PEJSKAR2
15.1.2019
Kategorie: Exklusivně na PP, Historie

Neobyčejná setkávání s Jožkou Pejskarem

Sdílejte článek:

VLADIMÍR KŘÍŽ

Při jedné z mých návštěv u krajana Jiřího Špánka, kterému jsem koncem 80.let pomáhal s tvorbou a vydáváním Věstníku České národní rady americké, mi někdejší sokolský činovník představil staršího čiperného a usměvavého muže, kterého měl právě na návštěvě ve svém domě v městě Burlingame.

A já měl teď vzácnou příležitost poznat jednu z novinářských legend české emigrace. Jožku Pejskara jsem znal už z domova– z poslechu rozhlasové stanice Svobodná Evropa, kterou komunisté sice rušili, ale zřejmě ne natolik dostatečně, aby nebyly slyšet některé relace, které tam psal pod pseudonymem Jožka Pero. A teď jsem měl příležitost poznat ho osobně. Jiří Špánek po anglicku zmizel a já měl příležitost říci panu Pejskarovi, jak jsem s uchem na chrochtajícím a vyjícím rádiu poslouchal jeho relace, jak nás tehdy doma jeho slova povzbuzovala a dodávala naději, že k nám přijde zase svoboda.

PEJSKARMěl radost, smál se a vyprávěl mi, jak chystá knížky o zasloužilých a neprávem zapomínaných činitelích Sokola a jiných organizací v exilu, jezdí po Americe a sbírá vzpomínky na ty zemřelé. Mělo by se to jmenovat ,,Poslední pocta “.

,,Ale mezitím připravuji jednu takovou menší publikaci, která by ale neměla být méně důležitá. Je to o našich lidech, kteří se od komunistického puče v roce 1948 dodnes pokoušeli překročit železnou oponu tedy československou hranici s dráty a elektrickým proudem a vojáky, kteří tam nelítostně stříleli lidi jako lovnou zvěř. Jiří Špánek mi vyprávěl o tom, jak jste uprchl. A já bych chtěl v té mé knize mít i váš příběh.” A Jožka mi pak vyprávěl,jak ho tenkrát při působení ve Svobodné Evropě napadlo evidovat si všechny případy překročení Železné opony,včetně i těch,které končily smrtí lidí, kteří chtěli jen na svobodu. A o jejich vrazích v zelených uniformách, kteří za zabití těch ubožáků dostávali odměny-hodinky a dovolenky. Lovci lidí.

Povídali jsme si dlouho. A pak ještě několikrát,přestože Jožka ,,Pero” nejezdil ke Špánkům příliš často. Malé město Fallbrook, kde žil se svou paní,bylo daleko na jihu Kalifornie. Při našich vzácných setkáních si Jožka pečlivě zaznamenával má vyprávění o tom, jak jsme s manželkou prchli na mnou vlastnoručně vystavené provizorní diplomatické pasy Knížectví Hutt River v Austrálii, jehož jsem byl od roku 1976 honorárním konzulem v Československu. Nesmírně se bavil a vrtěl nevěřícně hlavou. A jak pravil,můj příběh určitě obohatí jeho knížku i humorným způsobem, jaký ty ostatní,většinou vážné až tragické případy, nemají.

Kniha ,,Útěky železnou oponou” vyšla v roce 1989 jako ročenka časopisu Reportér ve Švýcarsku a pak znovu Praze po roce 1990. Jožka Pejskar mi do ní napsal pěkné věnování s poděkováním za spolupráci. Ale ještě předtím mne pozval k návštěvě ve Fallbrooku. Stavil jsem se tam rád při mé cestě do San Diega a do pouště v jižní Kalifornii.

S Jožkou a jeho paní jsme si povídali dlouho do noci.Vyprávěl mi o tom, jak působil v letech 1945-48 ve Znojmě, kde byl redaktorem deníku Slovo národa, ve kterém varoval důrazně před mocenskými ambicemi komunistů a možností komunistického puče, který pak opravdu přišel. Ihned po něm byl vyhozen z redakce a měl být zatčen. Jožka v té době začal vést ilegální organizaci ,,Rozvodněná Dyje”,která převáděla ohrožené lidi na Západ. Brzy na to musel rychle sám uprchnout, když dostal zprávu, že si pro něho jde STB. Podařilo se mu zmizet a odejít přes hranici opravdu na poslední chvíli. Od roku 1951 pak působil jako redaktor Svobodné Evropy v Mnichově. Ten večer i druhý den ráno měl Jožka Pejskar na očích černé brýle.Už od roku 1948, kdy prodělal oční operaci, měl potíže s očima.

Při tom posledním nejhezčím setkání mi se svou paní natrhal ve svém nevelkém sadu pytel mandarinek na cestu do pouště a pak jsme si udělali společné foto. Jožka Pejskar už nežije. A je jedním z těch vzácných lidí, které jsem měl štěstí potkat v Americe a na které nikdy nezapomenu.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2019: *****

Milan Tahovský 1000,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Petr Macura 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Jitka Rytířová 800,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Věra Heyduková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlatimil Běhan 50,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Tomáš Foldyna 751,44 Kč (30 eur)

Celkem za měsíc: 5 156,44 Kč
Vybráno 14.73%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 418 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
6 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.