pohadka
19.8.2019
Kategorie: Společnost

Narcisismus drobných rozdílů

Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

0_Marian_KechlibarMám (nejen) pro naše politiky radikální návrh: zkuste si občas něco navzájem odpouštět.
 
 Není to tak dávno, seděl jsem s jedním politicky aktivním člověkem u (nefairtradového) kafe; a dostali jsme se k tématu našeho společného známého X. „Nikdy bych s ním nešel do jedné strany,“ zapřísáhl se můj konverzační partner. „Proč?“ – „Pochybuje o církevních restitucích.“ Ano, pochybuje. Jinak se ovšem jejich názory překrývají asi z 95 procent.

Tohoto jevu si povšiml už nesmrtelný Sigmund Freud před sto lety a pojmenoval jej „narcisismem drobných rozdílů“. Máme tendenci se snažit co nejvíce odlišit od lidí, kteří se nám podobají. Sourozenecké boje, sousedské boje, někdy bohužel i boje národů. Rozdělení Československa jsme naštěstí zvládli bez krveprolití. Jinde to bylo horší. Z pohledu vnějšího pozorovatele byla taková bosenská válka jen těžko pochopitelná: Srbové, Chorvati a Muslimové zde spolu žili desítky let, uzavírali smíšená manželství a nábožensky byli dost vlažní, protože i režim maršála Tita se snažil o sekularizaci. Proč se zrovna tito lidé porvali jako vzteklí vlci a několik let proti sobě používali ty nejhorší zbraně? Jedním z možných vysvětlení je narcisismus drobných rozdílů.

Totéž poslední dobou vídám v politické sféře. Lidé, kteří by ještě někdy v 90. letech tvořili přirozeně tým téže strany, se pouštějí do obsesivních a neuhasitelných konfliktů kvůli pitomostem.

Sociální sítě tomu bohužel otevřely bránu tím, že se dnes o svém bližním dozvíte opravdu všechno. Před jejich nástupem jste neměli šanci vědět, co si nějaký řadový poslanec z jiného kraje myslí o konceptu svatby gayů; do celostátních novin se dostal málokdy, takže většina jeho názorů vám byla záhadou a jediné, z čeho jste mohli vycházet, byla stranická příslušnost. A pokud jste byli příslušníci stejné strany, výchozím stavem bylo, že jste spojenci. Na primadonu si mohl hrát jen vysoce postavený jedinec.

To už dnes neplatí. Pro politický internet jsou ideové konflikty nezbytnou živnou půdou a hnojivem, bez kterého by „byla nuda“. Každý může být primadonou, zuřivé flamewars se staly standardem – a dost často se ukáže, že na opačných koncích rozhádaného a rozštěkaného vlákna stojí voliči téže strany či aspoň téhož politického směru. Takové hádky mají samozřejmě nějaký efekt. Odehrávají-li se uvnitř strany, vedou k vylučování jednotlivců nebo dokonce odštěpování celých nových frakcí, ze kterých pak vznikají straničky nové. Mezi stranami pak k problémům při sestavování funkčních koalic. Rozumné vládnutí je pak čím dál obtížnější – právě v době, kdy by bylo nutně zapotřebí, protože problémů na všech úrovních je dost.

Tragický stav české pravice je asi nejlepším možným příkladem. Pryč jsou ty časy, kdy ODS dosáhla na 35 procent hlasů a působila dojmem velké, sebevědomé strany, která dokáže sestavit a řídit pravostředovou vládu. Dnes je zmenšená ODS naježeným klubem, který před pár měsíci obřadně vyloučil svého (měřeno na preferenční hlasy) nejúspěšnějšího poslance kvůli jedné nekorektní větě; TOP09, která se od ní v rámci narcisismu drobných diferencí oddělila před deseti lety, je dnes v podstatě pražskou stranou; o Trikolóře zatím těžko něco říci, ale vzhledem k osobním averzím mezi jejími předsedy to na žádnou spolupráci s ODS nevypadá; Realisté se slibně rozjeli, pak získali jedno procento a skončili; a Svobodní si zatím odmítají přiznat, že by měli skončit také – příznačné je, že stranu zevnitř rozklížil mimo jiné zuřivý spor o to, jak se postavit k pronikání islámu do Evropy.

Narcisismus drobných diferencí je všude, kam se podívám, a výsledkem je chaotická sbírka straniček, které se navzájem nesnášejí. Aktuálně sedí v poslanecké sněmovně zástupci jedenácti stran a hnutí: ANO, ODS, Pirátů, SPD, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, TOP09, STAN, Trikolóry a JAP. Také jste nevěděli, že existuje nějaké JAP? To nejste sami, já jsem to zjistil až při psaní tohoto článku. Zkrátka, naše politická scéna je na historickém maximu fragmentace od roku 1993, kdy byla přijata dnešní ústava.

Nejsme v tom sami, rekordní počty stran v parlamentech zaznamenávají i v jiných zemích, jako je SRN nebo Nizozemí; značnou roztříštěností politické scény trpí i Belgie či Dánsko. Takové podmínky znemožňují vládnutí.

Proto mám pro (nejen) naše politiky radikální návrh: zkuste si občas něco navzájem odpouštět. A tím nemyslím korupci, ale nepříliš významné politické rozdíly nebo sporadické verbální zaškobrtnutí. Twitter a Facebook na vás budou řváti hlasem velikým, že TOTO! JE! NAPROSTO! SKANDÁLNÍ!, ale většinou tam pokřikuje pár lidí. Tichá většina ocení spíš klidnou práci a schopnost aspoň trochu spolu vycházet.

V dnešních časech až moc revoluční koncept, je to tak. Ale za narcisismus se platí – nedůvěrou a osaměním.

Autor: Marian Kechlibar

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2019: *****

Luděk Kurka 100,- Kč, Jiří Novák 150,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Petr Chovanec 1000,- Kč, René David 900,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Vlastimil Kornas 66,60 Kč, Miloslav Pecka 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 0.000421 BTC (99.84 CZK), Květa Sekyrová 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Lucijan Škorjanc 150,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Roman Doubravský 500,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč

Celkem za měsíc: 9 504,44 Kč
Vybráno 27.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 1 090 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (23 votes, average: 4,74 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.