81MzhGSgRvL._AC_SX522_
18.9.2020
Kategorie: Historie

Masakr u Rozinkové řeky

Sdílejte článek:

FILIP VÁVRA

Trpím extrémní alergií na diskuse o tom, jak bílí vyvraždili Severoamerické indiány. Zvlášť, když tento pohled zastávají lidé, kteří jsou obvykle napravo. Ale neviním je. V USA, kde mají historii své země na dosah ruky, dnes většina Američanů Indiány pokládá za nevinné oběti bílé rozpínavosti, a zastává ten všeobecný názor o mírumilovných divoších a zlých běloších.

Před dvěma lety jsem dopsal knihu Lesní válka, která popisuje příchod bílých do Ameriky, a války, které museli vést s divokými lidmi obývajícími tento severní kontinent. Kniha končí okolo roku 1713 a příběh, který vám dnes budu vyprávět, je o 100 let mladší.

Dokud ještě Amerika měla vnitřní hranici a “divoký západ”, ti, kteří žili blízko této hranice, byli s Indiány v každodenním konfliktu. Vzájemné soužití bylo až na výjimky nemožné, což lidé žijící v bezpečí velkých měst na východě kontinentu nedovedli pochopit. Dnes vidíme Indiány optikou dobrodružných filmů, které mají většinou k realitě daleko. Ale tehdy to byl boj na život a na smrt a indiánské kmeny byly všechno jiné, než mírumilovní filozofové lesů a prérií.

Psal se leden 1813 a Amerika byla v v druhé válce s Velkou Británií. Tu první vyhrála a přinesla ji nezávislost. V této, stejně jako v té první, bojovali na britské straně i Indiáni, kteří byli vojensky důležití hlavně mimo velká bojiště. Pravidla evropského způsobu války pro ně neplatila. Pokud jste se dostali živí do jejich moci, v tom lepším případě jste přišli jen o skalp. V tom horším jste zemřeli po dlouhém mučení. Američané nedávno přišli o pevnost Detroit a asi tisícovka milice především z Kentucky se vydává získat ji zpět. Rozdělují se do dvou skupin, kdy jedné velí budoucí prezident Harrison a druhé generál Winchester. Proti nim od Detroitu naopak postupují britští vojáci a s nimi asi 800 bojovníků z indiánských kmenů hlavně z oblasti Velkých jezer.

K prvnímu střetu došlo 18.ledna, kdy větší část Winchesterovy milice napadla Brity a Indiány u osady Frenchtown. Trojnásobná přesila Američanů na vítězství v bitvě, která se odehrávala v hustém lese, stačila, ale Američané měli přesto větší ztráty, než nepřítel. Nicméně Frenchtown byl obsazen a americká milice slavila.

Harrison, jako velitel expedice, poslal sedmi stovkám Winchesterových milicionářů 300 vojáků pravidelné armády jako posilu a rozkaz, ať udrží Frenchtown a připraví se na další boj. Winchester ale jakékoliv přípravy ignoroval. Nezajistil dostatečnou distribuci munice a obranný perimetr jeho mužů už nebyl zajištěn vůbec. Když se k němu pak donesly zvěsti o Britech, kteří mají postupovat jeho směrem, ignoroval je jako liché.

Velitel Britů, generál Proctor, ale skutečně přichází. Má asi šest stovek trénovaných vojáků a osm set Indiánů patřících do vojenského svazu šavanského náčelníka Tekumseha z nejméně deseti různých kmenů. Brzy ráno 22.ledna Britové a Indiáni obkličují Frenchtown a útočí na zcela nepřipravené Američany. Ti odolávají asi 20 minut, a pak začnou utíkat. Během částečně spořádaného ústupu je 220 Američanů zastřeleno v boji, a skalpováno. Mnozí, co se zastavili a vzdali, byli zabiti ranou sekerou a skalpováni též. Kdo se chtěl zachránit, měl jedinou šanci – sundat si boty a utíkat sněhem jen v punčochách. Taková stopa pak vypadala jako indiánský mokasín, a Indiáni tyto uprchlíky pak nepronásledovali. Z těch, co utekli bylo nakonec zajato 147 mužů, včetně Winchestera.

Několik stovek Američanů ale stále ještě bránilo Frenchtown a velmi dobře. Nakonec jim ale došla munice a jejich vyjednavači domluvili s britským velitelem Proctorem, že se vzdají. Proctor měl ale tvrdé podmínky, a tak Američané pokračovali v boji se vším co měli připraveni zemřít než by se vzdali. Po třech hodinách statečného ale marného boje jeden z amerických důstojníků, major Madison, své muže nakonec přesvědčil, ať se Proctorovi vydají.

Milice z Kentucky, která měla s Indiány své zkušenosti, stále odmítala se vzdát a muži chtěli raději bojovat na smrt. Byli přesvědčeni, že jakmile se vzdají, Indiáni je zmasakrují. Proctor jim ale dal své slovo britského důstojníka a oni uvěřili. Proctor ve strachu, že jsou americké posily na cestě (v bitvě ztratil 24 mužů a měl 161 zraněných), vydává rozkaz k okamžitému ústupu a nezraněné Američany nechává pochodovat přes zamrzlou řeku Detroit do pevnosti Malden. Zraněné americké vojáky pak nechává pod dohledem Indiánů ve Frenchtownu s příslibem, že pro ně druhý den pošle saně.

MASAKR

Ranění Američané brzy zjistili, že britští vojáci jsou pryč a jediný, kdo je hlídá, jsou Indiáni. Jeden z nich přišel mezi raněné a vyprávěl jim příběh, jak jej ranění vojáci prosili, ať je nezabíjí, že mu dají peníze. A on že si peníze vzal, a pak je zabil. A svému příběhu se smál. Ranění byli přesvědčeni, že se nedožijí rána. Když se ale nic nestalo a noc přešla bez problémů, získali trochu naděje zpět. Ale místo saní, které je měli odvézt pryč, se v osadě objevili pomalovaní indiánští bojovníci. Začali procházet dům od domu a vyhazovat ven raněné Američany, které ale předtím obrali o všechny jejich věci, včetně oblečení. Ti, co se nemohli kvůli svým zraněním hnout, zůstali v domech. A pak Indiáni domy zapálili.

Těžce ranění Američané v sobě nacházeli poslední zbytky sil, aby se dostali z hořících budov. Ale na ty, kterým se to povedlo, venku čekali chechtající se Indiáni, kteří je ubili svými sekyrami. Někteří se snažili Indiány uplatit, jen aby skončili tak, jak jim jeden z nich předtím popisoval. Poté, co zaplatili, na jejich hlavy dopadly válečné sekery.

Řádění po nějaké době skončilo a Indiáni přeživší shromáždili a i přes jejich zranění je donutili pochodovat ve stopách zástupu, co odešel předchozí den. Komu došly síly, toho Indiáni na místě zabili. Jen ti, kteří v sobě našli poslední zbytky sil, a vydrželi pochodovat až do Maldenu na cestě poseté mrtvými, byli buď vykoupeni britskými vojáky, nebo si je rozebrali Indiáni a odvedli do svých vesnic. Tam buď byli někteří nešťastníci umučeni, nebo “adoptováni” do kmene.

A CO BYLO DÁL?

Masakr u Frenchtownu, blízko řeky Raisin (Rozinka), se stal zlomovým momentem války. Zpráva o zabitých Američanech se roznesla po celých státech a především v Kentucky se dobrovolníci hlásili po tisících. O devět měsíců později byl Proctor i se svými Indiány dostižen východně od řeky Raisin na území Kanady. Proti jeho osmi stovkám vojáků a tisícovce Indiánů vedených Tekumsehem stálo asi tři a půl tisíce odhodlaných dobrovolníků z Kentucky a okolí vedených generálem Harrisonem.

Po první srážce Proctor a 250 vojáků kvapně opouští bojiště a zbytek Britů se vzdává. Veškerý hněv Kentučanů se pak obrátil proti Indiánům, kteří pokračovali v boji. S pokřikem “Vzpomeňte na řeku Raisin” se dobrovolníci vrhli do boje zblízka a během něj se skupina jezdců z Kentucky vedená plukovníkem Johnsonem nakonec střetla i s Tekumsehem. Johnson indiánského velitele zasáhl pistolí do hrudi a v té chvíli bylo po boji. Bez svého vůdce ztratili Indiáni srdce a ustoupili přes bažiny pryč. Ze své porážky už se nevzpamatovali a tíhu bojů ve válce od té chvíle už nesli jen britští vojáci.

Válka se pak táhla až do února 1815 a mezi Amerikou a Británií skončila nerozhodně. Kdo prohrál, byly indiánské kmeny, jejichž existence vedle amerických osad byla jednoduše nemožná. Války mezi Amerikou a Indiány se pak táhly ještě více než 60 let a odehrálo se během nich mnoho krutostí, hlavně ze strany Indiánů. Ale svůj nevyhnutelný osud se jim odvrátit nepodařilo.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Pavel Kl*ka 222,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Miroslav Paták 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Markéta Hansli 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Meissner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč

Celkem za měsíc: 12 172,00 Kč
Vybráno 34.77%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 801 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (24 votes, average: 4,17 out of 5)
Loading...
politicon.cz
42 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.