Mým přátelům na pravici

Není za tím žádný odsudek samotného principu těch věcí, neříkám ani ovšem, že bych při hlubší úvaze pár argumentů proti nim nenašel. To hlavní, proč mne spíše odpuzuje, když si někdo klade takové cíle, je ryze pragmatická nechuť se podobnými úvahami vůbec zabývat.

Kolik jen času, kolik energie se ztratilo v neplodném přemítání o tak vzdálených cílech. Jaký má smysl rozebírat půvaby ráje, když je od kdesi za sedmero oceány a my nedokážeme ani přeskočit nejbližší potok? Často jsme se usmívali nad heroickými deklaracemi Svobodných o rozbíjení Evropské unie v době, kdy se strana pohybovala kolem jednoho procenta. Stejně tak si mohli vytyčit cíl pohnout zeměkoulí. Ale co jiného jsou vaše úvahy nad koncepty přímé demokracie, odvolatelnosti politiků a všemožných dalších strukturálních úprav volebního systému?

Namítnete, že právě v těchto konceptech se skrývá klíč k řešení dnešních problémů. Blbost! Říkám, že náš stávající dům demokracie je dost dobrý přesně tak, jak je postaven nyní. Říkám, že možná časem bude chtít tu nový balkón, tu třeba něco přistavět nebo rekonstruovat, ale na to dnes není doba. Dnes není problém v tom, že by už nesplňoval naše estetické nároky, ale v tom, že se v něm rozmnožily krysy.

Říkám, že neuvažujete prakticky.

Přímá demokracie? Víte, jak vypadá přímá demokracie v praxi? Představte si, že čtyřikrát do roka o něčem hlasujete, o nějakém zákonu. Fajn, ale co ten zbytek? Jak v kontextu České republiky zabrání vaše čtyři hlasování ročně tomu, aby do školství, státní správy a neziskového sektoru dál neprorůstala rakovina profesionálních příjemců dotací a elitářských pachatelů dobra? Protože to je ten problém.

Slyším od vás, že budete hlasovat tak, aby se tomu zabránilo. Opravdu? A jak hlasujete dnes? A čemu jste zabránili? Čemu zabráníte s přímou demokracií, když média budou v rukou neomarxistů stejně, jako jsou dnes? Jak později zařídíte, aby o takové otázce vůbec mohl lid hlasovat, když žádný podobný zákon nedokážete protlačit ani nyní?

Nijak, pánové. Jestliže se nedokážete politicky prosadit dnes, ve stávajícím systému, je zbytečné snít o strakách na vrbě systému nového.

Ale dobře. Odvolatelnost politiků. K čemu by vedla, být zavedena dnes? Řeknu vám to, i když byste to sami lehce uhádli. Vedla k by rozběsnění propagandistického teroru ze strany našich zelených nepřátel. Ano, vy byste se snažili mu oponovat, ale to se přece snažíte už dnes. A s jakým výsledkem? Dopadlo by to přesně opačně, než jak si slibujete – dali byste zbraň do rukou právě toho, koho jste si jí přáli porazit.

Přestaňte snít. Přestaňte blouznit o chimérách, když nemáte představu, co uděláte dnes, co uděláte zítra, kde budete za týden. Jen utrácíte čas, a zbývá ho už jen moc málo. Nejen do nejbližších voleb, ale i obecněji, nám všem, jako společnosti.

Jde do tuhého. Krys v tom našem domě začíná být příliš. Naším úkolem je dům před nimi ochránit, ne uvažovat o tom, kam jinam bychom se přestěhovali, kdybychom na to měli. A my nemáme, a ani není kam. Kromě domu demokracie už je jen vězení tyranie nebo rozvaliny chaosu. A i tam by nás krysy dostihly, jestli si s nimi nedokážeme poradit teď.

Teď se láme chleba. Každá energie, vložená do snění, je ztracená v době, kdy ji nejvíce potřebujeme. Může to být právě to málo, které rozhodne. Historie se píše vždy jen teď a nikdy až zítra.

Takže – vzhůru do krys!