euro119
5.4.2019
Kategorie: Ekonomika

Moderní monetární iluzionismus nezná hranic

Sdílejte článek:

PAVEL KOHOUT

Již od vzniku ekonomie v 18. století vznikaly pokusy vylepšit klasickou teorii Adama Smithe. Neviditelná ruka trhu, která nutí ekonomické činitele, aby dělali něco užitečného, dodnes mnohé neuspokojuje. A i když se dodnes za ni nenašla lepší náhrada, stále se vyskytují nové a nové pokusy, jak ji alespoň částečně řídit. Patří mezi ně i teoretické novinky vzniklé po Velké finanční krizi roku 2007.

Nejprve ale krátká lekce z ekonomické historie. Proč vlastně klasická teorie nestačí? Kde jsou její slabiny? Proč je třeba stále vymýšlet něco nového?

Protože klasická teorie v zásadě neobsahuje teorii peněz. Peníze jsou podle klasiků zlato. Cokoli ostatního jsou jen náhražky. Peněžní expanze či kontrakce jsou pak generovány tím, kolik se podaří (či nepodaří) vytěžit v daném roce zlata. Kromě toho klasická teorie neřeší bankovní krize. Selže-li kvůli špatným úvěrům jedna banka, vkladatelé přijdou o peníze a kromě toho vzniká riziko řetězového krachu dalších bank. Klasická teorie nenabízí jiné řešení než „zatněte zuby, modlete se a doufejte“.

Odpovědí byl marxismus, keynesianismus a monetarismus Miltona Friedmana. První z nich selhal. Učení Johna Maynarda Keynese bylo mnohem úspěšnější a v různých modifikacích přetrvává. Přesto ani tzv. neoklasická syntéza (která dává dohromady téměř vše od Smithe přes Keynese po Friedmana) nedokázala zabránit Velké finanční krizi. Nejen to: nedokázala ji ani částečně předpovědět.

Vzniká otázka – jde to dělat jinak a lépe?

Bezbřehá emise peněz

Zadáte-li do služby Google Trends heslo „modern monetary theory“, objeví se vám velká vlna zájmu během posledních měsíců. Co to je, ta moderní měnová teorie?

MMT v zásadě říká: Státní dluh a rozpočtové deficity nehrají roli. Měna je řízena státem, který může vždy dosáhnout stavu, kdy dluh je monetizován (tj. zaplacen z nově natištěných peněz). Státní investice do infrastruktury se vyplatí financovat dluhem tehdy, pokud výnosy z těchto investic jsou vyšší než náklady na dluh – čehož je možné dosáhnout vždy. Náklady na dluh mohou být nulové, stát nemůže zkrachovat.

Vzniká otázka, zda bezbřehá emise peněz nepovede k vysoké inflaci. Tuto námitku teoretici MMT připouštějí, ale mají řešení: inflaci lze omezit zvýšením daní, případně ještě dalšími emisemi státních dluhopisů! Vysoké daně i dluhopisy stáhnou přebytečné inflační peníze; výsledkem budou skvělé hodnoty hospodářského růstu, který navíc nebude tažen marnivou soukromou spotřebou, ale ušlechtilými projekty investic do infrastruktury, ekologie a zelené energie. Tak si to alespoň představují někteří progresivní politici, jmenovitě například poslankyně za stát New York Alexandria Ocasio-Cortezová.

Než začneme nesouhlasně kroutit hlavou, malá odbočka: všechny výše uvedené teoretické konstrukce mají v zásadě oporu v již existujících ekonomických učeních, zejména v keynesianismu. Pojetí státem řízených peněz jako nástroje pro řízení ekonomiky je dávno faktem. Myšlenka, že dluhy není třeba platit plnohodnotnou měnou, je rovněž stará věc. Také vysoké daně jako protiinflační nástroj byly již dávno teoreticky probrány a v praxi vyzkoušeny. A stát jakožto iniciátor hospodářského růstu? Stará vesta.

Co nám to připomíná?

Teoretickou novinkou MMT je tvrzení, že na penězích vůbec nezáleží: stát nemusí soutěžit se soukromým sektorem o investice do cenných papírů, protože peněz bude vždy dostatek – zabezpečí je centrální banka. Výše rozpočtového schodku má být taková, aby byla zajištěna plná zaměstnanost. V případě, že nejsou místa v soukromém sektoru, nastupuje vládní záruka zaměstnanosti, přičemž vláda funguje jako zaměstnavatel poslední instance – ano, tento termín se v teorii MMT vskutku objevuje.

To je natolik radikální koncepce, že i dosavadní levicové výklady Keynese před ní blednou. Keynes sice navrhoval i veřejné práce jako politický nástroj, ale vláda jako „zaměstnavatel poslední instance“ byla příliš silnou kávou i pro něho.

Jak by MMT fungovala, kdyby byla uvedena do praxe? Některé aspekty byly již vyzkoušeny, a to opakovaně. Financování deficitů nově natištěnými penězi bylo například zkoušeno v Indii, a to důkladně – včetně extrémně vysokých daní z příjmu. Pravda, Indie sice neposkytovala záruku zaměstnanosti, ale tento politický nástroj byl pro změnu dlouhodobě zkoušen v bývalých socialistických zemích. Profesor Lawrence Summers upozorňuje, že ve vyspělých zemích se o politiku blízkou MMT pokusil François Mitterand v 80. letech – s katastrofálními výsledky. Francouzský dluh od té doby nepřetržitě kyne, zatímco plná zaměstnanost převládala naposledy v 60. letech, kdy se hospodářství řídilo relativně konzervativními zásadami.

Kouzelné je, že teoretici MMT mají vše podrobně vysvětleno pomocí „nenapadnutelných“ matematických vzorců a na veškeré námitky mají odpověď. Pokud je třeba, pozmění svoji teorii. Co nám to připomíná? Ano, starý dobrý marxismus.

 

ZDROJ: Robot Investment CalculatorPavel Kohout

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 955,00 Kč
Vybráno 34.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 543 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.