,5 Zemí
  • Nepál: 1,9 Země
  • Costa Rica 1,4 Země
  • Pro Česko jsem to nenašel, ale vzhledem k našemu životnímu standardu počítejme něco mezi 2 a 2,5

Říká a říkal to James Lovelock už několik desítek let. Nic jako trvale udržitelný rozvoj nelze v dlouhodobém měřítku realizovat, protože vždy narazíte na limity. Leda bychom vynalezli perpetum mobile/zdroj volné energie. Nezbývá nám nic, než se dát na trvale udržitelný ústup a věřit, že bude opravdu trvale udržitelný. Jsme na to připraveni? Jsme odhodlaní to realizovat? To se uvidí.

Ještě někomu připadá život nudný a bez špetky dobrodružství? Mně teda ne. Karty jsou rozdané, jen čekáme, kdo vynese první. Kdybychom si to čekání chtěli prodloužit, může dle švýcarského výzkumu každý z nás na této planetě vysázet 156 stromů a získáme 10 let navíc.

Jak zpívá klasik: “I am starting with the man in the mirror”.

Jsem zvědav, kolik lidí bude sdílet tenhle pamflet. Držme si palce a čiňme. Čím dřív začneme, tím větší pravděpodobnost úspěchu máme.



Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2019: *****

Ladislav Matoušek 100,- Kč, Miroslav Hlousek 100,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Roman Vašíček 2000,- Kč, Pavel Šubrt 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 400,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiřina Gyárfásová 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Bohumil Loucký 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ludmila Karská 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Milan Tahovský 1001,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. František Žmolil 1000,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Petra Rohlíčková 400,- Kč, Pavel Šána 200,- Kč, Nezn. dárce 220,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Mužík 2000,- Kč, Jana Pejosová 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- + 350,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Miroslav Meder 350,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Olga Petrová 1000,- Kč, Phar. Lubomír Vylíčil 2000,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč

Celkem za měsíc: 24 687,00 Kč
Vybráno 70.53%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 459 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 3,53 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
20 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.