6.8.2014
Kategorie: Společnost

Není dnes pro nás větším nebezpečím než Rusko socialismus přicházející z EU i USA?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 06|08|2014

Prvních třicet let života mi bylo, bohužel, dáno prožít v socialismu. Ještě dnes, kdykoli zahlédnu něco špinavého, rozpadlého, nebo náznak fronty, tak se mi živě a zřetelně vybaví jeho „půvaby“. A taky „rusáci“. Na okupaci z roku 1968 mám vzpomínky sice dětské, ale živé. Nejvíc si z té doby vybavuji všeobecný, tísnivý pocit ponížení a bezmoci, který se rozlil společností; přirovnal bych ho k pocitům znásilněné, zbité a umazané ženy.

 

 

Neměl jsem je rád. Ty „rusáky“. A kladl jsem jim za vinu všechno to hnusné a bezútěšné, co mně, dospívajícího, obklopovalo. Asi právem, řízeno to bylo z Moskvy.

 

Později, za Jelcina, mi jich občas, na okamžik, zase bylo i líto. Takový propad, rozprodej všeho, bída, úpadek a ještě ten věčně ožralý exot v čele státu! Ale podobné myšlenky jsem rychle zaháněl pocitem jakéhosi zadostiučinění: „Vidíte, to máte za to, tam jste to dopracovali…“ Navenek jsem pak svou škodolibost racionalizoval výroky jako: „Teď už jsou neškodní, už nám neublíží. Kdyby k nám přece jen chtěli přijet znova s tanky, tak jim buď cestou dojde nafta, nebo se jim ty neudržované vraky rozpadnou, a nebo to vše stihnou cestou zašmelit!“

 

Jó na Ameriku, na tu jsem koukal jinak! Dospíval jsem za Reagana a Tchatcherové. Na západ jsme vzhlíželi s obdivem a trochu i s nadějí. Pološeptem jsme si vyprávěli o svobodě, úžasné a neuvěřitelné svobodě v USA a o odvaze a rozhodnosti, s jakou se zlu, symbolizovanému pro nás Moskvou, postavili. A ten pohled na západ ještě po nějakou dobu přetrvával.

 

Tak už je člověk zařízen, Jednou získaný názor má svou setrvačnost. A náhledu na svět, který si utvořil v dospívání a ranné dospělosti, se člověk jen nerad a neochotně zbavuje…

 

 

První pochyby zaselo Kosovo. Měl jsem jakousi možnost poznat, co je to průměrný kosovský Albánec. A taky nějaké zprávy z oblasti. Nechápal jsem. Proč proboha „naši“ bombardují Srby? Co to je za tragický omyl? Oni „amíci“ asi zpoza toho oceánu něco přehlédli!

 

Se vstupem do socializující EU mé pochyby sílily. Nepřichází náhodou socialismus, ze kterého jsme právě se štěstím vyklouzli, znovu ze západu? Proč?

 

USA se mezitím také činily. Jeden debakl za druhým. Všechny s jediným výsledkem: svět byl opět o něco méně stabilní a největší nebezpečí naší doby, radikální islám, zas o něco silnější. Že by zas chyba? Jedna za druhou? A sešup nabíral tempo. Od Afghánistánu a Iráku, přes Sýrii, až k arabskému jaru… Nejdříve vždycky řečičky o demokracii a odstranění hnusných diktátorů a pak? Nevím čím to, ale vždycky, jednoznačně a neomylně z toho nakonec vyšlo posílení toho nejradikálnějšího proudu v radikálním islámu, rozvrat, občanská válka a teror. Inu, zkrátka, události posledních cca deseti let mně přiměly mé dávné sympatie a antipatie přehodnotit. Nepřišlo to naráz, ale pozvolna, postupně. Posledním, definitivním impulsem a hřebíkem do rakve mých dřívějších geopolitických preferencí byly ty nešťastné události na Ukrajině.

 

Ale zpět k Rusku. Když nastala éra Putinova, hleděl jsem na něj z počátku podezíravě. Co to asi bude? Že by návrat k vládě pevné ruky? Nu, říkal jsem si, asi to v tom rozkradeném nevěstinci jinak nejde.

 

Postupně začaly z Ruska přicházet čím dál zajímavější zprávy. Konsolidace státu. Vzrůst životní úrovně. Pořádek a vzestup, pozitivně vnímaný nejširšími vrstvami ruské společnosti. Ano, vím že toho pořádku a konsolidace bylo dosaženo poněkud svéráznými, neevropskými způsoby. Ale například zkrocení mocných oligarchů, rozkrádajících ve velkém národní bohatství Ruska a provozujících zpupně vlastní, na centru nezávislou politiku už asi fakt nebylo možné v demokratických mantinelech. Nicméně většina dalších konsolidačních opatření, například marginalizace tak zvané „občanské společnosti“, tedy z velké části okrajových skupinek křiklounů a kraválistů, placených bůhví dokud, proběhla tak demokraticky, nenásilně a elegantně, že jsem se musel smát.

 

Ne vážení, nejsem „Putinův agent“, ani nemám iluze o Rusku a o V. Putinovi. Nejde o demokratický stát v evropském slova smyslu. Život je tam také mnohem tvrdší a nepohodlnější než v naší, zhýčkané Evropě. Ale, řekněme si upřímně, nestrefil se V. Putin s tímto svým pojetím státu tak nějak do chuti a tužeb drtivé většiny Ruských občanů? O podpoře 86% obyvatelstva, což je číslo potvrzené i z nezávislých, neruských zdrojů, si kterýkoli ze státníků tak zvaného demokratického světa může nechat jedině zdát!

 

Navíc, když nacházím v úryvcích různých Putinových projevů tolikrát znova a opakovaně zdůrazňované pojmy, jako vlast, rodina, národ, v evropském diskursu považované téměř za sprostá slova, tak musím přiznat, že se trefil do citlivého místa i v mém případě. A možná, soudě tak podle patologické nenávisti „pravdoláskových“ medií ke všemu ruskému, se mu to podařilo nejen u mně.

 

Ano, vím, řeknete, že je to jen propaganda. Promyšlená propaganda supervelmoci. Odporná, zacílená na nízké lidské pudy a předsudky. Snad. Ale když čtu loňské Putinovo vystoupení na tak zvaném Valdajském fóru, tak nacházím například takovéto zajímavé myšlenky:

 

„Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakákoli tradiční identita: národní, kulturní, náboženská, nebo dokonce pohlavní. Provádí se politika, která řadí na stejnou úroveň velkou mnohodětnou rodinu a partnerství osob stejného pohlaví, víru v Boha a víru v Satana. Výstřelky politické korektnosti jdou tak daleko , že už se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie. Lidé v mnoha evropských zemích se bojí nebo stydí mluvit o své náboženské příslušnosti. Ruší se a přejmenovávají svátky, aby stydlivě schovali podstatu těchto svátků – jejich morální základ. A tento model se agresivně snaží vnutit celému světu. Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi.”

 

Jak moc, ani nevíte jak strašně moc bych si přál slyšet právě takovouto propagandu z úst vedoucích představitelů Evropy!

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč, Hana Tomová 150,- Kč, František Dvořák 300,- Kč, Ivana Stupková 500,- Kč, Růžena Neuwirthová 200,- Kč

Celkem za měsíc: 48 492,60 Kč
Vybráno 138.54%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (28 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
20 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.