TURECKOLIRA
19.8.2018
Kategorie: Ekonomika

Nemocné banky na Bosporu

Sdílejte článek:

PAVEL KOUHOUT

Žádná cizí moc by nenapáchala tolik škod jako turecká vláda s centrální bankou.

Turecké hospodářství si v průběhu historie udělalo svoji pověst. Stačí připomenout měnovou a bankovní krizi během let 2000–2001. Ta byla vyřešena jen díky záchranné půjčce Mezinárodního měnového fondu a rychlé privatizaci řady velkých podniků. Můžeme vzpomenout i na 80. a 90. léta, kdy roční inflace přesahovala 100 procent. Turecká ekonomická historie není skvělá a to se ani nemusíme dívat zpět do časů, kdy země měla přezdívku „nemocný muž na Bosporu“.

Přesto se ještě před několika lety zdálo, že Turecko je na nejlepší cestě stát se robustní stabilizovanou ekonomikou. V kontrastu se sousedním Řeckem vypadalo jako vzor dobře řízené tržní ekonomiky, kde stát postupně snižuje svůj dluh a nemusí kvůli tomu ani zvyšovat daně. Vskutku, turecký státní dluh poklesl z nepříliš vysoké úrovně 43,9 procenta HDP v roce 2009 na skvělých 28,3 procenta v roce 2017. Co by za to většina vyspělých zemí dala!

Jenomže nízký státní dluh není všechno. Stabilní ekonomika vyžaduje více nosných pilířů.

Tisknout peníze hlava nehlava

V první řadě je to stabilní měna. Tedy věc, kterou Turecko postrádá už desítky let. Centrální banka (Türkiye Cumhuriyet Merkez Bankasi, TCMB) má notorický zvyk tisknout peníze hlava nehlava, ať je recese či konjunktura, bez ohledu na jakoukoli alespoň trochu uznávanou ekonomickou teorii. Posuďte sami. Objem likvidních peněz v ekonomice (agregát M1) měl v květnu 2018 hodnotu 493,2 miliardy tureckých lir. O deset let dříve kolovalo v turecké ekonomice 79,4 miliardy lir. V květnu 1998 to bylo jen 2,5 miliardy lir, zatímco v květnu 1988 pouhých 11,5 milionu.

Tato čísla odpovídají průměrné peněžní inflaci ve výši 42,7 procenta ročně během období 1988–2018. Člověk nemusí být profesor ekonomie, aby chápal, že ekonomika s dlouhodobou peněžní expanzí v těchto číselných řádech prostě nemůže být zdravá. Pádivá inflace není pouze nepříjemná: je nebezpečná. Způsobuje zvýšené riziko velkých výkyvů měnového kursu, stejně jako možnost vyššího rizika kolísání úrokových sazeb. U těchto dvou bodů se zastavme.

Před deseti lety, v srpnu 2008, bylo možné za jeden americký dolar koupit 1,1819 turecké liry. Před pěti lety 1,92 liry. Před rokem dosáhl kurs USD/TRY hodnoty 3,54 a v neděli 12. srpna 2018 hlásily asijské měnové trhy kurs dokonce 7,24 liry za dolar. Pak se lira mírně vzchopila díky slibu centrální banky, že poskytne likviditu, avšak stále zůstává slabá.

Profesor ekonomie Louis Fishman, který se specializuje na Blízký východ, poznamenává: „Pro tureckou střední třídu znamenal před třemi až čtyřmi lety dobrý plat asi 6500 lir měsíčně. Odpovídalo to 2826 americkým dolarům. Nyní tato suma odpovídá jen 1014 dolarům.“

Pokud jde o úrokové sazby, i zde se politika centrální banky vzpírá všem teoretickým modelům i zdravému rozumu. Základní úroková sazba (týdenní repo) divoce kolísala během posledních dvaceti let v rozmezí 4,5 až 100 procent, často zcela nelogicky a bez zřejmého ekonomického zdůvodnění. Poslední hodnota z 24. července 2018 činila 17,75 procenta, což znamenalo velký skok z předchozích osmi procent.

Nestabilita, kam se podíváš

Kromě stabilní měny Turecko postrádá i stabilní bankovnictví. O krizi z let 2000–2001 jsme se již zmínili — nicméně až zhruba do roku 2006 turecké banky nepodnikaly žádnou větší úvěrovou expanzi. S nestabilní měnou to ani nebylo možné. Kolem roku 2006 však úrokové sazby poklesly a kurs měny se dočasně stabilizoval, což otevřelo dveře k prvnímu úvěrovému boomu v novodobých tureckých dějinách. Poměr bankovních úvěrů k HDP vzrostl z dříve obvyklých patnácti až dvaceti procent na neobvyklých 69,9 procenta v roce 2016.

Toto číslo není ve srovnání s vyspělými ekonomikami nijak závratné. V kontextu Turecka, kde je nestabilní politika, nestabilní měna, nestabilní inflace a nestabilní úrokové sazby, jde však o poměrně vysoké riziko. Finanční zdraví tureckých bank je všemi těmito nestabilitami silně ohroženo. Český čtenář si možná vzpomene na vlastní zkušenosti z roku 1997, kdy chaotická politika České národní banky ve vztahu k měnové krizi přispěla ke vzniku krize bankovní (na kterou bylo již zaděláno nekvalitním a silně zpolitizovaným vedením těchto bank.)

Mezitím Berat Albayrak, ministr financí a zároveň zeť prezidenta Erdoğana, slíbil, že stát nebude konfiskovat peníze na bankovních účtech ani na devizových — je vždy varovné, když člen vlády uklidňuje národ takovýmto způsobem. Jeho tchán ovšem pohrozil podnikatelům, kteří by chtěli urychleně směnit liry na tvrdou měnu. Hrozba byla dosti neurčitá, ale o to temnější. Zároveň se opřel do USA, jež obvinil z rozpoutání této krize.

Ale upřímně: i kdyby Amerika chtěla vést ekonomickou válku proti Turecku, nedokázala by napáchat tolik škod jako turecká vláda společně s centrální bankou této země. Opět se ukazuje, že i v případě Turecka je nejhorším nepřítelem občanů i podnikatelů jejich vlastní stát.

Autor: Pavel Kohout 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2019: *****

Dagmar Karlíková 500,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Anonymní dárce 1984,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, ing. Jan Kocura 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Dagmar Lavičková 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Švestka 500,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Milan Tahovský 500,- Kč, Rudolf Bláha 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Marin Vacek 500,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč

Celkem za měsíc: 13 378,00 Kč
Vybráno 38.22%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 17 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.