Mediální hovínka XI.

Jíst hmyz je trendy a zdravé, tvrdí mediální divize Agrofertu. Články tohoto typu se v určitých médiích objevují již nějaký ten pátek a přemýšlivější jedinci už jistě dávno zpozorněli. Pominu fakt, že chov cvrčků je zcela jistě mnohonásobně levnější než chov prasátek a tudíž by případná změna českého jídelníčku byla pro Agrofert požehnáním a soustředím se na zjevné meritum věci.

Bláboly tohoto typu, tedy v tomto případě o tom, že na pražených broucích si pochutnává od úsvitu věků až po dnešek kde kdo a pouze „Západ“ je v tomto směru sto let za opicemi a měl by to fofrem napravit, mají jediný účel. Otevřít dokořán Overtonovo okno, přičemž po mém soudu se v případě brouků nacházíme ve fázi 4 až 5. Naprosto stejná technologie je dobrosery aplikována například i v případě islamizace a hnědnutí Evropy pomocí imigrace, či neomarxisty při její souběžné přeměně v liberálně demokratickou diktaturu elit nebo islámskou teokracii. Co by v Evropě měla Evropská komise raději mi, přiznám se, ještě není zcela jasné.

V obou těchto případech rovněž typuji fáze 4 až 5. V případě brouků jsme pak připravováni na to, že se mílovými kroky blíží doba, kdy přelidnění planety dosáhne kritické hranice a kdo nebude chtít chcípnout hlady, bude muset večer po návratu z mešity louskat při sledování náboženských pořadů Al-ČT místo Bohemia čipsů Bohemia šváby.

V ústeckém bazénu nedávno oslavili evropsky unikátní jubileum. Již po páté se na modravé hladině tamního bazénu objevilo hovno. A nezabránily tomu ani kamery! Což mne velice překvapuje a poněkud znepokojuje, neboť kamerové systémy schopné rozpoznat i beďara na zadku se přece po obrovských kvantech umísťují v zájmu naší bezpečnosti úplně všude a mají zabránit úplně všemu. Islamistovi odpálit se uprostřed ulice, pirátovi silnic jet rychleji než třicítkou, pravicovému extrémistovi pomočit Havlovu lavičku. A jak se zdá, jsou v tomto směru úplně k hovnu.

Nevadí, ke špiclování obyvatelstva se budou hodit výborně. V souvislosti se souběžnou informací o trvalém úbytku ústeckého obyvatelstva a nezastavitelném chátráním tohoto kdysi výstavního a prosperujícího města se nabízí několik otázek.

Jako například zda pravidelné sraní do tamního bazénu má nějakou příčinnou souvislost s multikulturně a etnicky vzorově pestrým složením ústeckého obyvatelstva. A zda stejná souvislost nestojí i za trvalým úbytkem obyvatel a tamní tragickou zasviněností a zchátralostí.

Všichni víme, jak to je a já, protože nejsem nikde organizován a mohu si tedy zatím stále ještě psát co chci, to klidně i napíšu. Ústí je plné cikánů. A já neznám nikoho, kdo by s nimi chtěl bydlet v jednom městě, čtvrti nebo dokonce nedej bože v jednom domě. Protože navzdory čestným výjimkám je toto menšinové etnikum pro  jakoukoliv obec či město morovou ranou neboť poklidné sousedské soužití s většinou je vzhledem k jejich specifickým kulturním projevům zhola nemožné.

A výsledkem jsou v naprosté většině případů pokaždé výhradně pouze slzy, pláč, bordel, chátrání, marné stížnosti, vytlučené zuby a hovna v bazénech.

„Bývalý“ syrský islámský radikál si otevřel v Uruguayi cukrárnu, protože to byl jeho životní sen. To jen ošklivá Amerika ho místo toho donutila vraždit nevěřící, uřezávat jim hlavy a znásilňovat je. Krásný příběh. Média totiž už dávno neinformují o událostech, to bylo příliš pravicově extrémistické, nyní nám místo informací přinášejí příběhy. Někdy dokonce i pohádky. Účel tohoto příběhu je, stejně jako v případě těch úvodních brouků, doufám každému jasný. Overton atd. Islám totiž není agresivní, represivní, totalitní, nesnášenlivá a hardcore antisemitská středověká ideologie plná nenávisti ke všemu neislámskému, plodící díky tomu  jako na běžícím pásu islamisty vzor Ahmed. To jsou jen ošklivé pomluvy pravicových extrémistů jako je docent Konvička, nebo politolog Abdel-Samad.

Ve skutečnosti je mírumilovný, láskyplný, nenásilný až přímo pacifistický, velice tolerantní, svobodomyslný a nemá vůbec nic společného s islámským terorismem.

Já k tomu jen dodám, že Ahmed měl kliku jak od kolotoče, že se ho po propuštění z Guantánama místo Uruguaye neujala Česká republika. Pokud by si díky tomu tady tehdy, tedy v roce 2014, začal plnit svůj sen s cukrárnou, byl by dnes zhruba někde v půlce toho šíleného byrokratického maratonu shánění razítek, kterým u nás procházejí parazité zvaní živnostníci a jehož jediným účelem je patrně oddělit zrno od plev a tento dojemný příběh by bohužel vůbec nemohl být sepsán.

Dočasný pobyt spřátelených vojsk NATO v Afghánistánu, kde pomáhají místnímu zdravému jádru islamistů potlačovat kontrarevoluci a pěstovat opium, se v současné fázi jmenuje „Rozhodná podpora“. Její podstata je prý nebojová a spočívá ve „výcviku, poradenství a podpoře“ bezpečnostních složek spřátelených islamistů. Jestli jsem dobře pochopil naše média, tak po sedmnácti letech „boje“ s tamními „teroristy“ je situace taková, že NATO ovládá své těžce opevněné základny po Rusech a část Kábulu, zatímco „teroristé“ zbytek Afghánistánu.

Takže se ani moc nedivím, když se v západních médiích objevují články o tom, jak se zlý afghánský terorista po zásahu z britského kulometu na rekordní vzdálenost, pravděpodobně v rámci onoho výcviku, poradenství a podpory, „rozletěl na několik kusů„. Co taky psát jiného o této podivné „válce“, když pravda se psát nesmí, než třeskutě propagandistické bláboly o hyper-super-mega drsných britských sniperech, nad kterými se může dmout pýchou a obdivem pouze totální imbecil. Nebo Jana Černochová.

Opravdu úchvatné. Vojensky obsadit pod falešnou záminkou cizí zemi, prohlásit nesouhlasící domorodce za teroristy a střílet je soutěžně na dva a půl kilometru jako králíky je skutečně obdivuhodné. Já tleskám. Pašáci, tihle kluci z SAS. Doufám, že se jim naši hrdinové už brzy vyrovnají. Přesně takhle se nejlépe získává důvěra a přátelství místních obyvatel. Kdy asi začnou vypalovat vesnice a střílet z historických Browningů ráže .50 tam přebývající nezdolné afghánské teroristy, teroristky a teroristčata, jako před lety jiní drsňáci se dvěma S v názvu v jiných cizích zemích?

Skupiny mladíků ve Švédsku podpálily v koordinované akci stovky aut a švédský premiér slibuje tvrdou reakci. Já smekám před uměním kulturně marxistických presstitutů uskutečnit pokaždé, když se něco podobného v západní Evropě stane, dokonalou kvadraturu kruhu.

Díky tomuto umění čtenáři přímo vidí ty skupinky mladých, plavovlasých a modrookých Švédů zapalujících z naprosto neznámých důvodů auta svých spoluobčanů. Protože co jiného si představit po přečtení článku, kde není sebemenší zmínka o identitě pachatelů a jejich motivech. Prostě nějací mladí Švédi zapálili auta starým Švédům. To se přece v každé slušné demokratické zemi občas stává. Asi pravicoví extrémisté, hádám.

Protože levicoví extrémisté mají k zapalování aut vždy legitimní a omluvitelné důvody a černé huby přece auta podle evropských médií nikdy nezapalují.

A stran oné slíbené „tvrdé reakce“ – úplně to vidím. Odhaduji, že v Göteborgu bude v jejím rámci za peníze daňových poplatníků, tedy především těch, co jim shořela auta, postaveno nějaké další „Centrum pro vzájemné mezikulturní porozumění“ a v něm usazeno početné hejno neziskových dobroserů. A možná zbude i na další mešitku.

Vida, zase jsme se někam posunuli. V českých mainstreamových médiích se začínají objevovat první opatrné vlaštovky témat, která byla ještě nedávno tabu. Třeba jako na Idnesu, jehož osazenstvo už dvakrát za sebou odvážně psalo o islámu nikoliv v duchu povinného multikulti jásotu nadiktovaného evropským novinářům islámskými lobbisty, ale poměrně realisticky.

V prvním případě se článek týkal způsobů obcházení zákazu ženské obřízky v Německu ze strany tamních muslimů a v druhém poněkud překvapeným tónem referují o tom, že v Belgii jdou tamní muslimové do voleb s požadavkem pohlavní segregace v hromadné dopravě.

Co k tomu dodat. Snad jen to, že oba popisované jevy jsou nedílnou součástí islámu a muslimové je, kromě hromady dalších podobně moderních atributů své víry, provádějí a požadují všude, kde se usadí. V případě obřízky okamžitě, v případě zákonů šaria a podobných středověkých sociálních praktik okamžitě poté, kdy jejich populace v hostitelské zemi dosáhne určité hranice.

Když na masově prováděné barbarské svinstvo nedobrovolné ženské obřízky již před lety po celé Evropě upozorňovala například známá protiislámská aktivistka Ayan Hirsi Ali, byla médii typu Idnes označována za prolhanou rasistku a stále dokola upalována na hranicích politické korektnosti a multikulturalismu.

V článku o belgické muslimské straně ISLAM se také objevila zajímavá informace, že „její prohlášení i program Belgičany provokují“. Smál jsem se asi deset minut. Pokud jsou Belgičané překvapeni jejími prohlášeními a politický program této strany je opravdu provokuje, pak jsou ještě větší vemena, než jsem si doposud myslel.

Celé roky si do své pidizemě pumpují muslimy pod tlakem, libují si, jak jim narůstá diverzita a když jich tam už mají skoro víc než domácích, jsou velice překvapení z toho, že muslimové dokonale demokraticky požadují islamizaci Belgie?

V zájmu zbytku Evropy pevně doufám, že strana ISLAM ve volbách zvítězí, řidič autobusu Ahrouch se stane starostou Bruselu a vzápětí poté tu segregaci mužů a žen v tamní hromadné dopravě skutečně zavede.