1968818
20.8.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

Můj 21. srpen 1968

Sdílejte článek:

WOLF

Byl srpen 1968. Koncem května toho roku probíhalo na území tehdejšího Československa velké spojenecké cvičení, které mělo končit někdy v červnu. Cvičení skončilo, ale sovětská vojska neustále odkládala návrat do svých zahraničních posádek. Nic nepomohly urgence československých politiků, aby už konečně byl odjezd Rusáků dokončen. Problému s odjezdem z ČSSR už si všímala nejen naše, ale třeba i západoněmecká, britská či americká média. Atmosféra začala být trochu napjatá. Konečně někdy kolem 10. srpna se Rusové dali do pohybu a Československo opustili. Jak se později ukázalo, ne nadlouho.

Byl jsem tehdy kluk před nástupem do posledního ročníku devítiletky. Ty prázdniny byly díky napětí ve společnosti trochu jiné. Všude se stále mluvilo především o Rusácích. Vyslovil jsem před otcem obavy, aby Rusáci nechtěli náhodou řešit politické uvolnění pražského jara vojenským násilím. Otec mě tehdy uklidňoval, že takové řešení by Rusákům značně zkomplikovalo jejich mezinárodní pozici. Přeci jen vojenský zásah v Evropě se naposledy udál už před dvanácti lety v Maďarsku a Rusy to na mezinárodní scéně silně znevěrohodnilo. Navíc přeci Rusáci jsou vojenští spojenci, to je jednou dáno oficiální smlouvou a napadení spojeneckými armádami by byl těžko představitelný bezprecedentní akt v mezinárodním měřitku asi neospraveditelný. Pravděpodobnějším se podle otce jevilo přiškrcení nebo uzavření ruských kohoutků s ropou.

Přišla středa 21. srpna. Po předchozích deštích jsme se s tátou chystali, že toho dne pojedeme do lesa na houby. Vstal jsem o něco dříve, někdy před půl pátou. Netrpělivě jsem zapnul rádio, abych si vyslechl aktuální předpověď počasí a zjistil tak, co nás v lese čeká. K mému překvapení se ozvaly zprávy o tancích intervenčních vojsk poblíž budovy Československého rozhlasu. Zprvu jsem to považoval za jakousi vzpomínku na nacistické řádění v Praze. Záhy však zaznělo, že ta vojska jsou sovětská. Podíval jsem se z okna přes údolí naproti a zkoprněl jsem: na výpadovce z města se táhla obrovsá kolona zvláštně zelených vojenských vozidel s bílými orientačními pruhy na bocích, která končila kdesi v nedohlednu. Posléze pak rozhlas začal vysílat zprávy o střelbě u Muzea i na dalších místech Prahy. Postupně přicházely informace o postřelených a mrtvých československých civilistech. Ze severních Čech přišly zprávy o vpádu jednotek v uniformách Wehrmacht. Dlužno podotknout, že té době již byla nacistická armáda přejmenována na National Volksarmee, Národní lidovou armádu NDR. Hitlerovská podstata i uniformy pochopitelně zůstaly. Rusáci si tehdy totiž jako teatrální křoví nadiktovali vojenskou účast vazalských států Varšavské smlouvy. Odmítlo jediné Rumunsko nacházející se v té době pod ochranou s Rusy znepřátelené Číny.

Život v Československu byl okamžitě ochromen. Zastavila se či značně omezila veřejná doprava, u pump docházel benzín a nafta, lidé se s obtížemi dostávali do práce, pokud se tam vůbec dostali. Hlavní silnice byly zcela zablokovány ruskými tanky. Šoféři aut, kterým se podařilo projet do města, přiváželi zprávy o ruských dělostřeleckých bateriích s houfnicemi namířenými na město. Ženské lamentovaly a brečely, chlapi nešetřili nepublikovatelnými výrazy. Ba i do té doby skalní komunisté proklínali ty zrádné Rusáky. Jako kluci jsme se okamžitě zapojili do vylepování protiruských plakátů v bláhové klukovské naději, že to alespoň trochu pomůže v tlaku na světové veřejné mínění. Asi pomohlo, nicméně na vojenské situaci v naší zemi to nic nezměnilo. Nastal konec všem nadějím. Poznali jsme, jak vypadá to, čemu se říká blesková válka. Začala okupace.

Následující dny ukázaly marnost veškerého našeho počínání. Bylo nám z toho nanic. Všude v ulicích špinavé sibiřské zjevy s nenávistnými pohledy čekající jen a jenom na rozkaz k palbě. Zůstala jen sklíčenost, zoufalý pocit vzdoru a bezmoci jakož i vědomí, že ani armáda nám nebyla nic platná, protože v případě snahy postavit se takové přesile by ti vojáci a s nimi bezpočet civilistů šli vyloženě na jatka.

Nadcházející měsíce a roky nám pak ukázaly skutečný rozsah oné společenské katastrofy, do které nás naši věrní a nezlomní spojenci přivedli. Fízlování, udávání, zatýkaní a perzekuce kvůli názoru. Československá a česká hrdost postupně mizela. Ve většině z nás zůstal navždy jen pocit nenávisti, hnusu a opovržení vůči tomu proradnému východnímu plemeni.

Co z toho plyne pro další generace? Především poučení, že Rusovi nikdy nelze věřit. Kdo tak jednou učiní, sám si dláždí cestu do pekel. Nemyslím si, že by naši potomci měli v sobě chovat v nás již zakořeněnou nenávist, nicméně měli by neustále být nanejvýše obezřetní vůči všemu, co Rus učiní či vysloví a už vůbec by se s ním neměli bratříčkovat. Hunské válečnické geny tam nikdy nevymizí, Rus vždy bude ohrožovat veškerý svět, na který dosáhne. Je to arogantní dobyvatel dodnes pohrdající vlastním míněním veškerých malých národů a neštítící se ani té nejhanebnější zrady svých spojenců, jakou je jejich přepadení.

K článku bych rád připojil tichou vzpomínku na Čechoslováky, kteří na příkaz komunistů zahynuli rukou vlastních lidí právě před 50 lety dne 21. srpna 1969 při spontánním hromadném vyjádření nesouhlasu s ruskou okupací ČSSR.

Zdroj: vlastní vzpomínky autora

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2020: *****

František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Daniel Kopecký 100,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Zbyněk Procházka 250,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Michal Horák 333,- Kč

Celkem za měsíc: 8 283,00 Kč
Vybráno 23.66%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 1 284 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (24 votes, average: 3,75 out of 5)
Loading...
politicon.cz
152 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.