Masarykova Nová Evropa v kontextu Masarykových předpokladů, cílů a reality

MARIE L. NEURDOLFOVÁ

V popularizující a odborné literatuře i na konferencích se ozývá občas názor, že rozpad Rakousko-Uherska byla chyba, že za rozpad může hlavně Masaryk a Češi, dokonce, že habsburská říše byla nejlepším státem v Evropě, a že její trvání by bylo v souladu s integračními snahami Evropy. V pozadí je obvykle politická motivace, ignorování negativních aspektů říše, či určitá pravicová německá a maďarská nostalgie po imperiální pozici ve střední Evropě, a nepodložená víra ve výhodnost velkých celků pro obecnou stabilitu a úroveň lidí. V pozadí je také silné pohrdání malými národy. Tento přístup je doprovázen tlaky na historiky, aby opouštěli tradiční vědecké přístupy vycházející z osvícenství, v nichž jsou znalosti svázány s jejich užitečností pro společnosti, což bez respektu k národům a to i menším, není možné.

V našem postmoderním, neoliberalistickém světě, stojícím filosoficky na materialistických základech, zaniká důležitost syntetických pohledů na historii, vědomí, že znalost historie národů je podmínkou rozvoje demokracie v důsledku jejich historické a kulturní integrity, umožňující vědomí společných potřeb, efektivní komunikace i směřování. Masaryk nebyl proti myšlence integrace Evropy, ale ne shora, potlačováním národů, jejich kultury a identity, ale s přijetím demokratických a humanitních ideálů, s respektem k rovnoprávnosti národů, k jejich historii, kultuře, možnostem rozvoje. V tomto kontextu byla nezastupitelná sebeznalost každého národa, zvláště pozitivních stránek. Je známkou jisté naděje, že sílí hlasy zdůrazňující dějinnost jako jeden ze základů naší civilizace. Masaryk jako bytostný demokrat si tuto potřebu uvědomoval již od konce 19. století.

Můj příspěvek vychází z kritiky k trendům podemílajícím identitu a integritu národů, zvláště menších, jev mající obdobu již v mocenských přístupech v Rakousko-Uhersku. Ztotožnila se s nim většina Němců a Maďarů, věřících ve svou superioritu nad ostatními národy, a přijímajících princip expanze jako legitimní. Existuje řada podobností mezi současnou situací a situací před rokem 1914, kdy Masaryk úspěšně hledal cesty k pozvednutí úrovně českého a slovenského národa a tím i cesty z jejich nerovnoprávného postavení. Důkladná znalost národní historie, zvláště pozitivních stránek, viděl jako naléhavý problém. Tento problém se nám vrací.

Vzhledem k tomu, že Masarykova trvalá obrana nerovnoprávných národů v habsburské říši přinesla cenné výsledky, je důležité zmínit ideové předpoklady jeho přístupů. Opírajíc se o křesťanský a osvícenský princip rovnosti a spravedlnosti, Masaryk přijal demokratizační orientaci jako nejspolehlivější cestu k pozvednutí mravní, kulturní a sociální úrovni lidí, což bylo v konfliktu se stávajícími mocenskými přístupy. Ani materialistický liberalismus a marxismus nebyly dostačující k rozvoji demokracie. Na rozdíl od vlivného katolicismu, osvícenství uznávalo cenu zakořeněných kolektivních entit – národů – a tím i princip jejich práv, což byla nezastupitelná hodnota pro rozvíjení demokracie.

V průběhu brutálních rukopisných sporů v polovině 80. let, Masaryk pochopil, že český národ postrádal zdravé sebevědomí a sebeúctu v důsledku německého zacházení s českým národem jako méněcenným, a v důsledku skutečnosti, že Češi vinou mocenských poměrů neznali vlastní historii.

Svým spisem Česká otázka ukázal, že Češi mají v evropském kontextu velmi cennou historii — reformaci a národní obrození, částečně sdílené se Slováky, a tím i důležitý zdroj oprávněné sebeúcty. Společná oběma byla unikátní a úspěšná iniciativa ve prospěch své kulturní úrovně, a v odporu vůči nemravné moci. Obrozenecká inteligence, navzdory postihům, vedla národ cílenou osvětou k vyšší úrovni, včetně češtiny, aby byla schopná nahradit rozpínající se němčinu ve vzdělání i v ostatních oblastech. Svým konceptem „filosofie českých dějin“ Masaryk předložil reformaci a obrození jako silný inspirační zdroj pro mladou inteligenci, zvláště historiky, z nichž řada výzvu přijala, opouštěla různé plané životní postoje a ztotožnila se s potřebami vlastního národa, a začala vědomě přispívat k jejich naplňování, čímž posilovala nejen sebedůvěru českého národa, ale i jeho pozitivní iniciativu. Přesně tomuto procesu dospívání národů se snažily mocenské kruhy říše zabránit válkou, expansí na úkor spravedlnosti a pozitivního rozvoje nerovnoprávných národů.

Masaryk pozoroval konfliktní vývoj v habsburské říši od 80. let. Vypuknutí války bral jako nezaručenou příležitost k posílení demokratické orientace v Evropě a jako možnost nesvobodných středoevropských národů k tomuto vývoji přispět ve svůj prospěch. Sebeznalost a poučení z historie bylo podstatné. Víra, že historie pojatá v důležitých souvislostech, je relevantní k současnosti, narazila na odpor většiny politiků i řady akademiků, kteří dávali přednost pohodlnějšímu pozitivismu.

Masaryk hájil názor, že formování národů od pozdního středověku bylo spjato se specifickými ideály, znalostmi a demokratizačními snahami — o větší svobodu, vzdělání a důstojnost lidí, respekt pro pravdu poznanou, sebeznalost, řídit se svědomím a možnost vzdělávání v mateřském jazyce. Dostával se do konfliktů svou kritikou katolického absolutismus a jeho scestné interpretace křesťanství. To, že ovlivnil část české i slovenské inteligence k větší zodpovědnosti za úroveň obou národů, se velmi pozitivně odrazilo po roce 1918.

Masaryk vystopoval určitou podobnost mezi reformací a národním obrozením, zvláště cílené úsilí o pozitivní rozvoj lidí. Tento humanitní ideál byl a zůstává naprosto nezastupitelný pro demokratizaci společnosti a směřování k demokracii. Vystopoval i vliv české reformace na české obrození, navzdory tvrdé cenzuře, postihům a ničení reformační literatury katolickou církví.

Masaryk považoval existenci národů za pozitivní výdobytek dlouhé a bolestné historie, a jejich integritu jazykovou, územní, kulturní, historickou, za nutnou podmínku k demokracii. Idea vyvolených a méněcenných národů nebyla s demokracií slučitelná, neboť byla otázkou podmínek a vývoje. Z Palackého a Havlíčka přijal myšlenku, že příležitost ke svobodě podřízených národů čas od času přichází, ale národ na ni musí být připraven svými ideály, vzděláním a angažovaností. Věřil, že každý národ má právo hájit svou existenci a svobodu i železem. Vzhledem k úrovni evropských národů viděl demokracii jako směr budoucnosti. Nevylučoval případné zvraty, ale každou zkušenost s demokracií považoval za cennou, k níž se národ opět časem vrátí až bude příležitost. Věděl, že dokonalá demokracie není možná, jen poctivé směřování k demokracii, k řešení přicházejících problémů ve prospěch obecného dobra, celkové úrovně lidí. Součástí byla i vědomá úcta a navazování na vše pozitivní, co minulé generace vytvořily a uhájily. Úroveň národa, včetně politické, vnímal v souladu s Palackým a Havlíčkem za nejspolehlivější cestu k nabytí svobody českého i slovenského národa. Svou prací pedagogickou, vědeckou i publicistickou k tomu vědomě přispíval. Vznik Československa a její stabilní demokracie nebyla žádná náhoda.

Z demokratické perspektivy bylo důležité, aby svět byl informován o situaci středoevropských nesvobodných národů. K tomu podstatně přispěla již Masarykova statečná vystoupení v době hilsneriády a jeho kritická vystoupení r. 1909 vůči podvodné rakouské politice na Balkáně. Intensivní práci v ohledu informovanosti Západu a v úsilí o vytvoření demokratických států ve střední Evropě rozvinul svou exilovou činnosti po vypuknutí války. Své názory vtělil do své práce Nová Evropa. Stanovisko slovanské. Její hlavní argumenty zahrnovaly nejen legitimní zdůvodnění pro samostatnost slovanských národů ve střední Evropě, ale hlavně požadavek respektu velkých států a národů k malým, neboť tradiční nerespekt, pohrdání, přinášely více destrukce než pozitivního.

Požadavek Masaryka dovést válku proti Německu do jeho naprosté porážky se všemi důsledky, v zájmu prevence jeho další expanze, nebyl vnímán presidentem Wilsonem jako urgentní, což se brzy odrazilo v novém německém expansivním směřování. Mezi zájmy Západu a Masarykovými koncepty byl jistý konflikt, kterému bude v písemné verzi věnována pozornost.

Důraz příspěvku bude na hodnoty v pozadí Masarykova úsilí a na jeho metodu ve prospěch demokratizace a politické dospělosti českého národa, neboť byly velmi důležité po roce 1918 a jsou hodny důkladné pozornosti i v současnosti.

• Marie L. Neudorflová, PhD.

• About
• Latest Posts

Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Jiří Dostál 200,- Kč, Anonym 673,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Suchý 500,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Karel Jeřábek 163,- Kč

Celkem za měsíc: 15 364,00 Kč

Vybráno 43.89%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

• Biden, nadšený z rozsudku v kauze Floyd, pozval rodinu Floyda do Air Force One i Bílého domu - 21.4.2021
• Co když jde o víc? - 21.4.2021
• Vrbětice odkopaly mnoho politiků a ,,odborníků“ - 21.4.2021

(18 votes, average: 3,39 out of 5)

Loading...