3653669-img-bundestag-berlin-nemecko-v0 (1)
8.7.2021
Kategorie: Společnost

Německo jako manželka alkoholika

Sdílejte článek:

PERGILL

Existují ženy, které si vezmou alkoholika, v domnění, že ho svou láskou a péčí tohoto návyku zbaví. Po, zpravidla katastrofálním, konci tohoto manželství si, poučeny předchozí zkušeností, vezmou zase alkoholika (jiného) a celá hra se opakuje, jen s malou obměnou hereckého obsazení. Některé zvlášť odolné, pokud přežijí druhé manželství s alkoholikem, si dají repete, znovu s alkoholikem. Psychiatři to mají, pochopitelně, ve svých tlustých knihách popsáno a snad i pojmenováno po nějakém svém předchůdci, který tento typ ženy poprvé vědecky popsal. Napadá mě ovšem kacířská myšlenka: Nemohou trpět stejným (ekvivalentním) patologickým syndromem celé národy?

 

Ženy

Paní, která šíleně milovala svého muže, který pil, bil ji a zahýbal jí, jsme měli jako profesorku na gymplu. Pochopitelně, i když nám bylo od dalších profesorů naznačováno o co se jedná, člověk to tehdy v tom těsně postpubertálním věku tak nebral. Situaci, kdy byla domlácená tak, že skončila ve špitále, nebo domlácená v obličeji tak, že se styděla přijít, nebo ji dávali dohromady na psychiatrii, nám odpadla hodina, nebo byla suplována, bral v tomhle věku a se svými mikroskopickými životními zkušenosti jsme tehdy ono narušení výuky brali jako dominantní aspekt celé věci. Infernálnost toho, co ta paní profesorka musela prožívat, si člověk začal uvědomovat až poté, co sám prošel nějakými vztahy, a u těch z nás, co se dostali na medicínu, k tomu přispěly i odborné informace z oborů jako je psychologie či psychiatrie. Je možné, že kdyby mezi námi byl někdo, kdo v podobné domácnosti vyrůstal, mohl by nás i v tom gymplovním věku posunout k realističtějšímu pohledu.

Německo

Faktem je, že Německo, jakmile se v 19. století sjednotilo (ale tendence k tomu byly již dříve), začalo silně provozovat a podporovat velkoněmecký šovinismus. Ten dovedl Německo až do pozice jednoho z viníků první světové války. Jeho hříchem bylo ovšem i naindukování nacionalismů dalších evropských národů, které posléze začaly žít svým vlastním životem.

Po ní začalo Německo koketovat jednak s komunismem, jednak s nacismem. Když zvítězil ten druhý směr a vzbudil v Německu prakticky bezvýhradné nadšení, dovedl je opět k válce, ukončené katastrofální porážkou.

Po této druhé válce se mohla východní část Německa vrátit ke dříve uctívanému komunismu a užívat si ho.

Přitom ten se od toho nacismu zase až tak moc neliší. Dovoluji si prohlásit, že některé “budovatelské” či “odborářské” filmy z padesátých let by se klidně daly jen s nepatrnými úpravami nasadit na poměry v Německu před vypuknutím druhé světové války. Třeba dvojice filmů “Dovolená s Andělem” a “Anděl na horách” velmi snadno.

Západní část Německa sice měla demokracii, ale v podstatě jako výsledek činnosti okupační správy. Tedy něco cizího, vnuceného, nepřátelského. Z toho důvodu tam bujely rovněž různé komunistické zločinecké skupiny (typu “Frakce Rudé Armády”) či revanšisté více druhů.

Po spojení v 90. letech minulého století se Německo vrhlo jednak na multikulturalismus (na ten zadělali Západní Němci dovozem “gastarbeiterů”) a ekologií. Přitom se jedná o ideologie srovnatelné s tím nacismem či komunismem, které byly idoly předchozí vlny německého uctívání totality.

Německé ideologie byly navíc velice často formulovány jako “obecně akceptovatelné”.

V dobách německého šovinismu bylo hlásáno, že vlastně všichni schopnější lidé jsou “zločinně odněmčení” Němci. A byli tudíž vyzývání k tomu, aby se přihlásili k oné původní a jediné správné národnosti. A spousta lidí z elit jiných národů jim na to i skočila. V situaci, kdy většina evropanů měla předky ze všech možných národů, se skutečně z nich dala vyloupnout ta “německá větev” jako hlavní a “zušlechťující” dotyčnou osobu. Jakousi ozvěnou tohoto propagování německého šovinismu bylo “dávání se k Němcům”, většinou osobami silně charakterově pochybnými, za okupace.

Totéž se týká i rasistického nacismu. V řadě států mimo Německo (i v údajně demokratických státech typu USA nebo velké Británie) existovaly různé instituce či alespoň spolky pro “rasovou čistotu” a v některých státech dokonce docházelo k likvidování či nedobrovolné sterilizaci lidí, kteří byli shledáni podle těchto německých idejí “rasově méněcennými”. Velice často se v těchto aktivitách angažovaly různé levicově orientované osobnosti (ostatně, nacismus je ryze levicová ideologie). V oficiálních komunistických kurikulech různých uctívaných levičáků a “progresivistů” ze západních zemích se o tom poté, co vyšla najevo podstata této ideologie, psalo asi se stejnou ochotou a nadšením, jako v oběšencově domě o provaze.

Totéž vidíme i v současnosti, kdy německé ideje multikulturalismu a ekologismu jsou šířeny v dalších zemích jako cosi pozitivního a progresívního, a jsou přejímány osobnostmi, hlásícími se k levé polovině politického spektra (pokud ne rovnou k levému extrému), byť jsou to v principu stejné šílenosti jako ten na nacismu založený boj za “zlepšení” lidské populace.

Ostatní státy

Ostatní státy se staly obětmi německých aktivit vyvolaných předchozími v Německu uctívanými “-ismy”. I v současné době jim hrozí něco podobného v souvislosti s ideologiemi, které Německo a jeho občané prosazují nyní. Tato hrozba je akcentována u členů EU, protože Německo využívá této organizace k prosazování ideologických zrůdností z něj pocházejících. V podstatě i brexit byl spoluvyvolán touto skutečností, jako obranný tah, distancující tyto progresivisty od rozhodování o politické situaci v této zemi.

Německé ideje jsou prostě obecně škodlivé a škodí nejen Němcům (těm to budiž ostatně přáno) ale i normálním národům, které podobnou psychopatologickou či psychiatrickou úchylkou netrpí. A na druhé straně lze konstatovat, že pokud se pro něco německá populace nadchne, je to jednoznačně škodlivé. A pokud tu škodlivost nevidíme, tak jen proto, že jsme problém neanalyzovali v dostatečné kvalitě a do dostatečné hloubky jeho následků.

Ostatní státy se již dvakrát musely sebrat a tento psychopatický (pokud ne rovnou šílený) národ porazit v krvavých válkách, za cenu desítek milionů lidských obětí i nedozírných hospodářských a kulturních škod, aby zabránily uplatnění jím hlásaných ideologií do všech šílených a zločinných důsledků. Osobně se domnívám, že tato zkušenost zcela postačuje a není třeba čekat na to, až Němci ve jménu nějaké zločinné ideologie zahájí další válku.

Ideální řešení

V případě té nešťastnice, brané jako inspirace, mohou její příbuzní sáhnout po omezení způsobilosti k právním úkonům a jejím svěření do péče někoho z nich (nebo skupiny, výboru), což se dříve označovalo termínem “kuratela”. Dříve byl podobný, ale mnohem častější, problém zejména s cerebrální syfilidou, která vyvolává pocit superiority a současně objektivně snižuje duševní výkon postiženého. Hrozilo, že postižený např. zcela promrhá rodinný majetek v “geniálních” spekulacích apod.

Jakousi obdobou něčeho podobného by tedy bylo zavedení (či spíše obnovení) spojeneckého okupačního režimu, kdy by představitelé okupačních mocností rozhodovali za Němce v zásadních věcech typu zavádění “New Green Dealu” a podobných nesmyslů, škodících nejen všem okolo, ale i Němcům samotným.

Trochu podobnou roli by mohlo sehrát dání Německa pod kuratelu států EU s tím, že by nerozhodovaly struktury EU (silně prolezlé ideology německého původu), ale národní parlamenty jednotlivých států v rámci nějaké meziparlamentní spolupráce.

Neideální, leč možné, řešení

Prostě, mezi dalšími národy dohodnuté ignorování všeho, co Němci, i jejich představitelé v rámci EU, dělají a hlavně prosazují. Stylem “psi štěkají, ale karavana táhne dál”. Předpokládám, že by to způsobilo nelibost, nicméně by se dalo argumentovat i vůči těm Němcům ve stylu “vaši vnuci nám jednou poděkují”.

Situace, kdy Německo, zatížené neustálým koketováním s totalitními ideologiemi, vedoucími ke špatným koncům, je hegemonem EU a cpe se v oblasti ekologie i multikulturalismu na přední místo ve světě, je naprosto neúnosná. Tento její aspekt akcentují zkušenosti, které svět s Německem a jím prosazovanými ideologiemi má. A bylo by velice záhodno s tím něco udělat dříve, než tento stát vyvolá další průšvih světových rozměrů, případně rovnou třetí světovou válku.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Alena Albrecht 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Anonym 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Cígler 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jana Slabá 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, L. Skrobacek 149,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 300,- Kč¨, František Vrána 50,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, ing. arch. Marie Tachezyová 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 13 765,- Kč
Vybráno 39.32%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 233 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...
7 komentářů

Napsat komentář: Nojo Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)