WISC2
31.8.2020
Kategorie: Společnost

Nebezpečí dvojitého myšlení

Sdílejte článek:

HONZA PALUSKA

Signifikantní. To je asi jediné slovo, které mě při pohledu na české internety v souvislosti se střelbou při nepokojích v americkém Wisconsinu napadá. Proč? Vysvětlím.

V souvislosti se střelbou můžeme v debatě pozorovat dva poměrně typické úkazy, které krásně ilustrují, proč jsme v debatách (v podstatě na cokoliv) zakopání ve vlastních zákopech a metáme na sebe hnojometama akorát pytle sraček.

1. Emoční labilita

Hele, ono je to vlastně trochu pochopitelný. Smrt dvou lidí je samozřejmě z hlediska emocí hraniční událost a tak lze takový ty výlevy emočně slabších náhodnejch generátorů slov se sklonem k hysterii celkem tolerovat. Na podobný výkřiky vlastně ani nemá cenu nějak racionálně reagovat, protože člověku, kterej napíše, že “až se ten vrah bude smažit na elektrickým křesle, zapálím svíčku” stejně nemá smysl vysvětlovat, že to zatím žádnej “vrah” není (to musí říct až soud) a i kdyby byl, na elektrickým křesle se smažit nebude, ani kdyby pro to napsal Svěrák petici, protože ve Wisconsinu je trest smrti nelegální a tudíž se z logiky věci neuděluje. Takovým lidem lze akorát doporučit, aby si doma vlezli pod peřinu, pustili Hříšnej tanec a vzali velkou Nuttleu, že bolístka zas přejde.

Tady problém neleží. V čem ale podle mě leží, jsou takový ty manipulátorský upíři, který se na vlně těhle emocí vezou a dál je rozmíchávaj v nekontrolovatelnej vztek davu. Ty totiž v lidech míchaj ten výbušnej koktejl nasranosti a pocitu nespravedlnosti. Vezmou nějakou událost, která je zahalená mlhou nejasností hustší než les Řáholec, a udelaj z ní klacek, kterým pak mlátěj po hlavě všechny, kdo nadšeně nehýkaj s rozběsněným davem. V USA je to vidět na denním pořádku: “Pokud se dostatečně nestydíš za to, že jsi bílej, pak jsi prostě rasista a na hranici s tebou. Podívej – ostatní klekaj a kdo neklečí s náma, ten klečí proti nám”. Pozor na tyhle lidi! Já sám jsem emotivní člověk, ale je dobrý si uvědomit, že emoce jsou fajn v posteli, ne když na jejich základě rozhoduju o osudech ostatních. Pokud se chcete v debatě kamkoliv dostat, a ne jen vykříčet do světa, jak vás všichni serou, je dobrý vlastní emoce nechat zamčený v šuplíku a začít používat tu věc, na který nosíte čepici – hlavu! A dát si sakra pozor na ty, který vám říkaj, že ten iracionální hněv ve vaší palici je vlastně v pořádku. Ne, není. Tečka.

2. Doublethink

Tohle je snad ještě častější. Taky jste si všimli, že lidi, který se vám smějou za nějakou činnost dělaj némlich to samý? Když člověk řekne, že na základě dostupných videí je patrný, že Kyle Rittenhouse (ten střelec) se jen bránil, vyrojí se parta chytráků, který ho poblejou, že dělá závěry na základě nějakýho sestříhanýho videjka z internetu. Ale už taktně pomlčí, že celý to jejich slavný Black lives matter momentálně zapaluje v USA města na základě, světě div se, videjka z internetu…..

Kyle Rittenhouse je podle nich pravicovej terorista, protože ujel do Koneshy (to je místo těch současnejch protestů ve Wisconsinu) 15 mil (24 kilometrů), aby tam na demošce běhal s kvérem v ruce. Ale že Gaige Grosskreutz (ten s tou prostřelenou rukou) ujel z West Allis (tam bydlí) do Kenoshy 40 mil (64 kilometrů) a ten kvér měl taky (proto má prostřelenou ruku), je naprosto v pořádku, to je hrdina voe, ne asi?!

Pokud nechcete jen nesmiřitelně rozdělený tábory, ale fungující společnost, kde spolu lidi sice dokážou nesouhlasit, ale nemusej si kvůli tomu rozbíjet hlavy, je důležitý se doublethinku důsledně vyvarovat. Pokud sám hodnotím události na základě virálních videí, nemůžu stejnej postup zavrhnout jen proto, že se mi to konkrétní video nehodí do krámu. Jakmile začnu v debatě k prostředkům přistupovat selektivně, je konec. Možná “vyhraju”, ale nikdy se nedoberu kýženýho výsledku, tedy stavu, kdy se jedna nebo druhá strana necejtí “vojebaná”. Jestli má mít společnost alespoň teoretickou šanci na mírový a klidný soužití, musí mít ve vzájemný interakci nepřekročitelný paradigmata, o kterých se debata prostě nevede. Buď má lidskej život cenu hodnou ochrany a je úplně jedno, jestli je to John Smith bílej jak ředitel vápenky, nebo George Washington III. černej jak bota, nebo tu cenu ztrácí komplet všechny životy. Buď účel nesvětí prostředky, byť by byl sebeušlechtilejší, nebo jsme ve stavu, kdy ve jménu “tolerance” podpalujeme auta, ničíme domy, rabujeme obchody a hážeme po lidech zápalný lahve. Nejde mít obojí, je mi líto.

Sečteno podtrženo, nic se nemá přehánět, ani snaha o boj za svou “pravdu. Jak totiž řekl klasik: „Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2020: *****

František Šmíd 700,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, MUDr. Miroslav Kameníček 1000,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Petr Jan 300,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Novák 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jan Kupka 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Stanislav Esner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč

Celkem za měsíc: 12 550,00 Kč
Vybráno 35.85%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 856 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (17 votes, average: 4,24 out of 5)
Loading...
politicon.cz
17 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.