18.8.2015
Kategorie: Ekonomika, Společnost

Nejen imigranti by neměli mít právo volit

Sdílejte článek:

RYAN McMAKEN 18|08|2015

Velká část současné imigrační debaty v USA se točí kolem otázky “amnestie”, což je vágní termín, který může znamenat cokoliv od “nebudeme vás deportovat” k “pojďme vám dát občanství a právo volit.” Z perspektivy laissez-faire, deportační aspekt amnestie – zvýšení federální nečinnosti – je jedna věc. Rozšíření voličských práv je něco úplně jiného.

Vskutku, debata o amnestii pomohla ilustrovat rozdíl mezi reálnými, konkrétními vlastnickými právy a úplně odlišnými “politickými” právy, jako je možnost volit. Omezování vlastnických práv je vždycky nelegitimní. Omezování politických práv, je na druhé straně občas naprosto nutné.

Vlastnická práva vs. politická práva

Například, každý by měl mít všude vlastnická práva, bez ohledu na to, ve kterém režimu žije bez ohledu na to, jestli vláda vlastnická práva uznává nebo ne. Tato práva zahrnují vlastnictví svého těla, majetku získaného dobrovolnou směnou, možnosti vstoupit do dobrovolného kontraktu s ostatními lidmi, včetně zaměstnaneckého kontraktu, nebo smlouvy o bydlení. Cizinci zvaní jako ilegální imigranti by taky měli mít tato práva.

Ale vlastnická práva jako tahle bychom si neměli plést s politickými právy, které se odlišují od práva na sebe-vlastnictví. Ve skutečnosti politická práva, jako právo volit, jsou často používaná na ospravedlňování zvyšování vládních výdajů a celkové vládní kontroly nad našimi životy.

Kritici amnestie, kteří chtějí nadále omezit vlastnická práva zaměstnavatelů, majitelů nemovitostí a pracovníků dělají chybu, když se snaží snížit imigraci pomocí omezování vlastnických práv. Na druhou stranu mají pravdu, pokud požadují omezit množství lidí, kteří by měli mít právo volit (omezit udělování občanství).

Předpoklad za touto pozicí ohledně imigrantů je, že když tihle lidé přijdou, tak požadují další expanzi vládních sociálních programů a benefitů a, že jsou čistými daňovými příjemci, kteří z daní získají víc, než zaplatí. To je empirické tvrzení, které může být pravdivé anebo nemusí. Každopádně je pravda, že někteří imigranti jsou čistými daňovými příjemci a na tohle bychom měli upřít pozornost.

volebni_urna

Omezme velikost vlády omezením práva volit

Při pokusu vytvářet argumenty proti expandujícímu právu migrantů volit, aktivisté zdůrazňují problém rozšířených voličských práv ve společnosti, kde velké množství lidí, kteří jsou čistí daňoví příjemci má možnost zvolit pro sebe další benefity.

Avšak pokud začneme zkoumat celkové množství voličů, co profituje z expanze vládního utrácení, imigranti začnou vypadat celkem nedůležitě. Legie vládních zaměstnanců, kontraktorů, politických byznysmenů, příjemců sociální pomoci … všichni z nich vědí, že jakékoliv značné škrty ve vládním utrácení jim osobně uškodí. A všichni mají právo volit.

Takže, pokud budeme souhlasit s názorem, že ti co profitují z našich daní (čerpají z rozpočtu mnohem víc peněz, než do něj dávají), by neměli volit, proč omezovat volební právo pouze imigrantům.

Čistí daňoví plátci vs. čistí daňoví příjemci

Ve své krátké knize Byrokracie, Ludwig von Mises rozebíral tenhle problém v kontextu vládních zaměstnanců. V sekci “Byrokrat jako volič” Mises zdůrazňuje:

Úředník není jenom státní zaměstnanec. Je pod demokratickou ústavou a jako volič se zároveň stává svým vlastním zaměstnavatelem. Nachází se v podivné pozici: je zaměstnancem a zaměstnavatelem zároveň. A jeho finanční zájem jako zaměstnance stojí nad jeho finančním zájmem jako zaměstnavatele, vzhledem k tomu že z veřejných zdrojů získává mnohem víc, než do nich přispívá.

Tenhle dvojitý vztah se stává více důležitým, jak se množství lidí na vládní výplatní pásce postupně zvyšuje. Byrokrat jako volič je více dychtivý po vyšším platu než po snaze udržet rozpočet vyrovnaný. Jeho hlavní starost je zvětšit svou výplatní pásku.

Mises vysvětloval vzestup mocných zájmových skupin ve Francii a Německu:

Nebylo tady pouze spousta zaměstnanců veřejného sektoru a zaměstnanců státních podniků (železnice, telegraf, telefonní operátoři….), byli tady taky příjemci sociálních dávek, podpor v nezaměstnanosti, farmáři a jiné skupiny, které byli přímo a nepřímo dotováni vládou. Jejich hlavní zájmem bylo získat víc z veřejných peněz. Nestarali se o hodnoty jako svoboda, spravedlnost, vláda zákona, vyrovnaný rozpočet. Chtěli pouze víc peněz, to bylo vše. Žádný kandidát do parlamentu nemohl riskovat oponováním apetitu zaměstnanců veřejného sektoru. Politické strany se překonávali v slibech, kdo jim nabídne víc.

Na závěr to Mises shrnul takhle:

Demokracie nemůže přežít, pokud velká část voličů závisí na platbách státu. Pokud členové parlamentu už sebe nepovažují za zastupitele daňových poplatníků, ale za zastupitele těch, co dostávají od státu výplaty, mzdy, dotace, dávky a jiné benefity, s demokracií je konec.

Nepřekvapivě, hodně komentátorů, co správně poukazuje na problém vládní štědrosti a voličských práv imigrantů zapomíná zmínit více politicky vlivné a populární skupiny (stavitelé cest, výrobci zbraní, důchodci…), kterých příjem taky závisí na vládních výdajích. A samozřejmě také všech státních zaměstnanců, kterých příjem závisí přímo na státu – a je jich mnohem víc než jakékoliv skupiny imigrantů.

Navzdory tomu, že federální zákony a rozhodnutí federálních soudů zaručují, že každý občan má volební právo, je naprosto jasné, jak nerozumné je umožnit člověku, kterého příjem je totálně závislý na státu volit v jakýchkoliv volbách co mají vliv na velikost jeho příjmu od státu.

V jiném kontextu by to bylo považováno za obrovský konflikt zájmů. Přirozeně neschvalujeme, pokud zastupitel města rozhoduje o tom, jestli jeho vlastní firma bude ve městě budovat chodníky (i když k tomu nepřímo dochází tak či tak). Ale na druhou stranu akceptujeme, že voličům je umožněna stejná věc.

Je správné a politicky jednoduché oponovat tomu, aby imigranti nedostávali lehce právo volit a sociální dávky. Ale taková akce bude z dlouhodobého hlediska znamenat velice málo, pokud se čistí daňoví plátci nezačnou zaobírat mnohem větším problémem – všichni voliči, kterých příjem je závislý na státu, kterým je umožněno volit, aby jim proudilo stále víc peněz daňových poplatníků do jejich kapes.

ZDROJ: Z anglického originálu přeložil Mike, text vyšel na webu mises.org

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2019: *****

Dagmar Karlíková 500,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Anonymní dárce 1984,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, ing. Jan Kocura 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Dagmar Lavičková 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Švestka 500,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Milan Tahovský 500,- Kč, Rudolf Bláha 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Marin Vacek 500,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ladislav Hegyi 300,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč

Celkem za měsíc: 14 428,00 Kč
Vybráno 41.22%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 18 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
6 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.