4737446-spanelsko_muslimove_ilustrace
11.4.2019
Kategorie: Historie

Navrácení španělského občanství vyhnaným muslimům

Sdílejte článek:

BENJAMIN KURAS

Španělský král Felipe VI dostal přátelský dopis od předsedy sevilleské mešity Yihada Sirasuy vyzývající ho k uznání, že „nadešla historická chvíle přiznat surovosti, plundrování, vyhánění a vraždění páchané na rozkazy katolických králů a jejich nepřímějších kolaborantů, které vyvrcholily pádem Granady a porušením všeho připisovaného muslimské komunitě“.

 

Vracíme se zde do roku 1492, kdy španělští katolíci porazili poslední muslimský stát v Granadě a začali vyhánět muslimy (a s nimi také 800 tisíc Židů) ze španělského území. Pan Sirasua v dopise pokračuje: „Nikdy neexistovala tak zuřivá perzekuce a zápal, s jakými se likvidovala náboženská komunita za starých španělských králů, vrcholící válkou u Alpojarres po Pragmatické sankci 1567.“ To bylo to druhé vyhnání muslimů, kteří při prvním vyhnání konvertovali na katolictví a ukázali se v očích Španělů nebýt katolíky upřímnými. Totéž se stalo pokřtěným Židům. Konečné vyhnání muslimů se datuje 1609.

A pan Sirasua uzavírá: „Coby následník výše zmíněných králů byste měl skvělou příležitost projevit muslimské komunitě svoji úctu a soulad s islámskými tézemi, omluvit se muslimské komunitě za ta mnohá zvěrstva a přičinit se o uznání španělského občanství potomkům Al Andalus, jako se to učinilo sefardské židovské komunitě“.

Zde bude na místě pár informací pro neznalce španělských dějin:

Al Andalus je arabské jméno pro celé Španělsko, nejen pro Andalusii, která byla poslední muslimskou državou po dlouhém znovoudobývání území ztracených v muslimské invazi v 8. století. Sefarad je hebrejské jméno pro Španělsko a sefardští Židé jsou španělského původu, z nichž někteří dodnes mluví – a každopádně zpívají – středověkým židovským dialektem španělštiny zvaným ladino. Pět staletí po vyhnání. A právě to přimělo za Druhé světové války neutrální Španěly, na oko se podbízející Hitlerovi, zachraňovat sefardské Židy před deportacemi v okupovaných zemích. Provádělo to statečně několik diplomatů (zda s Frankovým souhlasem nebo bez něj, se historici stále dohadují) v Řecku, Jugoslávii, Francii – a nejzázračněji v Budapešti, kde obchodní atašé Juan Carlos Sanz Briz vydal ve spolupráci s dnes známějším švédským diplomatem Raulem Wallenbergem přes 5 tisíc španělských dokumentů maďarským Židům, o nichž Eichmannovi drze tvrdil, že jsou španělského původu, i když většinou nebyli. Eichmann prý na to pokrčil rameny se slovy „to nevadí, beztak je jednou všechny dostaneme“.

Diplomaté to činili na základě zákona z roku 1924, který sefardské Židy uznal jako Španěle, s právem návratu, pokud prokáží znalost španělštiny a vyznají se ve španělské kultuře. Podobně španělští diplomaté zachraňovali sefardské Židy z arabských států před perzekucí v arabských zemích po šestidenní válce s Izraelem v roce 1967. Tento zákon byl aktualizován a upřesněn v roce 2012 a k získání španělského občanství jej od té doby využilo přibližně 10 tisíc, z celkového známého počtu asi 3 miliony hlásící se k sefardské větvi judaismu, s jejími specifickými tradicemi a liturgií. Většina jich žije v Izraeli, kam přišli jako uprchlíci ze severoafrických arabských zemí, ale také z Balkánu, kde si nejvíc uchovali mluvené ladino. Početné sefardské obce mají Francie, Británie, USA, Holandsko a Latinská Amerika.

Muslimové už několik let žádají stejné právo pro všechny potomky vyhnaných muslimů. Jak by se jejich „španělskost“ dokazovala, neupřesňují. Zda se král nechá přemluvit, aby takové právo podpořil, a zda je schválí španělský parlament, nevíme. Zato víme, že muslimů ve Španělsku přibývá s migračními toky ze severní Afriky a ropnými státy jako Saúdská Arábie, Katar a Kuvajt skupujícími pozemky a stavějícími mešity. V roce 1990 mělo Španělsko 100 000 muslimů, v roce 2017 to už byly 2 miliony. Kromě 1500 oficiálních mešit (115 jen v Madridu) se zjistilo dalších 800 „encubiertas“ čili skrytých, porůznu umístěných v různých budovách, garážích a podobných místech, které jsou  „fuera de control“ čili mimo oficiální registraci.

Mezitím si snad španělský král a parlament trochu prolistují dějiny šíření islámu čili džihádu a panu Sirasuovi připomenou, že katolická „reconquista“ čili vyhnání muslimů sice určitě nebyla procházka růžovou zahradou, ale v kategorii „zuřivá perzekuce a zápal, s jakými se likvidovala náboženská komunita“ nesahá po kotníky metodám, jakými islám likvidoval, perzekvoval a zotročoval náboženské komunity všude, kam se přišel šířit ohněm a mečem. Včetně středověkého Španělska. Nové historické studie, které si přestaly romantizovat těch 7 staletí islámské okupace Španělska jako mírové soužití tří náboženství zvané „conviviencia“ a jdou po čistých pramenech, dávají realističtější obraz různých období poměrné tolerance střídané s krutostí, zotročováním a početnými masakry. (Viz třeba The History of Jihad from Muhammed to ISIS od Roberta Spencera nebo The Sword and the Scimitar od Raymonda Ibrahima). I Židé, o nichž se traduje, že požívali větší svobodu než křesťané, rádi zapomínají třeba na masakr čtyř tisíc v Granadě v jednom dni 30. prosince 1066. Podobně křesťané zapomínají, že Alhambru stavělo 10 000 křesťanských otroků. Po celou dobu okupace, i v těch mírumilovnějších dobách, platil zákon šaria podle něhož Židé i křesťané byli druhořadými občany s povinností daně zvané džizia a trestem smrti za kritiku islámu.

Ale kromě rozdílu početního (kam se hrabe 10 000 sefardských Židů), je zde hlavně rozdíl historický. Židé ve Španělsku žili od starého Říma, spolu s Kelty, jako římští občané. Po pádu římské říše začátkem 5. století Iberisjký poloostrov ovládli Vandalové (a podobné germánské kmeny jako Visigoti a Švábové), a spolu s místními Kelty přijali primitivní formu křesťanství. Z toho, že jméno Vandal a odvozená „vandalizace“ přešly do většiny evropských jazyků jako synonyma destrukce a řádění, můžeme usoudit, že život pod Vandaly asi taky nebyl růžová zahrada. No a do toho vtrhli s vervou začátkem 8. století severoafričtí muslimové, možná i zpočátku vítaní jako osvoboditelé od Vandalů, a pojmenovali si svou novou državu Al-Andalus, znamenající „Vandalsko“.

Takže práva na občanství se liší tímto: Židé byli ze Španělska vyhnáni jako původní domorodci, muslimové jako okupanti. Pojem „chucpe“ sice vymysleli Židé, ale muslimové ji dnes vytříbili v rafinované umění.

Autor: Benjamin Kuras

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč

Celkem za měsíc: 11 264,00 Kč
Vybráno 32.18%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 657 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (27 votes, average: 4,70 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
33 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.